Dalibor Slepčík

Půjdeš se mnou?

Pondělí
Celý další den probíhal stejně jako ten minulý. Byli jsme s Daliborem na pokoji, potom přišla Anetka s Paľem. Koukali jsme na filmy, povídali si a tak jsme strávili celý den. K večeru odešli a Dalibor u mě zase spal.
Úterý - den odchodu
Ráno nás probudil doktor, který zrovna vešel do pokoje. ,,Dobré ranko!" řekl. ,,Dobré." řekl rozespalý Dalibor. ,,Tak dneska domů, těšíš se?" ,,Ani ne tak domů jako spíš na tu volnost." zasmála jsem se. ,,Tak teď ještě poslední kontrola a můžete jít." řekl a šli jsme k němu do ordinace. Všechno bylo v pořádku, tedy tak, abych mohla jít domů. ,,S ortézou počítej ještě tak týden a půl. Ale modřiny tam budeš mít delší dobu, ale bolet by to už nemělo." usmal se doktor. ,,V pátek přijď na kontrolu." ,,Dobře, děkuju moc." ,,Není zač, je to moje práce, ale je fakt, že vy jste byli moji oblíbení pacienti. Teda ty, ale oba jste skvělí. Kdybyste cokoliv potřebovali, nemusí se to týkat jen lékařství, u mě máte dveře vždycky otevřený." řekl a usmál. ,,Jste krásný pár, fandím vám." usmál se a podal nám ruku. ,,Děkujeme moc, v pátek se uvidíme." zasmáli jsme se. ,,Děkujem." rozloučili jsme se a šli vzít moje věci z pokoje. Samozřejmě jsem se ještě převlékla a rozloučili jsme se se sestřičkou a vyšli jsme z nemocnice. ,,Tam se Dalibor zastavil, chytl mě kolem boků a začal mě líbat. Usmála jsem se do polibku. ,, Miluju Tě." pošeptal mi s úsměvem. ,,Já Tebe." řekla jsem a objala jsem ho. ,,Jdeme?" řekla jsem. ,,Jo." usmál se a chytl mě za ruku. Jeli jsme autobusem a tramvají a dojeli jsme až na zastávku u nás. ,,Co když doma bude mamka?" začala jsem se trochu bát. ,,Neboj se, já Tě ochráním, já se úplně hrozně stydím za to, jak jsem se choval minule. Měl jsem něco udělat a-" ,,Ale vždyť jsi udělal! Nejvíc co jsi mohl, ale máma má hroznou sílu a nejde to prostě-" ,,Ale vždyť já jsem kluk a-" ,,Dalibore nech toho, udělal jsi co jsi mohl." řekla jsem a zastavila jsem se. ,, A" chtěl něco říct, ale zarazila jsem ho polibkem. ,,Už to nereš." řekla jsem a obličej jsem měla těsně u jeho. Pohladil mě, usmál se a dal mi pusu. Šli jsme až k nám domů. Odemkla jsem dveře. ,,Asi tu nikdo není." řekla jsem. Vážně doma nikdo nebyl, docela jsem si ulevila. Šli jsme ke mně do pokoje. Když jsem otevřela dveře, hned jsem si lehla na postel. ,,Konečně moje postel." řekla jsem. Dalibor si lehl vedle mě. ,,Máš hrozně hezkej pokoj." ,,Děkuju, ale teď je ještě hezčí." usmála jsem se. Nechápal. ,,Jsi tu ty." zasmála jsem se a dala mu pusu. Po chvíli jsem si znovu sedla. ,,Co chceš dneska dělat?" zeptala jsem se. ,,Záleží na Tobě." ,,Já bych šla někam ven." ,,Mně je úplně jedno kam půjdeme, hlavně chci být s Tebou." ,,To je jasný." usmála jsem se. ,,Jo, ale na tohle jsem se Tě chtěl zeptat!" vykřikl najednou. ,,No?" zasmála jsem se. ,,SuperStar pořádá nějakou slavnost a my jako finalisti tam samozřejmě máme jít. No a máme si vzít nějaký doprovod, tak jsem myslel, jestli by jsi tam nešla se mnou?" ,,Aaaa...No, asi jo." řekla jsem. ,,To je skvělý!" řekl a já jsem se usmála. ,,A co si tam mám vzít na sebe?" ,,No právě to je to blbý, máme si vzít oblek a holky nějaký slavnostní šaty." ,,Tak to se těšim." usmála jsem se. ,,A kdy to je?" ,,Zítra." ,,Co?" zděsila jsem se. ,,No." ,,Ale vždyť já mám tu ortézu a-" ,,Ale vždyť to vůbec nevadí." ,,Myslíš?" ,,Vím to." zasmál se. ,,Ale já si musím jít koupit nějaký šaty." ,,Já Ti je zaplatím." ,,Proč bys to dělal?" ,,Protože Tě miluju a protože tam jdeš se mnou." ,,Ale to ne, koupím si je sama, určitě se mi budou ještě někdy hodit." ,,To nevadí, zaplatím je." ,,Ne!" ,,Jo.". Asi bychom se takhle 'hádali' ještě dlouho, kdyby mi nezazvonil mobil. ,,Kdo to je?" ,,Anetka." ,,No Anet?" ,,Nemám šaty!" ,,Co?" ,,No Paľo mě pozval na nějakou slavnost-" ,,Mě Dalibor taky." ,,A nemáme žádný šaty!" ,,Já vím." ,,Musíme je jít dneska koupit." ,,No my jsme chtěli-" ,,Jo půjdem." řekl Dalibor, který slyšel i to co Anetka říkala do mobilu. ,,Tak jo, tak za půl hoďky před Palládkem?" ,,Dobře, pa." ,,Pa." rozloučily jsme se a já jsem položila mobil. ,,Vyrážíme?" ,,Jo, ale převleču se." řekla jsem. Vzala jsem si na sebe světlé džíny, triko a svetr. ,,Ty jsi tak nádherná." řekl Dalibor a prohlížel si mě jako nějaký obraz. ,,Miláčku." řekla jsem a dala mu pusu. ,,Když mně ve všem hrozně překáží ta ortéza. Nemůžu vůbec používat rameno." ,,To zvládneš. Jdeme?" zeptal se a já jsem kývla. Vyšli jsme a na domluvené místo jsme přišli akorát. ,,Tak kam?" řekla Anetka. ,,Já nevím, prostě uvidíme." řekla jsem a chtěla jsem jít. ,,Počkej...Já..Potřeboval bych si něco zařídit, myslíš, že by vadilo, kdybychom si dali třeba za hodinku sraz tady?" řekl Dalibor a mě to trochu překvapilo. ,,Aaa...No tak jo, dobře." řekla jsem nakonec. ,,Ja pôjdem s ním, nevadí miláčik?" zeptal se Paľo Anetky. ,,No...Nevadí." řekla, ale taky vypadala překvapeně. ,,Tak za hoďku tady?" zeptala jsem se Dalibora, když jsem stála těsně u něj. ,,Jo.". Dal mi pusu a já jsem ho jednou rukou objala. ,,Tak zatím." ,,Zatím.". Rozloučili jsme se a já s Anetkou jsme šly pro šaty. ,,Kam myslíš, že šli?" ,,Já nevím." ,,Tak to je jedno, hele jdem pro šaty.". Anetka sice řekla, že 'to je jedno', ale mně to vlastně úplně jedno nebylo. Myslela jsem, že Dalibor chce být se mnou, když mě dneska pustili z nemocnice. Ne, že bych nechtěla strávit čas jenom s Anetkou, to samozřejmě chci, ale myslela jsem...,,Andy?!" vyrušila mě z přemýšlení Anetka. ,,Nad čím zase přemýšlíš? Taky nejsem nadšená z toho, že Paľo teď odešel nevím kam, ale tak aspoň vybereme v klidu ty šaty." řekla, já jsem se usmála a kývla jsem. ,,Tak jo, teď nebudu myslet na Dalibora, bude to jako za starých časů. Jenom já a Anetka." říkala jsem si v duchu. Vůbec to ale nešlo. Sice už spolu jsme, ale stejně, vždycky při pomyšlení na něj, jako by mi něco žuchlo v břiše, nebo by se mi tam roztrhl pytel s motýli. ,,Vnímej! Co tyhle?" ,,Promiň, ty nejsou špatný, ale támhlety vypadají líp. Teda ale na Tebe spíš." řekla jsem a už jsem se snažila soustředit. Prošly jsme několik krámů, až jsme narazily na jeden, ve kterém měli hrozně moc krásných šatů. ,,Tak tady vybereme." řekla okouzleně Anetka. ,,To jo." řekla jsem. Začaly jsme prolézt všechny možné věšáky a vytahovat různé šaty. Anetka si nakonec vybrala takové hnědo-růžové s velkou sukní. Já jsem si vzala modro-černé se třpytivou sukní. (Obrázky šatů jsou nahoře.). Zaplatily jsme a vyšly z obchodu. ,,Už bychom měly jít." řekla Anetka. ,,Jo, ale ty šaty jim neukážem, až zítra." zasmála jsem se. ,,To je jasný." ,,Sraz máme před vchodem, že jo?" ,,Jo." *CINK* přišla mi SMSka. "Čekáme před vchodem." "Ok.". ,,Už tam čekají." ,,Dobře, tak jdem." řekly jsme a zamířily k východu.