Dalibor Slepčík

Pauza

Přišla jsem tam a posadila se na lavičku pod stříškou. Zabalila jsem se do kabátu, protože byla zima a začalo sněžit. Začala jsem vzpomínat na to, jak jsme s Daliborem na této zastávce seděli, když jsme šli poprvé ven, pršelo, on mi půjčil mikinu, a pak jsme tu spolu v objetí seděli. Nebo jak jsme si tady podruhé dávali sraz, on přišel a objal mě zezadu a potom mi řekl, že jsem mu chyběla. Z toho všeho jsem začala brečet a chtěla jsem ho strašně moc obejmout. Nechápala jsem, co mělo znamenat to na té párty, když se tam najednou objevil a potom hned zmizel. Najednou někdo přišel a sedl si na druhou stranu lavičky, ale nejspíš si mě nevšiml, protože se koukal na druhou stranu a měl sluchátka. Hudba mu hrála hodně nahlas a já si po chvilce všimla, že poslouchá písničky, co jsem teď já zpívala na koncertu. Byla hrozná tma, takže jsem si předtím toho člověka vůbec neprohlížela, ale teď, když jsem se na něj pořádně zaměřila, jsem musela vstát a přiblížit se k němu. ,,Dalibore?!'' řekla jsem překvapeně a lehce se dotkla jeho ramene, protože tam seděl a měl zavřené oči. ,,Andy?!'' řekl vylekaně, vytrhl si sluchátka z uší a rychle vstal. Měl na sobě oblek, kabát a kolem krku šátek. Připadalo mi to divné, protože Dalibor šátky nikdy nenosí, ale v tu chvíli jsem to vůbec neřešila. ,,Co tady děláš?'' řekla jsem vyděšeně. ,,Co tady děláš ty?'' řekl nepříjemným tónem. ,,Já se ptala první.'' řekla jsem, on se na mě podíval a já v jeho očích viděla smutek. Měl mokré tváře jako by předtím plakal. Najednou ale pohled odvrátil a podíval se jen tak do ulice. ,,Byl jsem se projít.'' řekl. ,,Dalibore proč jsi z té párty zmizel, když jsem si tě všimla?'' řekla jsem a začínala jsem znovu plakat. Zakašlal a otřel si čelo. ,,Někdo mi volal,'' řekl najednou. ,,Dalibore, tohle ti prostě nevěřím. Proč jsi tam pak nepřišel?'' ,,Věděl jsem, že kdybych tam přišel, tak bych ti zkazil náladu, byla jsi tak šťastná.'' ,,Byla bych mnohem šťastnější, kdybychom tak zpívali spolu.'' řekla jsem a on je zakroutil hlavou. ,,Proč se chováš takhle? Já vůbec nechápu, co se stalo..'' řekla jsem a už jsem plakala hodně. Viděla jsem, jak se brání pláči a jak mě chce obejmout, ale neudělal to. ,,Andy sedni si.'' řekl a já udělala co říká. Sedl si vedle mě, ale tak, že se mě vůbec nedotýkal. ,,Já myslím, že-'' nadechl se ,,že bychom si měli dát pauzu.'' řekl a otočil hlavu. Nevěřila jsem tomu, co právě řekl. Myslela jsem, že omdlím. ,,Co-cože?'' řekla potichu, protože jsem vůbec neměla sílu mluvit. Otřel si čelo, protože mu po něm ztékaly kapky potu. ,,Jo,'' řekl a vstal. ,,Proč? Co se stalo?'' nechápala jsem. Brečela jsem hrozně moc a celá se klepala. ,,Já..Prostě potřebuju pauzu, je toho teď nějak moc,'' řekl, ale nedíval se na mě. ,,Už jsme toho spolu zvládli hodně, zvládneme všechno.'' šeptala jsem. ,,Andy, proboha pochop to. Dáme si jenom pauzu, vrátíme se k sobě.'' ,,Ale za jak dlouho?'' plakala jsem. ,,Já nevím, ale slibuju, že potom bude všechno jako dřív, a taky ti to potom všechno vysvětlím.'' ,,Proč mi to nemůžeš vysvětlit už teď..?'' zeptala jsem se a on zakašlal. ,,Pochopíš to potom,'' řekl a chraptěl, tak znovu zakašlal. ,,Andy prosím, slib mi, že se kvůli tomu nebudeš trápit a nebudeš plakat. A budeš zpívat dál, protože já viděl, jak jsi byla šťastná při tom koncertu. Zpívala jsi tam neuvěřitelně nádherně.'' řekl a hlas mu slábl. ,,To, že se nebudu trápit a nebudu plakat ti neslíbím, protože oba víme, že stejně budu.'' řekla jsem a on opřel ruce o kolena a otřel si čelo. ,,Andy, prosím.'' řekl a jemně se dotkl mé ruky. Podívala jsem se na naše ruce. Zakroutila jsem hlavou a řekla jsem: ,,Já už prostě nemůžu,'' opřela jsem si hlavu o zeď budky a podívala se nahoru. ,,Promiň..'' řekl a zvedl se. Když se zvedal, viděla jsem, že je nějaký slabý. ,,Jsi v pořádku?'' zeptala jsem se ještě. ,,Jo,'' řekl. ,,Měj se,'' řekl a otočil se směrem ode mě. Odcházel. Ještě jednou se otočil, a potom zmizel za rohem. Nechtěla jsem věřit tomu, co se právě stalo. Seděla jsem na lavičce, celá jsem se klepala, hlava se mi motala, bylo mi špatně od žaludku, špatně se mi dýchalo a neměla jsem sílu se zvednout. Brečela jsem a nešlo to zastavit. Nechtěla jsem věřit tomu, že budu bez něj...