Dalibor Slepčík

SuperStar

,,My jsme vážně tady.'' řekla jsme. ,,Jo! Já tomu nemůžu uvěřit! Bože, tady to je boží!'' řekla Anetka. ,,Tak kam půjdeme prvně?'' zeptala jsem se. ,,Tak nějak bych to tady prošla a podívala se kolem.'' ,,Tak jo, jdeme.'' a šly jsme. ,,Koukej! Maskérna!'' ,,Zrovna líčí Emmu!'' a chvilku jsme se tam koukaly. Pak jsme šly dál a potkaly jsme Verču a Báru. Chvilku jsme si s nimi povídaly, ale pak už musely jít. ,,Ty jo, já si připadám jak ve snu.'' řekla jsem. ,,Já taky!'' řekla Anetka. ,,Kolik je?'' ,,Už je 19:40, chodíme tu skoro hodinu.'' ,,To mi vůbec nepřijde. Kam jdeme teď?'' zeptala jsem se. ,,Prý je tady nějaký občerstvení, nejdeme se tam podívat?'' ,,Jo, mohly bychom.'' tak jsme šly. Bylo tam pár lidí ve frontě, tak jsme se domluvily, že já počkám u jednoho stolečku a ona půjde něco koupit. Stála jsem před takovou zdí, na kterou se věšely kabáty a bundy. Byla jsem na mobilu a najednou do mě někdo hodně silně narazil a já jsem spadla na kolena a zároveň jsem sebou plácla na tu zeď přede mnou. Málem mi vypadl mobil z ruky, ale naštěstí jsem ho udržela. Někdo mě hned začal zvedat. Neviděla jsem ho, protože jsem k němu byla zády. ,,Promiň, to jsem nechtěl. Někdo mě na Tebe strčil. Jsi v pohodě? Hrozně se omlouvám!'' Když mi ten někdo pomohl se zvednout, otočila jsem se. Tak krásný hnědý oči jsem v životě neviděla. Jakoby se najednou zastavil čas a já se utopila v jeho očích. Po chvilce jsem se vzpamatovala. ,,Ne, v pohodě, nic mi není, jenom jsem trochu narazila rukou na tu zeď.'' řekla jsem. ,,Nebolí to moc? Promiň, nějaký fanynky jsou jak šílený a umačkaly by mě...'' já se jim nedivím, pomyslela jsem si v duchu a on pokračoval ,,...nechceš na to dát nějaký obklad nebo něco. Vážně se omlouvám, je mi to tak líto!'' ,,Ne, vážně je to v pořádku, neomlouvej se, ty za to nemůžeš.'' usmála jsem se a on se usmál taky. ,,Promiň, už musím jít. Ty máš VIP? Tak uvidíme se ještě potom?'' řekl. ,,No, asi jo.'' řekla jsem a pousmála se. ,,Tak zatím.'' řekl s úsměvem. ,,Ahoj.'' odpověděla jsem mu a on odešel. Otočila jsem se zpátky k našim věcem a nešlo mi se přestat usmívat. ,,Co to sakra bylo? Proč do Tebe ten blbec strčil?'' řekla přicházející Anetka rozčíleným tónem a v ruce měla dvě plechovky CocaColy. ,,Neudělal to schválně, někdo do něj strčil a on na mě spadl, nemohl za to.'' řekla jsem s neustálým úsměvem na rtech. ,,No ještě se ho zastávej! Mohl Tě zmrzačit! Nebo Ti zlomit ruku!'' pokračovala. ,,Nepřeháněj! Omluvil se a ptal se, jestli mě něco nebolí, vypadal fakt vyděšeně..'' řekla jsem. ,,To nic nemění na tom, že Ti mohl ublížit. A proč se furt usmíváš?'' řekla už malinko klidnějším tónem. ,,Neusmívám.'' zalhala jsem. Pořád jsem se nemohla přestat usmívat. ,,Usmíváš se!'' řekla znovu. ,,Nene!'' ,,Ale jojo, co se dělo potom? Co jste si povídali?'' vyptávala se. ,,Nooo, nic.'' řekla jsem a začala se zase víc usmívat, když jsem si na to vzpomněla. ,,Sakra Andy, dělej, povídej!'' řekla. ,,No, pomohl mi se zvednout a pak se omlouval a vyptával jestli mi nic není a jestli něco nepotřebuju. Potom si všiml, že mám VIP a zeptal se, jestli se ještě uvidíme, tak jsem řekla, že asi jo. A potom už musel jít.'' řekla jsem s úsměvem. ,,Hmmm, a kdo to vlastně byl?'' zeptala se a já jsem nevěřila. ,,Ty se vážně ptáš? To jsi nic neviděla?'' řekla jsem překvapeně. ,,No, ne, bylo to docela daleko a přes Tebe nebyl moc vidět.'' řekla nechápavě. ,,Vždyť to byl Dalibor!'' ,,Jako Slepčík? TEN DALIBOR SLEPČÍK?'' řekla překvapeně. ,,Joo!'' ,,No ty si děláš srandu! Všimla jsem si, že se na Tebe ještě ohlížel.'' ,,Vážně?'' ,,Jo, třeba ses mu líbila.'' řekla s úsměvem. ,,Ty jsi blázen...'' smála jsem se ,,...určitě ne, a asi se už ani neuvidíme, určitě u něj furt budou jiný holky.'' řekla jsem se smíchem. Vlastně jsem byla i trochu zklamaná, protože jsem předtím trochu doufala, že bychom se vážně mohly vidět a teď jsem si sama uvědomila, že asi ne. ,,To nevíš, třeba si na Tebe čas vážně udělá.'' usmála se. ,,Je 20:10, měli bychom si jít sednout.'' řekla jsem. ,,Jo tak jdeme.'' a šly jsme. Cestou jsem se ohlížela, jestli ho náhodou někde neuvidím. ,,Čemu se směješ?'' zeptala jsem se Anetky, když jsem si všimla, jak se snaží skrývat smích. ,,Ale ničemu..'' ,,Hej!'' ,,No když ty se furt tak ohlížíš.'' smála se. ,,No jo.'' řekla jsem a začala jsem se taky smát. Když jsme přišly k našim místům tak jsme si odložily věci a koukaly jsme, jaký máme výhled. ,,Ty jo! Máme fakt dobrý místa!'' ,,To teda!''. Už tady bylo docela dost lidí. ,,ZA CHVÍLI ZAČÍNÁME!'' ozvalo se nahlas v sálu. Tak jsme si sedly. A za chvilku to začalo. Nejprve ukazovali ''minule jste viděli''. Potom moderátoři uvedli první finálové kolo SuperStar. Potom přišla na pódium celá TOP 8. Když vešel Dalibor, tak do mě Aneta strčila a já se prvně zamračila, ale potom jsem to nevydržela a začala se smát. Hodně jsme tleskaly. Začali zpívat. ,,Pane bože, to je nádhera.'' řekla jsem když dozpívali hymnu Příběh nekončí. ,,Všichni to zazpívali fakt dobře.'' ,,To jo!'' Jako první zpívala Bára. Když dozpívala, všichni začali tleskat. A tak nějak to bylo skoro celý večer. Když byla přestávka, řekly jsme si, že se půjdeme podívat do zákulisí. Tajně jsem doufala, že třeba potkáme Dalibora, ale asi to moje doufání nebylo tak tajný, když Anetka najednou řekla ,,Neboj, určitě ho potkáme.'' a usmála se. Šly jsme a najednou se někdo dotkl mojí ruky. Otočila jsem se a byl to vážně on. ,,Ahoj.'' řekl s úsměvem. ,,A-Ahoj.'' odpověděla jsem trochu vyděšeně. ,,Tak...Jak se Ti tady zatím líbí?'' zeptal se. ,,Jo, je to tady super! Ta hymna se vám fakt povedla.'' ,,Jo, díky.'' ,,A kdy budeš zpívat ty?'' zeptala jsem se. ,,No, až poslední..'' ,,Aha.''. Byla jsem tak nervózní, vůbec jsem nevěděla, co bych mu měla říkat. Naštěstí to zachránil. ,,Vždyť já ani nevím jak se jmenuješ?'' ,,Andrea.'' řekla jsem a usmála se. ,,Já jsem Dal...'' ,,Jo já vím kdo jsi.'' skočila jsem mu do řeči a oba se začali smát. ,,A ty jsi tady dneska sama?'' zeptal se. ,,Nene, jsem tady s kamarádkou.'' a ukázala jsem na Anetku, která stála kousek od nás. ,,Tak to jo.'' řekl a usmál se. Najednou se v zákulisí ozval křik: ,,Slepčík! Dalibor Slepčík! Dalibore! Kde jsi! Pojď sem!!''. ,,Neeeee!'' řekl Dalibor. ,,Budu už muset jít, uvidíme se ještě, že jo? Prosím.'' řekl a podíval se tak..tak hezky, že to nejde popsat. ,,Jo, snad jo.'' odpověděla jsem a usmála se. ,,To jsem rád.'' řekl s úsměvem a pohladil mě po ruce. ,,Promiň.'' řekl a trochu zčervenal. ,,Měj se.'' ,,Jo ahoj.'' a odešel.

Šla jsem zpátky za Anetkou a řekla jsem ,,Tak si jdeme sednout, ne?'' ,,Ty si ze mě děláš srandu!?'' řekla. ,,Co je?'' nechápala jsem. ,,Ty se tady bavíš s klukem, který na Tobě může oči nechat, pak Tě div nechytne za ruku a ty přijdeš a řekneš, jestli si nejdeme sednout?!'' řekla. ,,Nooo.'' nevěděla jsem co říct, jenom jsem se prostě usmívala. ,,Chce se ještě vidět.'' řekla jsem cestou k našim místům. ,,No já se mu nedivím.'' řekla. ,,Jak to myslíš?'' ,,Noo, mohl na Tobě oči nechat, vypadalo to, jakoby ses mu fakt líbila.'' Nic jsem neodpověděla, jenom jsem se usmála. SuperStar pokračovala, na řadu po chvilce přišel Pavol Kovalíček, na kterého se Anetka nejvíc těšila. Zpíval písnička Demons, musím uznat, že se mu to fakt povedlo, ale Anetka z něj byla úplně hotová. ,,Dobrý, co?'' řekla jsem během jeho písničky. ,,Je to totálně boží..'' odpověděla celá rozzářená. Po chvilce byla zase přestávka. Rozhodly jsme se, že se půjdeme znovu podívat do zákulisí. Celou dobu jsem doufala, že potkáme Dalibora, ale nikde nebyl, tak jsme si šly zpátky sednout. Byla jsem trochu zklamaná, že jsem ho nepotkala, ale přesto jsem se těšila na jeho vystoupení.

A následovala další vystoupení a další přestávky. Přesto, že jsme každou přestávku byly v zákulisí, Dalibora jsem nepotkala. Konečně přišel ten okamžik kdy měl vystupovat. Když vešel na pódium, hned jsem zbystřila a Anetka se začala smát. ,, Nech toho." řekla jsem, ale taky jsem se smála. Na velké obrazovce nad pódiem se začal vysílat nějaký medailonek, ve kterém Dalibor mluvil o sobě, rodině atd. ,,Koukej!" ,, Na co zase." řekla jsem. ,, On z tebe za tu dobu, co tam stojí nespustil oči." řekla. Já jsem se jenom usmála. Začal zpívat. Okamžitě mi naskočila husí kůže. ,,Pane bože to je dokonalý." řekla jsem potichu, ale Anetka mě slyšela. ,, Je to fakt pěkný no." řekla. Když dozpíval, poděkoval za potlesk a obrátil se na porotu, která hodnotila jeho vystoupení. Po chvilce nastal čas vyřazení jednoho z finalistů. Byla jsem hrozně nervózní za Dalibora, jestli nevypadne. Nakonec vypadl Daniel Křižka. ,,Cooo?" řekly jsme obě najednou zděšeně. ,, Ach jo,proč on, vždyť byl tak dobrej." ,, Jo no. ",,Ale jsem ráda, že nevypadl Dalibor." řekla jsem. ,, Mně je to jasný." zasmála se. ,,Tak asi jedeme domů, ne?" zeptala jsem se trochu smutně, že se už s Daliborem asi neuvidím. ,,To myslíš vážně? Ty ho už nechceš vidět?" ,, Chci." řekla jsem. ,,No tak kam chceš chodit, jdem do zákulisí.". Tak jsme šly, ale nikde jsme ho nepotkaly. ,,Tak jdem, stejně si připadám divně, když ho takhle hledáme." ,,No, tak asi jo, achjo." Došly jsme k postrannímu východu, ze kterého se vycházelo ze zákulisí. ,,Podrž mi věci, za chvíli jsem zpátky." řekla najednou Anetka. ,, Aneto kam jdeš?" ,,Uvidíš, počkej!" zavolala a byla pryč. Přemýšlela jsem, kam asi šla. Potom jsem ale najednou začala myslet na to, že možná už Dalibora neuvidím a najednou se mi začalo chtít brečet. Po chvilce jsem si rychle otřela slzu, která se mi začala kutálet po tváři. Trochu jsem se vzapamatovala, když Anetka přiběhla. ,,Kde jsi byla?" ,,Nechala jsem tam šátek, už ho mám, mužem jít." ,, Jo, jdeme." řekla jsem trochu zklamaně,protože jsem malinko doufala, že přivede Dalibora. Za půl hodiny jsme byly doma, odlíčily jsme se, převlékly jsme se a vlezly jsme do postele.

Ahoj! Tahle kapitola je taková delší, tak snad vám to nevadí. :) Doufám, že vás můj příběh baví. Budu ráda za každý komentář a hlasování. :)