Dalibor Slepčík

Je to úspěch?

  ,,Zavři oči." řekl Dalibor, když jsme stáli před jeho pokojem. ,,Cože?" ,,Zavři oči!" ,,Proč?" ,,Věř mi.". Udělala jsem, co říkal. Chytl mě za ruku a vedl do pokoje, kde mě objal ze zadu a začal líbat na krku. Usmála jsem se, ale oči jsem nechala zavřené. Dal mi jeho dlaně na oči a vedl mě někam po pokoji. Slyšela jsem, jak otevřel nějaké dveře. ,,Můžu?" zeptala jsem se. ,,Můžeš." řekl. Otevřela jsem oči a zároveň pusu, protože jsem nemohla uvěřit vlastním očím. Stála jsem před dveřmi na balkón, na kterém byl jeden dlouhý sedací vak pro dva obklopený několika polštáři a dekami, stolek, na kterém byla pizza a pití, vedle stolku byl kýbl se spoustou červených růží, všude kolem hořely svíčky a nakonec tam bylo malé topení, které příjemně hřálo. ,,Dalibore.." šeptla jsem a otočila se na něj. ,,Překvapení!" usmál se a natáhl ke mně ruce. Přistoupila jsem blíž k němu a jeho ruce se omotaly kolem mých zad. Políbila jsem ho a cítila jsem, jak se do polibku usmívá. ,,Je to nádhera..Proč-" ,,Protože Tě miluju." ,,Ale to já vím i bez toho." ,,Já Ti to prostě musím nějak dokazovat, po tom, co jsem Ti provedl, tak mě nech." ,,To už je za námi." ,,Já vím, ale pořád mám špatný svědomí." ,,Nemusíš-" chtěla jsem ještě mluvit, ale umlčel mě polibkem. Opatrně mě položil na vak a pořád mě něžně líbal. Začal mi rukou zajíždět pod triko, ale zastavila jsem ho. ,,Co je?" zeptal se. ,,Chceš aby nám vystydla ta pizza?" zasmála jsem se a on můj úsměv opětoval. ,,No dobře." usmíval se. Posadili jsme se, zachumlali se do dek a natiskli se co nejvíc na sebe. Každý jsme si vzali kousek pizzy a začali jíst. ,,Vybral jsem dobrou?" zeptal se po chvilce mlčení. ,,Jo.." usmála jsem se a přichumlala se k němu. ,,To jsem rád." řekl a začal mě hladit po rukách. Když jsme dojedli, začal mě něžně líbat na krku. ,,Dalí.." zašeptala jsem úplně normálním tónem, ale on najednou přestal. ,,Děje se něco?" strachoval se. ,,Dělám něco špatně? Nelíbí se Ti to? Nebo-" ,,Ne, ne, ne, Dalibore, všechno děláš úplně nejlíp, vážně, ale jde o to, že já nemůžu.." ,,Co nemůžeš?" ,,No TO.." ,,Jo, no..A proč? Nechceš nebo ne se mnou?" ,,Dalibore, nejde o to, že bych nechtěla, ale nemůžu, protože-" ,,Jo už to chápu! Nemůžeš, protože jsi holka a holky jednou za měsíc nemůžou, chápu to dobře?" ,,Chápeš to úplně skvěle." usmála jsem se a chytla ho za ruku. ,,Tak to je jasný, ale to neznamená, že se nemůžu věnovat tvojí horní části těla.". Při těchto slovech se ke mně s úsměvem na rtech pomalu přibližoval. ,,Ty jsi největší zlato, víš to?" usmívala jsem se a dívala se mu do očí. ,,Lásko.." šeptl a začal mě líbat na krku. Asi půl hodiny jsme se jen takhle mazlili, když Daliborovi najednou zazvonil telefon. ,,Nee," řekl naštvaně a chtěl telefon típnout, ale když si všiml, že mu volá ten pán ze studia, zarazil se. ,,Co může chtít?" řekl a vzal telefon. ,,Ano?" řekl nervózně, vstal a šel k zábradlí, o které se opřel. Z telefonu se začínali ozývat hlasy a Dalibor jen vykukulil oči. ,,D-dobře, děkujem, nashle.". Vstala jsem a šla jsem za ním. ,,Co chtěl?" zeptala jsem se a Dalibor nic neřekl, jen mě silně objal. Objala jsem ho také, ale začala jsem se smát. ,,Tak co říkal?". Dalibor se odtáhl, ale pořád mě držel blízko u sebe. ,,Ta písnička..Už má skoro 130 000 zhlednutí. A ty komentáře u toho...Prej něco takovýho dlouho nezažili," řekl a nepřestával se usmívat. ,,Cože?" řekla a dala si ruku před pusu. ,,Pojď se na to podívat.." řekl, chytl mě za ruku a šli jsme s počítači. Dalibor ho zapl a potom najel na tu písničku. ,,To jako...vážně?!" řekla jsem překvapeně. U písničky bylo kolem 9000 liků, přes 600 komentářů a 29 000 zhlednutí. Dalibor začal číst nějaké komentáře: ,,Neskutečně krásná písnička, lepší než originál!! ; Já jsem se do vás zamilovala, jste tak dokonalí! ; Myslím, že dlouhou dobu nebudu poslouchat nic jiného..:) ; Nejlepší zpěváci na světě!!! ; Jak se na sebe dívají, to je tak krásný!" když Dalibor přečetl tento komentář, podíval se na mě. Já si toho prvně nevšimla, protozě jsem byla zažraná do čtení komentářů, ale když jsem si všimla, že přestal číst, podívala jsem se na něj. Nic neřekl, jen se lehce pousmál, jemně mě pohladil po tváři a políbil. ,,Co tak najednou?" šeptla jsem, když jsme měli obličeje těsně u sebe. Políbil mě znovu. ,,Prostě jsem měl chuť tě políbit.." řekl potichu. Usmála jsem se a chytla jsem ho za ruku. ,,Jdeme spát?" řekl a já souhlasila. Rychle jsem se šla umýt, pak se umyl Dalibor a když jsme si lehli do postele a přitiskli se k sobě, Dalibor začal mluvit. ,,Jak myslíš, že to bude teď?" řekl. ,,Co myslíš?" ,,My dva." řekl tiššeji než předtím. Posadila jsem se a podívala se na něj, protože jsem nechápala, co myslí. ,,Hodně věcí se teď změní." ,,Jak to myslíš?" ,,Zatím to vypadá strašně dobře, že bude všechno skvělý, ta sláva a tak, ale ono to potom nebude tak dobrý." ,,To už jsi mi ale říkal a-" ,,Počítáš s tím?" ,,Jo." ,,Pojď ke mně." řekl a natáhl ruce. Přisunula jsem se k němu a on mě pevně stiskl. Lehla jsem si na jeho hrudník a cítila jeho tlukot srdce. ,,Miluju tě." řekl po chvilce ticha. ,,Já tebe." řekla jsem, naklonila jsem se k němu a políbila ho. Opětoval můj polibek, a potom jsme natisklí na sebe usnuli.

Po hoodně dlouhé době tu máte novou část! Doufám, že jste rádi a bude vás můj příběh i nadále bavit.❤️ Musím říct, že mi tento příběh začínal chybět a ten pocit, když jste mi psali, že můj příběh je dobrý, je vážně k nezaplacení, a proto jsem se rozhodla pokračovat. Hodně mě překvapilo, že i když jsem u tohoto příběhu měla pauzu, mi pořád chodily upozornění...Moc vám děkuju a doufám, že vás můj příběh ještě baví a že jste na něj úplně nezapomněli..:) Mám vás ráda<3.