Dalibor Slepčík

Přátelství je někdy víc než láska

  Vešli jsme do Bářina pokoje a Paľo mi pomohl sundat bundu. Otočila jsem se čelem k němu a naše pohledy se setkaly. Podívala jsem se mu na rty a on mě pohladil po tváři. Srdce mi tlouklo a naše obličeje se přibližovaly stále blíž a blíž k sobě. Až se to stalo. Naše rty se spojily, ale po chvilce se znovu rozdělily. ,,Prepáč, nechcel-" umlčela jsem ho dalším polibkem a ucítila jsem jak se usmál. Chytla jsem ho kolem krku a on mě za boky. Nejdřív mě líbal něžnými polibky, ale po chvilce přidal i jazyk. Bylo to krásný. Popostoupili jsme dál do pokoje a Paľo mě povalil na postel. Smáli jsme se a pořád se líbali. Ležela jsem na posteli a on byl nade mnou. Začal mě líbat na krku a já ho jednou rukou jemně zatáhla za vlasy. Mírně vzdychl a znovu se přesunul na mé rty. Zajel mi pod triko a začal mě jemně hladit po břiše. Rukou postupoval pořád dál a dál, až se dotknul mého prsa. Neprotestovala jsem. Rychle si sundal triko a mně se poskytl pohled na absolutně dokonalé tělo. Pokračoval v líbání mých rtů. Ani nevím, jak se to stalo, ale mé tričko i s podprsenkou najednou leželo uprostřed pokoje. Naše těla se dotýkala a rty byly nepřetržitě spojené. Zase vůbec nevím, jak se to stalo, ale už nás od sebe oddělovala jenom jedna jediná vrstva oblečení a tím bylo spodní prádlo. Na Paľovi bylo vidět, že by TO chtěl a myslím, že všem je jasné jak (:D). Jemně se dotkl okraje mých kalhotek, ale já ho chytla za ruku. ,,Počkej.." řekla jsem. ,,Ak nechceš, nemusíme..." řekl, ale bylo vidět, že ho to mrzí. ,,Nevadí?" cítila jsem se trochu provinile, když jsem ho nechala dojít takhle daleko a pak ho odmítla. ,,Nie dobrý, je Ti pätnásť, chápem to." usmál se. ,,Ale tohle mi nevadí." řekla jsem a překulila jsem se nad něj. ,,Mne tiež nie." usmál se a zmáčkl mi zadek. Znovu mě překulil na záda a tempo polibků si vzal znovu nastarosti on. Líbal mě pomalými něžnými polibky a naše jazyky se proplétaly mezi sebou. Znovu jsem ho zatáhla za vlasy a on vzdychl o něco víc, než předtím. Jemně mě kousl do rtu a to jsem zase vzdychla já. Hladil mi stehna a já jemu krk. Srdce mi tlouklo a to všechno se mi líbilo, moc, ale pořád jsem se cítila divně, kvůli Daliborovi. Takhle jsme pokračovali asi půl hodiny. Lehla jsem si na jeho hrudník a on mě hladil po zádech. ,,Mám ťa rád." řekl. ,,Já Tebe taky, ale-" ,,Nemiluješ ma?". Podívala jsem se mu do očí a zavrtěla jsem hlavou. ,,Paľo já...Já myslela, že jo, ale já asi pořád miluju Dalibora.''. Bála jsem se jeho reakce, ale už jsem si byla jistá, že to cítím takhle a ne jinak. Posadil se a chytl mě za ruku. ,,Promiň.'' řekla jsem. ,,Neospravedlňuj sa, ja ... Cítim to rovnako.'' podívala jsem se na něj, protože tohle jsem nečekala. ,,Fakt?'' ,,Hej, ja som si tiež myslel, že k Tebe cítim niečo..Niečo viac, ale pomýlil som sa. Nie v Tebe, ty si dokonalá, ale v sebe.'' ,,Ale to ty jsi taky.'' usmála jsem se. Zasmál se a pokračoval: ,,Ja stále milujem Anetku, aj cez to všetko.'' opřel se o postel a prohrábl si vlasy. ,,Anetka neví, o koho přišla.'' ,,To nevie ani Dalibor, ver mi.'' řekl a já se usmála. ,,Takže kamarádi?'' zeptala jsem se. ,,Najlepší.'' kývl s úsměvem. ,,To je jasný.'' opětovala jsem jeho úsměv. ,,Ale toho, čo sa medzi nami stalo, neľutujem a nikdy nebudem.'' ,,To já taky ne.'' řekla jsem a myslela jsem to vážně. ,,Vieš, že priateľstvo niekedy býva viac než láska?'' řekl po chvilce. ,,Třeba to bude zrovna náš případ.'' usmála jsem si a opřela si hlavu o jeho rameno. V tu chvíli jsme si zřejmě ani jeden neuvědomili, že na sobě pořád máme jen spodní prádlo, ale byla jsem zabalená v peřině, takže jsem to vůbec neřešila. ,,Ideme spať?'' ,,Jo.'' souhlasila jsem a lehla jsem si. ,,Počkej... Podej mi prosím nějaký tričko.'' zasmála jsem se. Paľo se natáhl na zem a první, co vzal do ruky, bylo jeho velké khaki triko. Zasmála jsem se, ale vzala jsem si ho na sebe. Poděkovala jsem mu, lehla jsem si a zavřela oči. Ve chvíli, kdy jsem oči zavřela, jsem si vzpomněla na Dalibora. Na všechny ty chvíle s ním a na poslední polibek, který mi věnoval. Do očí se mi nahrnuly slzy. Otřela jsem si je, ale Paľo si toho všiml. ,,Dalik?'' zeptal se a já kývla. ,,Poď sem.'' řekl, přisunul se blíž ke mně a objal mě. ,,Môžem?'' zeptal se nejistě, ale já mu pohybem naznačila, že jsem ráda. Snažila jsem se na Dalibora nemyslet a Paľovo objetí mi docela pomáhalo. Vždy, když jsem si vzpomněla na Dalibora, mě bodlo u srdce a do očí se mi nahrnuly slzy. Stiskla jsem Paľovi ruku a snažila se usnout, až se mi to po nějaké době povedlo. V tu chvíli jsem věděla, že nic zlomenému srdci nepomůže tolik, jako teplé objetí a silný stisk ruky nejlepšího kamaráda a tím mi v tu chvíli byl Paľo.

Většina odpovědí na mou otázku ''S kým chcete, aby Andy byla?'' byla ''Dalibor''. Paľo se tam taky párkrát vyskytl, ale rozhodně ne tolikrát, jako Dalík. Už to mám vcelku promyšlené, tak se nechte překvapit, jak příběh bude pokračovat.:) Jinak k téhle kapitole - pochopte mě prosím, já Paľa úplně zbožňuju, takže jsem si nemohla odpustit alespoň takový menší románek s ním, nebo jak to nazvat, no chápete. :D