Děti Mordoru (Little fears)

Liška

Jak Liška sundala přes hlavu Medvídkovo triko a odložila ho na polici vedle, poslušně si oblékla šedivý kožíšek s kapucí. Byl ji dost krátký a cítila se nesvá, ale neodvážila se protestovat. Všude okolo na trámech krovu i ve stěně bylo mnoho oči, které ji stále pozorovaly. A tahle stařena nebyla tak přívětivá, jako její babička. Tohle byl určitě ten druh čarodějnice, co unáší děti a mění je v netvory, aby jí musely navěky sloužit.
Zrovna se chystala vrátit zpátky ven za ostatními, když vstoupila dovnitř chatrče stařena.
"Hloupá děcka! Raději se nechají sežrat!" vyprskla vztekle a pak pohlédla na bezradně stojící lišku.
"Co tu stojíš? Nemáš dost práce?":optala se jí vztekle. Práce? Tak že to už slouží čarodějnicí? A ona to ostatním kazí, když tu jen tak stojí!
"A co mam dělat?" špitla vyděšeně.
"Zamést a uklidit! A nebudu to už opakovat! Nesnáším líné zablešené kůže jako jsi ty! Co se místo práce pořád někde toulají!" ukázala na koště v rohu.
Její babičce nevadilo, že se toulá. Jen jí říkala, že se má dívat. Dobře dívat! A svou práci vždy doma udělá, tak na ni nemusí být hned tak přísná ani tahle!
Nina se pustila do zametání, zatím co čarodějnice cosi kuchtila v kotli nad ohněm. Jistě, tahle světnice byla větší, bude s ní více práce.
Kdosi zabušil na dveře.
"Vraťte nám Lišku!" ozval se z venku hlas Kavky. "To je naše Liška!!!"
Nina pohlédla nechápavě na dveře a pak k čarodějnicí.
Měla by jít ven? Utéct?
Dveře lehce zavrzali.
A čarodějnice se hned ohlédla.
"Kam zase jdeš?!!" křikla na Ninu.
"Já, nikam!" ujistila ji spěšně a ukázala koště v ruce. "Ale mám tam kamarády!" zaprosila.
"To nejsou žádní tví kamarádi, jen hloupá děcka co se nechají sežrat! Ty taková nebuď! Drž se práce a učení!" napomenula ji káravě.
"Ano prosím," přikývla a pokračovala v zametání. Ale nedalo jí to. Něco je špatně. Slouží tu jen ona sama?
"Určitě na mne čekají!" zaprosila znovu vystrašeně.
"Nečekají! Už jsou dávno pryč! A to je jen dobře. Když nechtějí mou pomoct, nemají tu co pokřikovat!" míchala dál stařena svůj lektvar.
Liška při zametání přešla k oknu a vyhlédla ven. Ale u dveří už opravdu nikdo nebyl. Zkusila se naklonit, aby viděla všude okolo, ale marně. Nikdo. Její kamarádi odešli a nechali ji u čarodějnice úplně samotnou.
Přece by ji neopustili? No neznala je tak dlouho, sotva pár dní. Ale i přesto jim věřila.
Možná se domluvili s čarodějnicí, že bude stačit služba jen jednoho z nich. A padlo to na ní, když už byla vevnitř. A je nejmladší. Na nejmladší vždy zbyde ta nejhorší práce, co ti starší nechtějí dělat.
Povzdechla si.
Ale mohli ji to alespoň říct. Rozloučit se s ní. Utřela si slzy z očí hřbetem ruky z pod masky. Ona to samozřejmě udělá. Bude sloužit u čarodějnice za všechny ostatní. Pustila se zpátky do zametání.

Zametla celou světnici, vydrhla kotle a nádobí, když čarodějnice dovařila svůj lektvar.
Když je obě vyrušilo nové zabušení na dveře.
"Parchanti se vrátili!" zabručel a stařena. "Asi už dostali rozum! Bez mě pomoci se žádné z dětí ven nedostane!" ušklíbla se a vyšla ven.
Skoro vzápětí se do světnice odzadu protáhlá Liška.
Nina stojící s koštětem v ruce má ni nechápavě hleděla. Byly podobné staré a obě zrzavé. Ale tahle neměla liščí masku, měla napůl liščí tvář.
"Ty jsi kdo?" optala se nechápavě Nina.
"Liška! Sloužím tu u čarodějnice!" chechtala se pobaveně a přešla ke své skoro-dvojnici a sklapla ji pusu až jí zuby cvakly o sebe.
Nina se zamračila. Takže to to celou dobu slouží za tuhle.
"Ona si nás spletla?" ukázala ke dveřím.
"Jo!" chechtala se liška. "A nepřišla na to! Co?"
"Ne," zavrtěla Nina hlavou. "Ty jsi její vlastní?" optala se.
"Ne! Vypadám snad jako strašidlo? Ale unesla mne jako mimino ze světa shora! Tak že už tak napůl ano! Bydlím tu!" ukázala na horní polici, kde byla ukrytá postel.
"Já také, jen v tom druhém světě! Také mám postel na polici!" přikývla.
Obě bydlely se stařenou v chatrči v bezu. Obě spaly na stejné polici. "Tak to jsme jako dvě sestry! Dvojčata!" potěšeně jí ta druhá Liška objala. "Tak mne neprozraď," špitla a rychle vylezla na jejich postel.
"Ale vždyť tu má všude oči!" nechápala Nina a ukázala ke krovu. Vždyť je teď musela obě vidět.
"Jo očí má plno. Ale nemůže najednou vidět všemi. To by se jí rozskočila přeci hlava! Ty tu  prostě uklízej a starosti o kouzlení nech na mne. Hlavně nás nesmíš prozradit! Ani svým kamarádům!!! Pokud chceš ode mne pomoct, budeš mlčet!" přikázala jí a rychle zalezla pod deku. Právě včas, dveře vrzly a dovnitř prošla stařena a vedla její kamarády.
"A co Liška? Ta patří k nám!" optala se Kavka.
"Ta už má svou práci! Na vás čeká jiná!" odpověděla čarodějnice.

Když liška umyla nádobí, usoudila stařena že je čas ji učit. Vytáhla z jedné z horních polic knihu a položila ji na stůl.
"Jaký je základ měničných lektvarů?" optala se, zatím co listovala.
"Já nevím!" špitla nechápavě Nina.
Stařena k ní přísně vzhlédla. "Soustřeď se!" napomenula ji.  "Nebo tě proměním na noc v nočník!"
Liška prohlédla rychle k posteli, kdy vykukovala rezatá hlava té druhé Lišky a pobaveně se pochechtávala. Pak naznačila rukou nějaký tvar.
"No!?" vzhlédla přísně čarodějnice.
Nina se rozhlédla a pak ukázala na jeden z pytlíků u stropu. Měly na sobě různé symboly a tento byl asi tak nejblíže, co její zvířecí napůl sestra mohla myslet.
Stařena ji vztekle švihla hůlkou přes prsty.
"Neukazuj!" Snad víš že jsou to sušená játra vlkodlaka! Číst jsem tě učila už dávno!" napomenula ji.
Nina snaživě přikývla.
Hlavně se nesmí prozradit.
Od postele se ozvalo posměšné uchechtnutí, které druhá liška jen tak tak umlčela dlaněmi a dusila v sobě.
"Zase děláš schválně hloupou? Tahle země je peklo, děcko hloupé. Je tu velký hlad a každý té raději sežere, pokud se nenaučíš kouzlit! Tak se trochu snaž!"
"Mně to dnes nějak nemyslí!" omlouvala se Nina.
"Ty tvé neustále výmluvy jsou fakt otravné! Soustřeď se!" švihla ji znovu přes prsty!
S bolestným zakňouráním je strčila do pusy.

Po dvou hodinách marné snahy naučit tu malou hloupou holku alespoň něco nového, to čarodějnice vzdala.
"To by stačilo!" křikla vztekle a hodila po ní hůlkou. "Nemám náladu na tvé vymlouvání! Jdu do pokoje a ty alespoň proměn ty krysy v můry! Ať alespoň něco dnes uděláš! A pak celý zbytek dne budeš opakovat čtení magických značek! Jestli to ráno nebudeš umět, tak budeš týden nočníkem pod mou posteli!" unaveně odešla.
"Tys byla hrozná!! Tááák hrozná!" chechtala se liška. "Ty se neučíš číst?" podivila se.
"Učím, ale jiné znaky!' vysvětlila. Náhodou umělá číst docela dobře. Problém ji dělala jen cizí a dlouhá slova.
Ta druhá liška zvedla ze země hůlku.
"No tu proměnu udělám raději sama! Kdo ví co bys ty vyvedla? Jsi hrozné nemehlo na kouzlení! I když uklízení ti jde o hodně lépe než mně!"  připustila.