Dalibor Slepčík

Nejromantičtější den v mém životě<3

Když jsme vyšly, nikde jsme kluky neviděly. ,,Nikde je nevidím." řekla jsem. ,,Já taky ne." řekla Anetka a rozhlížely jsme se všude kolem sebe. Najednou jsme je uviděly. Stáli kousek stranou a každý držel něco v ruce. Podívala jsem se na Dalibora a nevěřila jsem tomu, co vidím. Stál, usmíval se tím nejkrásnějším úsměvem na světe a v ruce držel obrovského medvěda a obrovskou kytici rudých růží. Dojetím mi začaly téct slzy. Usmívala jsem se a běžela jsem k němu. ,,Pro Tebe princezno moje." usmál se a podal mi medvěda a kytici. ,,Dalí..." řekla jsem a dala mu obrovskou pusu. ,,Miluju Tě." řekla jsem když jsem měla obličej těsně u jeho. Pořád mi dojetím tekly slzy. ,,Co brečíš?" zasmál se a pohladil mě po tváři. ,,Já nevím...Já-" ,,Ty jsi tak roztomilá." řekl s úsměvem a dal mi pusu. ,,Děkuju, ale proč tohle a-" nevěděla jsem. ,,Miluju Tě, ale to už víš. Došlo mi, že jsem Ti to ještě nedokázal žádným dárkem nebo tak, tak tady-" ,,Ale vždyť to mi nemusíš dokazovat žádnýma dárkama." ,,Chtěl jsem.". Už jsem nic neřekla. Dala jsem mu pusu a objala jsem ho. ,,Miluju Tě." pošeptal mi do ucha. ,,Já Tebe.". Chvilku jsme se líbali. ,,Jdeme ke mně?" řekla jsem. ,,Jo, mužem." souhlasil. ,,Anet my jdeme." ,,Jo, ahoj." kývla a dál věnovala se Paľovi. Rozloučili jsme se a šli jsme k nám. Medvěda jsme drželi dohromady, protože byl vážně těžký. Hodně jsme se na nasmáli, protože nám pořád padal. Když jsme přišli k nám, na stole ležel papír. ,,Dneska nebudu spát doma, nemusíš se o mě bát, budu u kamaráda. -Máma." Četla jsem nahlas. ,,Máma má zase někoho novýho." zasmála jsem se. ,,Hele?" řekla jsem a chytla ho za ruku. ,,Nechceš spát dneska u mě?" usmála jsem se. ,,No, jo můžu. Vlastně proč ne." usmál se a dal mi pusu. Šli jsme nahoru ke mně do pokoje. Dala jsem růže do vázy a položila je na okno. Mám v pokoji dvě okna, jedno normální a potom ještě jedno větší, na kterém se dá sedět. Růže jsem položila na to normální. Chytla jsem ho za ruku a sedli jsme si na to druhé, velké okno. Seděli jsme naproti sobě a drželi se za ruku. ,,Ty jsi vážně nádherná. To ani není možný." řekl a díval se mi hluboko do očí. ,,To ty taky." řekla jsem a usmála se. Přisunul si mě k sobě a já jsem si kolem něj obmotala nohy. Chytl mě kolem boků a začal mě líbat. Seděli jsme tam takhle asi půl hodiny, až Dalibor řekl: ,,Pojď si zazpívat." ,,Coo? Vždyť já vůbec neumím-" ,,Anetka říkala, že umíš." ,,Neumím! Vůbec!" ,,Tak ukaž jak neumíš." ,,Ne." ,,Dělej, dáme si karaoke." ,,Dalibore!" ,,Pojď." smál se. Byla jsem nervózní, protože zpívat s Daliborem? Vždyť on je téměř profesionální zpěvák, a já? ,,Neboj, vždyť je to jenom sranda." řekl a usmíval se. Měla jsem v šuplíku dva mikrofony, protože si občas s Anetkou zpíváme. ,,Ty máš i mikrofony?" ,,Jo, občas s Anetkou zpíváme." ,,Jakou písničku si dáme teď?" ,,Mně je to jedno." řekla jsem. ,,Nějakej duet.." přemýšlel Dalibor a hledal něco na YouTube. ,,Co Falling slowly?" řekla jsem a usmála se. ,,To je dobrý!" řekl, zasmál se a vyhledal to i s textem. Smála jsem se a chytla mikrofon do ruky. Dalibor začal:

,,I don't know you but I want you
All the more for that
Words fall through me n'always fool me
And I can't react.
Games that never amount
To more than they meant
Will play themselves out."

U zpívání vypadal tak nádherně, prožíval to,krásně se usmíval a celou tu dobu koukal na mě. Začali jsme zpívat spolu:

,,Take this sinking boat
And point it home
We've still got time
Raise your hopeful voice,
You had the choice
You've made it now"

Díval se na mě pohledem 'Deláš si srandu?' a usmíval se. Přišla část, kde jsem zpívala jenom já sama. Začala jsem:

,,Falling slowly, eyes that know me
And I can't go back
Moods that take me and erase me
And I'll paint it black
You have suffered enough
And warred with yourself
It's time that you won"