Dalibor Slepčík

Štěpán?

   Anetka ležela na posteli asi dvě hodiny. Já a Dalibor jsme seděli na okně, potom mi pomáhal s úkoly a nakonec jsme spolu hráli nějakou hru. Najednou jsem uslyšela, že někdo zvoní a šla jsem otevřít. Když jsem dveře otevřela, lekla jsem se toho, kdo tam stál. Byl tam Paľo, ale ten mě nepřekvapil tolik jako ten druhý člověk s ním. Byl to Štěpán. Pozvala jsem je dovnitř. Šli jsme ke mně do pokoje a já jsem byla hrozně nervózní z toho, co se bude dít dál. Otevřela jsem dveře ke mně do pokoje a vešla jsem. Za mnou Paľo a potom Štěpán. Když si jich Anetka všimla, vypadalo to, že přestala dýchat. Seděla na posteli a byla celá bílá. ,,Ahoj miláčik." řekl Paľo, sedl si vedle ní a dal jí pusu. Štěpán si zatím sedl na vak, ale vypadal jinak než normálně. Jakoby byl smutný. ,,Deje sa niečo?" zeptal se Paľo Anetky. Zavrtěla hlavou, ale pořád koutkem oka pozorovala Štěpána a on jí. Paľo si jí přitiskl k sobě. ,,Naozaj? Vyzeráš smutne." řekl a vypadal vážně starostlivě. ,,Ne, všechno je dobrý, jenom - jenom se mi udělalo trochu špatně." snažila se usmát. ,,Teď už je to dobrý." dopověděla. ,,To som rád." usmál se a dal jí pusu. ,,Eeee, promiň já musím na záchod." řekla a odběhla z pokoje. Chtěla jsem jít za ní, ale Dalibor mě zastavil. ,,Andy ne, to by bylo divný, bylo by poznat, že se něco děje." zašeptal a já jsem si sedla zpět k němu. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno. ,,Ale ona teď brečí, nemůžu jí tam nechat." ,,Tak za chvilku, ale teď ještě počkej." usmál se a pohladil mě po tváři. ,,Nezdá se Ti Štěpán taky nějakej divnej?" pošeptal. ,,Já ho normálně neznám, ale je takovej...Nevim, smutnej." řekla jsem potichu. ,,Jo přesně." kývl. ,,Já jsem tak rád, že Tě mám." řekl a omotal si kolem mě ruce. ,,Já jsem taky ráda, že Tě mám." usmála jsem se. Políbila jsem ho a řekla jsem: ,,Já se tam jdu podívat." ,,Dobře." řekl Dalibor a já jsem vstala. Odešla jsem z pokoje a zamířila ke koupelně. Věděla jsem, že tam bude. Řekla, že jde na záchod a v koupelně jsou dveře na záchod. Zaťukala jsem na koupelnu a vešla jsem. Anetka seděla na schůdku, který v koupelně máme a měla obličej schovaný v dlaních. Plakala, hodně. ,,Anet.." řekla jsem a sedla jsem si k ní. ,,Proč přišel?" řekla mezi vzlyky. ,,Já nevím, asi neměl co dělat." snažila jsem se něco vymyslet, ale moc mi to nešlo. ,,Já nevím co mám dělat." brečela. ,,Já Paľa milovala, doopravdy, ale teď už nevím co cítím. Miluju ho, asi, ale Štěpán." při vyslovení toho jména se zakuckala. ,,Anet, klid." objala jsem jí. ,,Já nemůžu být v klidu, je mi z toho špatně. Nevím koho chci. Asi Paľa pořád, ale na Štěpánovi mi taky nějak záleží, ale Paľo mě miluje a je na mě tak hodný a-a." rozbrečela se mnohem víc než předtím. ,,Já to nezvládnu." řekla. ,,Zvládneš, neboj se." řekla jsem a ona si otřela slzy. ,,Vrátíme se tam?" zeptala jsem se. ,,Já ne." řekla. ,,Ale to Paľo pozná, že se něco děje. Pojď, neboj se." řekla jsem. Zvedly jsme se a já jsem si všimla, jak má Anetka uplakané oči. ,,Ale počkej, takhle tam jít nemůžeš." řekla jsem a ona si opláchla obličej. Upravila si řasenku a vyšly jsme z koupelny. Před pokojem se nadechla a vešly jsme. ,,Kde ste boli?" zeptal se Pavol. ,,Anetě se zase udělalo špatně, něco snědla, ale už je to dobrý." usmála jsem se a šla jsem si sednout k Daliborovi, který se v době mé nepřítomnosti přesunul na druhý vak. Podívala jsem se na něj pohledem, který měl naznačit, že na tom Anetka není nejlíp. Přitiskla jsem se k němu a koukala jsem na Anetku, jak neví co má dělat. Nakonec si sedla k Paľovi na postel. ,,Miláčik." řekl a objal ji. Ona pořád ale sledovala Štěpána. ,,To je špatný." zašeptal Dalibor. ,,Já vím." opřela jsem si o něj hlavu. ,,On na ní ale taky kouká." řekl potichu, ale překvapeně. ,,Achjo." řekla jsem a chytla jsem ho za ruku. Pohladil mě a dál jsme sledovali napjatou situaci, která panovala v mém pokoji. Paľo se snažil s Anetkou komunikovat, ale ona odpovídala jen z poloviny, pořád tak nějak očima visela na Štěpánovi. Bylo mi Paľa líto, hrozně moc. Určitě vycítil, že se něco děje. Po chvilce jakoukoli komunikaci vzdal, jenom ji držel za ruku. Bylo ticho, úplné. Nevydržela jsem to a řekla jsem: ,,Nechcete si dát něco k jídlu?" ,,Jo, já bych si něco dal." řekl Dalibor a vstali jsme. Uznávám, že to bylo docela trapný, ale to ticho bylo hrozný. ,,Ja tiež." řekl Paľo a vstal. Anetka se podívala na Štěpána, který z ní už nějakou dobu nespustil oči. ,,Eeee, já taky." řekla rychle. Štěpán se přidal taky a vyšli jsme z pokoje směrem do kuchyně. Paľo vzal Anetku kousek stranou a něco jí začal říkat. Podívali jsme se s Daliborem na sebe, chytl mě za boky a dal mi dlouhou něžnou pusu. ,,Co děláš?" zasmála jsem se. ,,Prostě Tě miluju. Když vidím, jak Anetka teď neví, co ke komu cítí tak - prostě chci abys věděla, že Tě miluju nadevšechno." řekl. ,,Vždyť já Tebe taky. Nic ani nikoho nemiluju víc jak Tebe." usmála jsem se a políbila jsem ho. ,,Takový lásky." zasmál se Štěpán. Usmáli jsme se, sedli jsme si na kuchyňskou linku a Štěpán se opřel o linku na proti nám. ,,Co myslíte, že řeší?" zeptala jsem se. ,,Netuším." řekl Dalibor. Čekali jsme na Štěpánovu odpověď. Marně. ,,Štěpáne?! Haló!" řekl Dalibor. ,,Co? Co je?" otočil se Štěpán na Dalibora. ,,Jsi úplně mimo!" ,,Nejsem." ,,Ne?" ,,Ne." ,,To teda jsi Štěpáne," přidala jsem se ,,a celou dobu, co tu jsi, jsi z Anetky nespustil oči. A neříkej, že ne, já jsem si toho několikrát všimla." dodala jsem. ,,Nekou-" ,,Štěpáne! Já jsem si toho taky všiml." přidal se Dalibor. ,,Co to má být?" řekla jsem. ,,Nic," začal ,,teda jako- je pěkná, je i milá a vtipná a-" odmlčel se, protože Anetka a Paľo přišli k nám. Anetka si sedla vedle mě. Usmívala se, ale v očích jí byl vidět smutek. Paľo se tvářil starostlivě. Zase bylo ticho. ,,Nechcete si udělat třeba toasty? Měli jsme je sice nedávno, ale mám na ně docela chuť." řekla jsem a seskočili jsme z linky. Vyndali jsme věci z ledničky a začali jsme dělat toasty. Dalibor mě pořád různě provokoval a pusinkoval. Bylo to hrozně roztomilý. Dělali jsme jeden společný toast a celou dobu se mě celým tělem zezadu dotýkal. Bylo to dokonalý. Za to Anetka byla na dně. Dělala toast a Paľo jí chtěl pomoct. ,,To je dobrý." řekla mu a hleděla si dál svého toastu. Jakoby Paľa úplně ignorovala. Za to se Štěpánem se několikrát "omylem" dotkli rukama a on jí několikrát "omylem" sáhl na záda a několikrát se na sebe "omylem" usmívali. Pevně doufám, že si toho Paľo nevšiml, ale vypadal smutně. Nevím, o čem se bavili, ale šťastný rozhodně nebyl. Když jsme jedli tousty, já a Dalibor jsme samozřejmě byli u sebe a smáli jsme se. Anetka seděla vedle Paľa a naproti ní seděl Štěpán. Snažila se vypadat v pohodě, ale nešlo jí to. Když jsme dojeli, Dalibor mi dal pusu, lechtal mě a smáli jsme se. Paľo Anetku pohladil po tváři, ale ona se ani neusmála. Vypadal, že se rozbrečí. ,,Ja už pôjdem." řekl Paľo smutně. ,,Já taky." řekl Štěpán. ,,Já-" řekl Dalibor. ,,Tu přespím." dopověděla jsem za něj a usmála jsem se. ,,Jo." zasmál se. Šli jsme kluky vyprovodit ke dveřím. Paľo dal Anetce pusu a řekl: ,,Ľubim ťa.''. Čekala jsem, že něco odpoví, ale ona nic. Pootevřela pusu, ale potom se podívala na Štěpána a zase ji zavřela. Pousmála se, ale byl to tlačený úsměv. Paľo jí pohladil po tváři , rozloučil se s námi a vyšel ze dveří. ,,Ahoj.'' kývl na nás Štěpán a otočil se k Anetce. Dotkl se její ruky. ,,Ahoj.'' usmál se a podíval se jí do očí. ,,Ahoj.'' zašeptala a taky se mu dívala do očí. Odešel a zavřel za sebou dveře. Hned co se dveře zabouchly si Anetka sedla na zem a rozplakala se.