Pavol?

667 41 4
                                    

  Poznámka: Všechny kapitoly byly zatím z pohledu Andy, jelikož je to hlavní postava. Tahle kapitola bude výjimečně z pohledu Anetky, abyste věděli do větších podrobností, co šla zařídit. Andy mezitím stále leží doma v posteli. :) 

  Vyšla jsem ven a vydala se na autobusovou zastávku. Pořádně jsem nevěděla kudy mám jít, ale nakonec jsem se dostala na místo. Stála jsem před hotelem, ve kterém jsou ubytovaní soutěžící SuperStar. Pořádně jsem nevěděla, co vlastně chci udělat, ale chtěla jsem udělat cokoliv, aby se Andy netrápila kvůli Daliborovi. Stála jsem před hotelem a rozhodovala se, jestli mám vejít dovnitř. Nakonec jsem vešla a v hale stál zrovna Pavol a něco dělal na mobilu. On je vážně hezký. Pomyslela jsem si v duchu a než jsem si stačila cokoliv rozmyslet, stála jsem u něj. ,,Ahoj.'' řekla jsem a on odvrátil oči od mobilu. ,,Ahoj.'' odpověděl a usmál se. ,,Nevíš kde je Dalibor? Potřebovala bych s ním mluvit.'' řekla jsem. Byla jsem trochu nervózní, protože se mi Pavol vážně docela líbil. ,,Ja som si už myslel, že ideš za mnou. Ty si asi ďalšia Dalikova fanynka, čo?'' řekl a úsměv mu trochu zmizel. ,,Ne to ne. Potřebuju s ním mluvit kvůli kamarádce.'' řekla jsem. ,,Ako sa tá kamarátka volá?'' zeptal se. ,,Andy.'' ,,Naozaj? O tej mi Dalik niečo rozprával...V dobrom samozrejme.'' řekl a usmál se. Má vážně krásný úsměv. ,,Jo?'' usmála jsem se a pokračovala jsem: ,,A kde je Dalibor teď?'' ,,Nevychádza z izby, len leží v posteli.'' ,,Andy mu volala. Nebral jí to.'' ,,Stratil mobil.'' ,,Aha.'' ,,Dalik je na tom vážne zle. Chýba mu, myslí len na ňu.'' řekl po chvilce. ,,Asi jsou na tom podobně. Od včera nepřestala brečet.'' ,,Je mi to ľúto. Premýšľal som, ako by som mu pomohol, ale nevedel som...'' ,,Jo já taky, říkala jsem, ať mu napíše, ale nechtěla psát první. Pak jsem jí donutila, aby mu zavolala, ale když to nebral, hodně jí to vzalo. Lehla si do postele, brečela a celá se klepala.'' ,,Ach jo, čo budeme robiť?'' ,,My?'' usmála jsem se. ,,No...áno.'' usmáli jsme se na sebe. ,,Dáš mi na teba telefón?'' ,,J-jo, jasně.'' nemohla jsem tomu uvěřit. Nadiktovala jsem mu svoje číslo a on mě prozvonil, abych si ho mohla uložit. ,,Tak já už asi půjdu.  Za chvíli mi jede autobus.'' ,,Já ťa odprevadím...Ak chceš.'' řekl a usmál se. ,,Jo, nevadí.'' taky jsem se usmála s šly jsme. Vyšli jsme z hotelu a já se ho zeptala: ,,Jak jim chceš pomoct?'' ,,Ja neviem.'' odpověděl. Povídali jsme se až jsme došli na zastávku a mně zrovna přijel autobus. ,,Tak ahoj.'' řekla jsem a usmála se. ,,Maj sa. Napíšeme si.''. Kývla jsem a z autobusu jsem mu zamávala. Ještě jsme se na sebe usmáli a já odjela. Chystala jsem se napsat Andy, že už jedu za ní, když mi přišla SMS. ''Máš krásny úsmev. :)''. Byla od Paľa. ''Děkuju moc. :)'' odepsala jsem a úplně jsem zapomněla, že jsem chtěla napsat Andy. Koukala jsem se z okna autobusu, když jsem si najednou vzpomněla. Ta holka! Ta holka co byla s Daliborem na fotkách! Já ta to úplně zapomněla! Ale přece to nemůže být jeho holka, když myslí na Andy jako ona na něj...Přemýšlela jsem až jsem málem zapomněla vystoupit. 



Dalibor Slepčík Kde žijí příběhy. Začni objevovat