Dalibor Slepčík

Zlomené srdce

  ,,Jdeme?" ,,Jo." řekli jsme, když Daliborovi najedou zazvonil telefon. ,,Kdo to je?" zeptala jsem se. ,,Ten pán z toho studia." divil se Dalibor a zvedl telefon. ,,Dobrý den. Aha. To je škoda. Tak příště. Ne, to je v pořádku, chápu, ano, neomlouvejte se. Děkujem. Nashle." říkal Dalibor. Položil telefon a smutně se podíval. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,No, prý mu do toho něco vlezlo, ale dá nám vědět hned co budeme moct přijít." ,,Tak jo." řekla jsem trochu zklamaně, ale nedalo se nic dělat. ,,Ale můžeme si zazpívat jen tak, tady." řekl Dalibor. ,,Tak jo." souhlasila jsem, protože jsem měla vážně chuť zpívat. Všichni ostatní už dávno byli pryč. Anetka, Emma, Sabina a Verča šli k holkám na pokoj, Štěpán byl někde se svou novou bývalou přítelkyní a Pavol šel něco koupit. Byli jsme s Daliborem sami na pokoji. Pustili jsme počítač a najeli na YouTube. Překvapeně jsem se zasmála, když Dalibor ze skříně vytáhl dva mikrofony i se stojany. ,,Kde jso to vzal?" smála jsem se. ,,Dostali jsme to jako dárek." usmál se a nastavil stojany na naší výšku. ,,Co budeme zpívat?" ptal se. ,,To jedno." řekla jsem. Nakonec vybral duet Say something který zpíval se Sabinou. ,,Jo?" usmál se. ,,Jo." souhlasila jsem a začali jsme zpívat. Zpívali jsme, když najednou do pokoje vkročil Pavol. Usmál se a řekl ,,Mám z teba zimomriavky." ,,Díky." řekla jsem a zasmála jsem se. ,,Môžem si s vami taky zaspievať?" ,,Jasně." řekl Dalibor. ,,Já si potřebuju něco zařídit, tak si zazpívejte spolu." dodal. ,,A co?" zeptala jsem se. ,,To je jedno, ale neboj." usmál se a odešel. ,,Čo chceš spievať?" zeptal se tak, jako předtím Dalibor. ,,Mně je o jedno." zasmála jsem se. ,,Niečo, čo už viem." zasmál se a najel na píseň I don't want miss a thing. ,,Nevadí? Nie je to duet, ale to je jedno, nie?" usmál se. ,,Nevadí, já to taky znám, už jsem si to, jen tak pro sebe, zpívala." usmála jsem se. ,,Tak kto začne?" ,,Ty a já se k tobě potom přidám a nějak to prostě zazpíváme." zasmála jsem se. ,,Dobre." usmál se, stoupl si k mikrofonu a začal.
,,I could stay awake 
Just to hear you breathing
Watch you smile while you are sleeping
While you're far away and dreaming
I could spend my life 
In this sweet surrender
I could stay lost in this moment forever
Every moment spent with you 
Is a moment I treasure."
Při slově 'treasure' jsem se k němu přidala. Nevím proč, nevím co se to dělo, ale když zpíval, musela jsem se na něj dívat. Když jsme začali zpívat spolu, díval se zase on na mě. Nechápala jsem co se děje, ale nevadilo mi to.
,,Don't wanna close my eyes
I don't wanna fall asleep
Cause I'd miss you baby
And I don't wanna miss a thing
Cause even when I dream of you
The sweetest dream will never do
I'd still miss you baby
And I don't wanna miss a thing."
Pak přišla řada na mě. Zpívala jsem sama a Pavol se usmíval. Když jsme písničku dozpívali, Pavol se usmíval, jakoby zapomněl na Anetku, jakoby zapomněl na to, co se stalo. ,,Ďakujem." ,,Za co?" ,,Neviem, zdvihla si mi náladu." řekl, ale já jsem mu už nic neodpověděla, jen jsem se usmála. V jeho společnosti jsem se cítila zvláštně, ale hezky. Najednou vešel do pokoje Dalibor s Anetkou. ,,Čau." řekla jsem trochu nechápavě, protože jsem si všimla, že když vešli, ji Dalibor jemně pohladil po zádech. ,,Ahoj." usmála se, ale na Pavola se skoro vůbec nepodívala. ,,Ahoj lásko." řekl Dalibor a políbil mě, ale ten polibek byl divný. Jako by nebyl od srdce. Takový nijaký. I on se choval divně. Pořád koutkem oka sledoval Anetku a mě téměř nevnímal. ,,Dalibore?!" řekla jsem uprostřed vyprávění, když jsem si všimla, jak mě nevnímá. ,,Co?" ,,Nevnímáš mě!" ,,Jakto?" ,,No to já nevím." ,,Vnímám..." ,,Ne, nevnímáš. Ani teď mě nevnímáš!" ,,Ale jo, jenom mám strach o Anetku, má to teď těžký.." ,,Já vím, ale zrovna teď nevypadá, že byla byla nějaká smutná." ,,Jo." usmál se. ,,Dalibore? Co je to s Tebou?" chtělo se mi trochu plakat, když se na ni pořád díval, ještě ke všemu když jsem tam byla já. ,,Nic." řekl, ale ani se na mě nepodíval. ,,Dalibore?!" ,,Co je pořád? Nejsem tu jenom pro Tebe!". Když řekl tuhle větu, nebyla jsem schopná už nic říct. Jenom jsem seděla s otevřenou pusou a do očí se mi hrnuly slzy. ,,Dobře," řekla jsem ,,tak já tu pro změnu nemusím být pro Tebe." dodala jsem, vstala jsem a se slzami v očích jsem odešla z pokoje. Bouchnutí dveřmi samozřejmě nechybělo. ,,Jak tohle mohl říct?" říkala jsem si v duchu, když jsem šla po chobě hotelu. ,,Andy! Andy, počkej." ozvalo se najednou za mnou. Věděla jsem, že to je Dalibor, ale ingorovala jsem ho. ,,Andy." chytl mě za ruku, ale vytrhla jsem se mu. ,,Promiň, já jsem to nechtěl říct." řekl a já se na něj otočila. ,,Děláš si srandu? Že jsi to nechtěl říct?" mluvila jsem a po tvářích mi stékali slzy. Nevěděl, co má říct, tak jsem pokračovala. ,,Dalibore, že jsi to nechtěl říct, není žádná výmluva. Cítíš to tak a prostě Ti to vyklouzlo. Ale já jsem ráda, protože takhle aspoň vím, na čem jsem." myslela jsem, že se složím. ,,Ale to ne" koktal. ,,Já jsem tu pro Tebe, ale Anetka..." ,,Co? Co Anetka?!" ,,Ona..Musím jí pomoct, má to s Palem těžký." ,,Ty jí musíš pomoct? Vždyť od toho jsem tu byla vždycky já! Proč najednou ty?" plakala jsem. ,,Nechápeš to." ,,Jo, to máš pravdu. Nechápu, co se mezi námi najednou stalo a proč se to stalo, ale Dalibore, prosím, řekni mi popravdě...Cítíš ke mně pořád to samé jako na začátku našeho vztahu? Miluješ mě pořád tak, jak furt tvrdíš?" když z mých úst vycházela tato slova, klepala jsem se a jako nikdy jsem se bála jeho odpovědi. ,,Jo, ale-" ,,Ale? Ale? Dalibore, tam nemůže být žádné 'ale'!" celá jsem se třásla a on si toho očividně všiml, protože se ke mně natáhl. ,,Nech mě být!" řekl jsem během obrovského návalu slz. ,,Andy, prosím, počkej." ,,Na co mám čekat? Jestli si tady teď rozmyslíš, jestli mě miluješ nebo ne?" ,,Ne to ne, ale-" ,,Ale?" ,,Ale nic, já...Promiň.". Nic jsem už neřekla a odešla jsem. On mě vážně nechal jít. Nevydržela jsem to a sedla si na chodbě na zem. Schovala jsem si hlavu do kolen a plakala jsem. ,,Čo sa deje? Si v poriadku?" řekl najednou příjemný a zároveň vystrašený dívčí hlas. Zvedla jsem hlavu a hned jsem poznala, kdo ta dívka je. Byla to Bára Hazuchová, která v neděli vypadla a asi přišla navštívit ostatní finalisty. Klekla si ke mně a pohladila mě po vlasech. ,,Tie chodíš s Dalikem, že?" zeptala se. ,,Chodila, nebo chodím, já nevím." rozplakala jsem se ještě víc. ,,Jeeej, poď sem." řekla a objala mě. Převyprávěla jsem jí, co se stalo a ona mě utěšovala. Najednou přiběhl Paľo a klekl si k nám. Utěšovali mě oba dva. ,,Chceš odprevadiť domov?'' zeptal se Paľo. ,,Já nemůžu domů. Teda.. Ne, že bych nemohla, ale mamka by se vyptávala a to-'' ,,Nemusíš domov, môžeš spať u mňa.'' řekla Bára. ,,Děkuju.''. ,,Tak poď.'' zvedl mě Paľo. ,,Ty máš u nás na izbe nejaký veci, čo?'' zeptal se a já kývla. ,,Ideme pre nich?'' řekl a já znovu kývla. Vydali jsme se k nim na pokoj. Když Paľo otevřel dveře, měla jsem v plánu rychle popadnou své věci a Dalibora úplně ignorovat, ale když jsem viděla to, co jsem viděla, nešlo to ignorovat. Dalibor ležel s Anetkou na posteli, neměl tričko a jednu ruku měl pod Anetčiným tričkem a mačkal jí prso. Jejich rty byly spojené a jazyky se proplétaly mezi sebou (to jsem samozřejmě neviděla, ale podle pohybu jejich úst to bylo víc než jasné). Udělalo se mi špatně a kdyby za mnou nebyla skříň, o kterou jsem se opřela, spadla bych na zem. Až rána o skříň je donutila se od sebe odlepit. Když si nás všimli, v šoku se posadili. ,,Andy..'' šeptl Dalibor. Celá jsem se rozklepala a myslela jsem, že omdlím. Paľo mě podepřel, ale taky se klepal. Odběhla jsem z pokoje a před dveřmi se složila na zem. ,,Poď, vstávaj.'' přišel ke mně Paľo a zvedl. S Bárou mě odvedli do jejího pokoje a uložili do postele. ,,Ja prespím tu, môžem?'' zeptal se Paľo Báry a ona samozřejmě souhlasila. Plakala jsem v posteli, až jsem usnula.