Dalibor Slepčík

Hádka

Ráno mě probudil zvonící telefon, který ležel na nočním stolku vedle postele. Naklonila jsem se pro něj a když jsem viděla, že je to nějaké cizí číslo, hned mě napadlo, že to bude někdo ze studia. Potichu jsem vstala, abych neprobudila Dalibora a vyšla jsem s telefonem na balkon. ,,Ano?'' řekla jsem a čekala jsem, kdo se z telefonu ozve. ,,Krátký, dobrý den,'' ozvalo se ,,Dobrý den.'' odpověděla jsem a byla jsem zvědavá, co bude říkat dál. ,,Slyšel jsem písničku, kterou jste se svým přítelem nazpívala, je krásná.'' ,,Děkujeme.'' ,,Oba máte veliký talent a hodně lidí, včetně mě, věří v to, že to dotáhnete velmi daleko. Musím říct, že za svůj život jsem už zaznamenal hodně takových rádoby hvězdiček, kteří si nazpívají jednu písničku, myslí si, že jsou středem pozornosti, ale nikdy nebyli tak dobří jako jste vy. A vy momentálně jste středem pozornosti, píše o vás spoustu novinářů a určitě vám musí chodit spoustu pracovních nabídek. Zítra pořádáme takovou větší párty, kde bude spoustu lidí, hudba, jídlo a tak, a byli bychom moc rádi, kdybyste přišli také. Vstup samozřejmě neplatíte. Během večera se vám určitě i naskytne možnost zazpívat přede všemi, což by pro vás mohlo být velmi užitečné. Vy i váš přítel si každý můžete s sebou vzít jednoho přítele. Tak přijdete?'' ,,Moc děkujeme za pozvání, ale já se budu muset ještě poradit s přítelem.'' ,,Já bych právě potřeboval 100% odpovědět teď.'' ,,A kdybych vám zavolala za 10 minut zpět?'' ,,Jak říkám, potřebuji vaši odpověď teď, musím dodělat seznam hostů a později to vážně nejde, je mi líto.'' ,,Aha,'' přemýšlela jsem, co mám říct. Chtěla jsem tam jít, ale zase jsem si nebyla jistá, co na to Dalibor. ,,Tak s námi můžete počítat.'' řekla jsem nakonec. ,,Výborně, děkujeme. Párty začíná zítra v 15:00 hodin. Když přijdete o trochu později, nebude to žádný problém, ale lepší je vždy chodit včas, to jistě víte. Na sebe si vezměte nějaké společenské oblečení,'' mluvil ke mně, jak kdybych nevěděla, jak se slušně obléct a co je to slušné chování. Nakonec mi ještě řekl přesné místo konání, pak jsme se rozloučili a já položila telefon. Vrátila jsem se do pokoje, položila telefon na stolek a vlezla k Daliborovi do postele. Vypadal tak nádherně, když spal. Přiblížila jsem se k němu a začala ho jemně líbat. Když jsem ucítila, jak se do polibku usmívá, přestala jsem. ,,Dobré ráno,'' řekla jsem potichu a znovu ho políbila. ,,Takovýhle buzení bych si přál každý den až do smrti.'' řekl, otevřel oči a pohladil mě po vlasech. ,,Kolik je hodin?'' zeptal se. ,,7:30'' ,,Teprve?!'' řekl překvapeně. ,,Proč jsi se probudila tak brzo?'' ,,Volal mi jeden pán a zval nás na nějaký večírek-'' ,,Co?'' přerušil mě. ,,Tak na tom snad není nic špatnýho, ne?'' řekla jsem a převyprávěla jsem mu celý telefonát. ,,Proč tě nenechal se se mnou poradit?'' řekl a vypadal docela naštvaně. ,,Vždyť jsem ti to řekla, ne?'' ,,Ale tak pět minut mohl do prd*le počkat snad.'' zvyšoval hlas. ,,A to je takovej problém tam jít? Když nebudeme chtít, zpívat tam nemusíme a prostě si to můžeme jenom užít.'' ,,Jak si to chceš užít? Pořád nás tam budou jenom fotit, na něco se nás ptát a nabízet nám spolupráce.'' ,,Tak odejdeme.'' ,,Ty to všechno vidíš tak strašně jednoduše, ale nic není tak lehký, víš? Nic jsi nemusela řešit, protože jsem to všechno řešil já a lehký to nebylo. Prostě tam nepůjdeme.'' mluvil hodně zvýšeným hlasem. ,,Dalibore, že ty nechceš neznamená, že tam nechci já. Já jsem řekla, že tam jdu, takže tam jdu. Vezmu s sebou Anetku a Paľa a ty buď půjdeš nebo ne.'' ,,Já tě nenechám tam jít samotnou.'' ,,Myslíš, že se o sebe nedokážu postarat?'' začínala jsem být docela naštvaná, kvůli tomu jak se choval. ,,Nevím.'' ,,Cože?'' řekla jsem už docela rozčileně a začala jsem se převlékat a brát si věci. ,,Co děláš?'' zeptal se překvapeně. ,,Jdu domů, stejně jsem tam dlouho nebyla. A taky musím říct Anetce o zítřku.'' řekla jsem, ale ani jsem se na něj nepodívala. ,,Jdeš se mnou?'' řekla jsem, když jsem měla všechny všechny věci v tašce. Podíval se na mě. ,,Ne,'' řekl. Nečekala jsem, že odpoví takhle a docela mě to zamrzelo a myslím, že to na mě poznal. ,,Ta párty je zítra ve tři, buď přijď nebo ne, doufám, že chápeš.'' řekla jsem a zamířila ke dveřím. Nenápadně jsem se otočila jestli jde za mnou. Nešel. Seděl na posteli s obličejem schovaným v dlaních. Měla jsem strašnou chuť ho obejmout, ale tím jak na mě vyjel kvůli úplné blbosti...Odešla jsem z jeho pokoje a před dveřmi se zastavila. Chtělo se mi plakat. Nechápala jsem, proč se tohle mezi námi právě teď stalo, když předtím bylo všechno tak hezký. Zamířila jsem ven z hotelu, na zastávku a autobusem domů. Cestou jsem poslouchala písničky a brečela. Přišla jsem domů, sedla jsem si na postel, vzala do ruky telefon a chtěla jsem mu zavolat. Vyzvánělo to, ale nebral to. ,,Volaný účastník se nehlásí, zkuste to prosím později.'' položila jsem telefon a rozbrečela se. Čekala jsem, že zavolá zpátky, ale nevolal. Znovu jsem vzala telefon a napsala mu: ,,Dalibore?''. Čekala jsem, co napíše, ale nenapsal nic. Jenom si to zobrazil, ale neodepsal. Vůbec jsem nechápala, co se to mezi námi děje. Brečela jsem a bylo mi špatně. Nevěděla jsem, co mám dělat, tak jsem vzala telefon a zavolala Anetce. ,,Můžeš přijít?" řekla jsem, když vzala telefon. ,,No..Stalo se něco?" řekla vyděšeně. ,,Prosím přijď." řekla jsem v obrovském návalu slz. ,,Ty brečíš? Za 5 minut jsem tam." řekla a já vydala jen takový souhlasný zvuk, položila jsem telefon, lehla si na postel a snažila se přestat brečet.