Dalibor Slepčík

Nahrávací studio

   ,,A kde to vůbec je?" zeptala jsem se po dvou hodinách válení v posteli. ,,On mi tu cestu popisoval, snad tam trefím." ,,Dobře." zasmála jsem se. ,,Nemám se už začít připravovat?" řekla jsem. ,,Jo, asi bychom mohli.". Vzala jsem si na sebe upnuté džíny a upnuté vínové tričko, černý cardigan a černé vansky. Vlasy jsem si rozčesala a nechala rozpuštěné. Rychle jsem se namalovala, Dalibor upravil patku a vyrazili jsme. Jeli jsme tramvají a když jsme vystoupili, Dalibor se začal rozhlížet. ,,Víš kudy?" zeptala jsem se. ,,Asi, jdeme." usmál se, chytl mě za ruku a šli jsme. ,,Hele!" řekl najednou. Rozhlédla jsem se a uviděla nápis Nahrávací studio. ,,Já jsem nervózní." řekla jsem. ,,Nebuď." usmál se, dal mi pusu a zazvonil na zvonek. ,,Slepčík, dobrý den." řekl Dalibor, dveře zabzučeli a my jsme vešli dovnitř. ,,Tak konečně jsem se vás dočkal!" řekl usměvavý pán, se kterým jsme se potkali na té oslavě. Přivítali jsme se potřesením ruky a on se pak zeptal: ,,Četl jsem na internetu, že to mezi vámi trochu..." ,,Jo, ale teď už je to v pořádku." usmál se Dalibor. ,,To jsem rád," usmál se ,,tak pojďte." řekl a vedl nás do nějaké místnosti. Posadili jsme se tam na gauč a majitel studia vytahoval nějaké papíry. Po levé straně byla velká deska, kde bylo milion tlačítek a počítače. Za deskou bylo sklo a za sklem byly mikrofony, sluchátka a takové věci. ,,Tak," řekl a posadil se k nám ,,říkal jsem si, že byste mohli zkusit tuhle písničku." podal nám papíry a já si přečetla název My heart will go on. ,,To ale není duet." řekla jsem. ,,Já vím, taky jsem vám to tam rozepsal, jak byste to mohli zkusit. Myslím, že by to mohlo být zajímavé." usmíval se. ,,Zkuste si to, jen tak tady." řekl. Koukla jsem do papíru a podle rozpisu jsem měla začít já, tak jsem to udělala. ,,Every night in my dreams, I see you, I feel you. That is how I know you, go on." usmála jsem se, protože se mi ten nápad začínal líbit. Dalibor pokračoval: ,,Far across the distance, and spaces, between us. You have come to show you, go on.". Taky se usmál a majitel udělal to samé. ,,Jo to půjde," řekl ,,stačí, pojďte si to zkusit k mikrofonu a když to půjde celé, nahrajem to a potom slečnu nějak nalíčíme, uděláme vlasy a natočíme to, souhlasíte?" zeptal se. ,,Super." řekl Dalibor, zvedli jsme se z gauče a šli do té druhé místnosti s mikrofony. Pán zůstal před sklem, vzal si sluchátka a začal něco nastavovat na počítači. ,,Já tomu nevěřím." řekla jsem, když jsem si nasazovala sluchátka a posouvala mikrofon na svou výšku. ,,Je to bomba." řekl Dalibor. ,,Můžem?" mávnul na nás a my jsme kývli. Pustil hudbu a já začala zpívat to, co předtím. Potom Dalibor a pak jsme začali spolu: ,,Near, far, wherewer you are. I believe that the heart does, go on. Once, more you open the door. And you're here in my heart. And my heart will go on, and on." . Potom jsem zpívala já, potom on a pak zase spolu. Nakonec jsem já zazpívala: ,,You're here, there's nothing I fear, And I know that my heart will go on." a Dalibor: ,,We'll, stay, forever this way. You are safe in my heart." a na úplný konec jsme spolu dozpívali: ,,And my heart will go on, and on.". Chvilku jsme počkali, než dohrála hudba a pak jsme si sundali sluchátka. Pán za námi přišel s širokým úsměvem na tváři. ,,Vy dva jste prostě dokonalí! Andy ty výšky a Dalibor..Vy jste hvězdy." řekl a my jsme se usmáli. ,,Já myslím, že teď bychom mohli do kostymérny.". Šli jsme do místnosti, kde byli dvě mladé slečny, asi kosmetičky a kadeřnice v jednom. Každý jsme si sedli na židli před zrcadlo. ,,Ahoj, já jsem Martina a tohle je Lucka." představili se nám a pustili se do práce. Začali mě líčit, nejprve make-up a takové ty věci. Na oči mi nanesli tmavě hnědý stín a skoro pět minut si prohrávaly s různými odstíny hnědé. Potom linky, upravili obočí a nakonec řasenku. Nakonec mi na rty nanesly nude rtěnku s nádechem fialové. Vlasy mi navlnily a zlakovaly. Dalibor už byl dávno připravený. Přišla jsem k němu a on se usmál. ,,Sluší Ti to, moc." řekl a objal mě. ,,Tobě taky." řekla jsem. Najednou nás oslnil blesk fotoaparátu. Nechápavě jsme se podívali za světlem. ,,Musíme si vyfotit, jak začínají naše hvězdy." zasmál se pán. ,,Tak pojďte, jdeme to nahrát.". Šli jsme zpět do studia, kde už bylo připravené kamery. Vysvětlili nám, jak to bude probíhat. ,,Takže chápete?" zeptali se a my jsme kývli. ,,Dobrý?" šeptl mi Dalibor do ucha, pohladil mě po ruce a nakonec propletl naše prsty mezi sebou. ,,Jo." řekla jsem potichu a usmála se. ,,Tak můžeme?" zeptal se nás kameraman a my kývli. Na kameře se rozsvítilo červené světýlko, nahoře na stěně se rozsvítila tabulka, která upozorňovala na nahrávání a začala hrát hudba. Celou písničku jsem odzpívali úplně bez problému. Když dohrála hudba a nahrávání se vypnulo, všichni za námi přišli. ,,Jste skvělí!" říkali. S Daliborem jsme se na sebe usmáli a chytli se za ruce. ,,Dáme vám vědět, hned co to bude připravené na vydání." ,,A kdy myslíte, že to bude?" ,,Předpokládám, že zítra." ,,Super." ,,Tak jo, myslím, že z vás dvou budou opravdové hvězdy." ,,Děkujeme." ,,Tak nashledanou." ,,Nashlednaou." rozloučili jsme se a vyšli ven. Hned, co jsme opustili budovu, mě Dalibor v silném objetí zvedl do vzduchu. ,,Miluju Tě, princezno moje." pošeptal mi a já ho políbila na tvář. ,,Já Tebe.". Položil mě na zem a chytl mě za ruce. ,,To bude naše společná písnička, chápeš to?" ,,Prosimtě uklidni se." zasmála jsem se a pohladila ho po tváři.  Přiblížil se hlavou ke mně a věnoval mi dlouhý, neskutečně krásný polibek. ,,Za co to bylo?" usmála jsem se, když jsme se po dlouhé době odtáhli. ,,Prostě Tě miluju a jsem rád, že Tě mám." usmíval se. ,,Když jsi zpívala, měl jsem co dělat, abych se udržel a nepolíbil Tě." ,,Miláčku můj." řekla jsem, objala ho a políbila. ,,Tak jdeme?" ,,A kam?" ,,Kam chceš." řekl. V tu chvíli byl hrozně romantický a něžný. Byl i jindy, ale teď jsem cítila, že mě opravdu miluje a že pro něj vážně hodně znamenám. ,,Co kdybychom jeli na Petřín, vylezli tam na rozhledu a dělali, že jsme v Paříži?" zasmál se Dalibor. ,,Tak jo." zasmála jsem se. Chytli jsme se za ruku a šli jsme. V tramvaji bylo hodně lidí, ale přesto jsme našli jedno volné místo. Dalibor si sedl a já si mu sedla na klín. Držel mě a já o něj měla opřenou hlavu. Lidi se nás koukali a usmívali se. Dojeli jsme na Petřín, vyjeli nahoru lanovkou a začali šlapat schody nahoru. ,,Já už nemůžu." řekla jsem, když jsme byli asi v půlce. ,,Pojď, to zvládneš." usmál se, chytl za ruku a táhl mě za sebou. Když jsme konečně vyšli nahoru, stoupli jsme si k zábradlí, Dalibor mě objal ze zadu a koukali jsme se na rozsvícenou Prahu. (Venku už byla tma, protože byl podzim a slunce zapadalo hodně brzo.) ,,Andy?" řekl Dalibor najednou a chytl mě za ruku...