Dalibor Slepčík

Přípravy na oslavu

Probudila jsem se, když Dalibor ještě spal. Nechtěla jsem ho budit, tak jsem jen ležela na jeho hrudi se zavřenýma očima a poslouchala jeho tep. Najednou se probral a dal mi pusu na hlavu. ,,Dobré ráno." řekla jsem. ,,Ty jsi už vzhůru?" ,,Jo, nechtěla jsem Tě budit." usmála jsem se. ,,Lásko, pojď sem." usmál se a přitáhl si mě úplně nejvíc k sobě. ,,Co ruka?" ,,Dobrý, vůbec nebolí." usmála jsem se a zaťukala si na zuby, abych to nezakřikla. ,,Nejdeme si udělat snídani?" řekla jsem, protože jsem měla vážně obrovský hlad. ,,Jo jdem, nejradši bych Tě tu nechal ležet a donesl bych Ti snídani do postele, ale nevím, co kde máte." řekl. ,,To nevadí, uděláme si snídani spolu." usmála jsem se. Vstali jsme a já jsem si uvědomila, že Dalibor je jenom v trenkách. ,,Počkej, nemůžeš jít do kuchyně jenom v trenkách. Co kdyby přišla mamka-" ,,Tak by mě zabila i kdybych tu byl v kombinéze." zasmál se. ,,Ty jsi blbej." smála jsem se. ,,Ne fakt, ne že by ses mi takhle nelíbil," usmála jsem se "ale je tam i docela zima." ,,Jo, dobře." řekl a vzal si tričko. ,,Stačí?" zeptal se. ,,Jo prosimtě." usmála jsem se a vyšli jsme z pokoje do kuchyně. Dlouho jsme se rozmýšleli, co si uděláme, až jsme se nakonec shodli na palačinkách. Udělala jsem těsto a Dalibor stál celou dobu za mnou a držel mě za boky. Najednou začal rukama sjíždět níž. Začal mi sahat na zadek a jemně líbat na krku. Bylo to vážně krásný, ale otočila jsem se čelem k němu. ,,Promiň, ale já si nemůžu pomoct." usmál se. Začala jsem se smát, namočila jsem prst do těsta a dala mu ho na nos. Usmál se a dal mu pusu. Dodělali jsme palačinky a odnesli jsme si je do mého pokoje. Když jsme dosnídali, zeptala jsem se: ,,V kolik začíná ta oslava nebo co to je?" ,,Ve čtyři. Ale já mam oblečení na hotelu, tak jak to-" ,,Půjdeš na hotel a tam se oblečeš a pak si dáme někde sraz." dopověděla jsem za něj. ,,Já jsem myslel, že by jsi se oblíkla tady a pak jsme šli ke mně a -" ,,Ale já chci abys mě vyděl až hotovou." usmála jsem se. ,,No dobře." řekl nakonec. ,,My se tady připravíme s Anetkou a-'' ,,A my vás tady pak vyzvedneme.'' dořekl tentokrát on za mě. ,,Dobře.'' usmála jsem se. ,,A jo vlastně - Kde je vůbec Anetka a Paľo?'' řekla jsem, když si vzpomněla na Anetku. ,,Podle mě jsou buďto u Anetky nebo u nás hotelu.'' řekl s klidem. ,,U Anetky asi ne, má tam rodiče.'' ,,No tak jsou u nás na hotelu.'' zasmál se. 

 Celé dopoledne jsme byli u nás. Udělali jsme si oběd, potom jsme se samozřejmě naobědvali a prostě byla sranda. Málem jsme zapomněli na čas. ,,Už je půl jedný.'' řekl najednou Dalibor. ,,Už?'' vyděsila jsem se. ,,Klid, všechno stihneme, tak já jdu a v 15:30 Tě tu vyzvednu, dobře?'' ,,Jo dobře.'' řekla jsem. Šla jsem Dalibora vyprovodit ke dveřím, kde jsme se dlouhou pusou rozloučili a on odešel. Zavolala jsem Anetce, ať přijde. Naštěstí už byla na cestě. ,,No čau!'' řekla udýchaně když přišla. ,,Ahoj, dělej, nemáme moc času.'' zasmála jsem se. ,,Šaty máš?'' zeptala jsem se a ona jenom zvedla tašku, ve které je měla. Šly jsme ke mně do pokoje. ,,První se asi namalujeme, ne?'' řekla Anetka. ,,Jo.'' souhlasila jsem. Mám modrý šaty, takže jsem s nimi musela líčení nějak sladit. Nejsem moc dobrá v líčení, ale nějak se mi to nakonec povedlo. Dala jsem si make-up a korektor. Největší problém jsem měla asi se stíny, ale nakonec se mi podařilo nanést směsici různých modrých, včetně třpytivých. Potom jsem si udělala linky, nanesla řasenku a takovou nenápadnou rtěnku. Byla jsem až překvapená, jak se mi líčení povedlo. ,,Ty jo, to je dobrý!'' řekla Anetka. ,,Díky.'' ,,Kolik je?'' ,,Dvě.'' ,,Už? Za hodinu a půl nás vyzvednou.'' ,,Já vím.'' ,,Nandáme si šaty a pak si uděláme vlasy.'' ,,Dobře.''. Nandaly jsme si šaty. To nám zabralo asi 5 minut a potom jsme šly na vlasy. Mám vlasy dlouhý asi po zadek a mám jich vážně hodně, takže mám hodně možností účesů. Už jsem to jednou říkala, ale radši zopakuju, že moje barva je trochu nijaká. Něco mezi světle hnědou a špinavou blond. Dlouho jsem přemýšlela, jaký účes si udělám. Hledala jsem různé obrázky na internetu, ale nakonec jsem stejně vzala kůlmu a navlnila jsem je. Přelakovala jsem je, aby vlny držely. Je to takový jednoduchý, ale vypadá to vážně docela hezky. Anetka má o něco kratší hodně tmavě hnědé vlasy. Ta si udělala takový drdol a doplnila ho čelenkou. Musím říct, že to taky vypadalo hodně hezky. (Oba účesy máte nahoře). ,,Kolik je hodin?'' zeptala jsem se, když jsme byly obě téměř hotové. ,,15:15'' řekla. Šly jsme si vybrat boty. Vzala jsem obyčejné černé baleríny a Anetka takové starorůžové lodičky. Ještě jsem si vzala takové malé černé třpytivé psaníčko a dala jsem si do něj ty nejnutnější věci. Mobil, klíče, peníze a pro jistotu ještě řasenku a rtěnku. Když jsme si braly svetry, povídaly jsme si. ,,Včera jsme s Daliborem zpívali.'' řekla jsem. ,,Co?'' ,,Jo, duet Falling slowly.'' ,,To si děláš srandu!'' ,,Ne, nedělám.'' smála jsem se. ,,A-chce nazpívat duet.'' ,,Cože? Jako vydat a Tebou písničku?'' ,,Jo.'' ,,Děláš si srandu? Jako vážně? Vždyť to je úplně hustý! Mega hustý!'' ,,Aneto klid. Vždyť já vůbec neumím zpívat.'' ,,A co říkal Dalibor?'' ,,No..Že umím, ale-'' ,,Tak vidíš. Ty umíš zpívat, ale nechceš si to přiznat.'' ,,To taky říkal.'' ,,Tak na tom asi něco bude, ne?'' ,,No já nevím.'' ,,Nech toho.'' smála se Anetka. ,,Dneska se chce na tý oslavě domluvit s nějakým majitelem nahrávacího studia-'' ,,To si děláš-!'' ,,Ne.'' smála jsem se. Asi bychom si o tom povídaly ještě dlouho, kdyby najedou někdo nezazvonil. No, někdo, bylo nám jasné, že to je Dalibor a Paľo. ,,Můžem?'' ,,Můžem.'' řekly jsme, zhasly a otevřely dveře. ,,Pane bože.'' řekl Dalibor. ,,Co je?'' usmála jsem se. ,,Ty vypadáš...Pane bože! Nádherně!'' řekl a usmíval se. ,,Děkuju.'' řekla jsem a dala jsem mu pusu. ,,Tobě to taky sluší.'' řekla jsem, protože mu to vážně slušelo. Měl na sobě černé kalhoty, černé sako a pod tím bílé tričko. Bylo to takový jednoduchý, ale hrozně mu to slušelo. ,,Díky, tak jdeme?'' řekl. Všichni jsme to samozřejmě odsouhlasili. Dalibor mě chytl za ruku a vyšli jsme.