Dalibor Slepčík

Nevydařený rozhovor

,,Ano, super, v deset tam budeme, nashle." byla slova, která mě probudila. Podívala jsem se na Dalibora, který seděl s mobilem v ruce na posteli. Když si všiml, že jsem se probudila, usmál se. ,,Dobré ráno, princezno." řekl, položil mobil a natiskl se ke mně. ,,S kým jsi mluvil?" zeptala jsem se. ,,S tím pánem ze studia. Už to mají, dneska na desátou tam máme být." řekl a hladil mě po hlavě. ,,A kolik je?" vyděsila jsem se. ,,Klid," zasmál se ,,7:30." řekl a já vykukulila oči. Zachumlala jsem se do peřiny a znovu zavřela oči. Položil si obličej ke mně a já cítila jeho teplý dech na mém obličeji. Usmála jsem se, ale oči jsem nechala zavřené. Políbil mě, chytl jednou rukou kolem pasu a přitáhl mě k sobě tak, že se celá naše těla dotýkala. ,,Miluješ mě?" zeptal se. Otevřela jsem oči a podívala se do těch jeho. ,,Dalibore, nikdo, přísahám, že nikdo, pro mě neznamená tolik, co ty. To, co k Tobě cítím, se nedá vyjádřit slovy. Miluju Tě, nejvíc na světě, ale i tyhle slova jsou málo." usmála jsem se a dala mu obrovskou pusu. Opřela jsem se o jeho hrudník a líbali jsme se. ,,Ty jsi nejlepší, víš to?" usmál se. ,,Já vím." zasmála jsem se. ,,Ne, kecám," smála jsem se ,,ty jsi nejlepší." políbila jsem ho a on mě převalil pod sebe. Asi hodinu jsme jen tak leželi na posteli a mazlili se. Kolem 8:30 jsme se začali připravovat. Tedy spíš já, Dalibor byl ještě nějakou chvíli na mobilu. Namalovala jsem se tak, jako vždy. Lehký make-up, tenké linky, řasenku a nevýraznou rtěnku. Učesala jsem si vlasy a zapletla je do dvou copánků. Protože jsme byli u Dlaibora, neměla jsem s sebou nějak moc oblečení, ale přesto se mi povedl sestavit docela pěkný outfit. Černé tílko, světlé džíny, béžový cardigan, jednoduchý náhrdelník a bílé tenisky. Když už jsem byla témeř přípravená a Dlaibor také, vyfotili jsme se. Když už jsme byli jak vyfocení i připravení, bylo kolem 9:15, což bylo tak akorát. ,,Vysvětli mi jednu věc." začal Dalibor, když jsme byli na cestě na tramvaj. ,,No?" ,,Jak můžu mít JÁ takovou nádhernou holku jako jsi ty?!" ,,Dalí, nech toho." usmála jsem se. ,,Spíš já bych měla říkat, jak moc nádhernýho kluka mám." ,,Ty jsi moje, jenom moje a tak to navždy bude, že jo?" ,,Přesně tak, ty jsi můj, jenom můj a já tvoje, jenom tvoje." řekla jsem a políbila ho. ,,Ahoj.." vyrušil nás nějaký hlas z dlouhého polibku. Podívali jsme se na chodník vedle sebe. Stály tam dvě, asi čtrnáctileté usměvavé holky. ,,Ahoj." řekli jsme jednohlasně. ,,Mohly bychom se s vámi vyfotit?" zeptala se jedna. ,,No jasně." usmál se Dalibor, ale stále mě pevně tiskl k sobě. Odstoupila jsem, protože jsem předpokládala, že budou chtít fotku jen s Daliborem. ,,Ne, počkej," řekla ta druhá ,,my bychom se chtěly vyfotit i s Tebou, jestli můžeme?" ,,Aha, no, jasně, že jo." usmála jsem se překvapeně. Holky vyfotily spoustu fotek a pak poděkovaly. ,,Děkujeme moc," usmívali se ,,jste skvělí, oba dva." ,,Děkujeme moc." děkovali jsme. ,,Sluší vám to spolu, máme vás hrozně rády." ,,Díky moc, vážně." řekla jsem a objala je. ,,Musíme jet, jede nám tramvaj." řekl Dalibor. Rozloučily jsme se s holkama a nastoupili do tramvaje. ,,Tak jaký máš názor na první focení s fanouškama?" usmíval se Dalibor. ,,Hezkej pocit," usmívala jsem se ,,ale pocitu, když jsem s Tebou se to nevyrovná." políbila jsem ho a on se usmál. Dojeli jsme až ke studiu, kde na nás už čekali. ,,Konečně vás tu máme!" usmívali se všichni, když jsme vešli do dveří. Byli tam všichni ti, co tam byli včera, ale bylo tam pár lidí navíc. ,,Kdo to je?" pošeptala jsem Daliborovi, když jsme si sundavali bundy. ,,Já nevim, možná novináři." řekl trochu nervózně. ,,Tak pojďte!" vzali nás k počítači a pustili nám 'naši' písničku. ,,Páni.." šeptl Dalibor. ,,Jo.." odpověděla jsem. Bylo to krásný. Nejenom ta písnička a ten klip, ale hlavně on. Hrozně mu to tam slušelo. Když jsme zpívali, nevšimla jsem si, jak se na mě díval, ale v tom videu to bylo tak moc vidět. Díval se tam na mě témeř nepřetržitě a vypadalo to nádherně. Když písnička skončila, podívala jsem se na něj a políbila jsem ho. ,,No taak." smál se majitel studia. Usmála jsem se, odtáhla se a držela ho kolem krku. ,,Tak? Můžeme to vydat?" zeptal se. ,,Já myslím, že určitě." řekla jsem a podívala se Dalibora. Usmál se a kývl, ale zdál se být nervózní. ,,Dobře, dobře. Jdeme na to!" řekli a začali videoklip nahrávat. ,,Teď se tady posaďte a chvilku počkejte. Reportéři si s vámi budou chtít udělat rozhovor." ,,Jako i se mnou?" řekla jsem udiveně. ,,Samozřejmě, že i s Tebou." usmál se a odešel. Posadili jsme se na gauč a Dalibor si nervózně otřel čelo. ,,Co se děje?" zeptala jsem se a přitiskla se k němu. ,,Nic." ,,Ale jo. Od tý doby, co jsi zjistil, že tu jsou ti novináři, jsi nervózní." ,,Nejsem." ,,Dalibore!"  ,,No..vlastně už od tý doby, co jsme potkali ty holky." ,,Ona se Ti nějaká z nich líbila?" vyděsila jsem se. ,,Ježiš ne! Jseš blázen?! Mám Tebe, princezno." usmál se a dal mi pusu. Opětovala jsem jeho úsměv a zeptala se: ,,Tak co se teda děje?" ,,Uvědomil jsem si, do čeho jsem Tě zatáhl." ,,Co tím myslíš?" ,,Tohle. Teď je to hezký, ale později to bude hroznej tlak. Mám zkušenosti, když jsem byl v SuperStar, bylo to skvělý, ale pořád nějaký rozhovory, fanynky mi psali a do toho všeho jsem se šíleně zamiloval do jedný holky, nebylo to jednoduchý." ,,Lásko moje." políbila jsem ho tentokrát já. ,,Do ničeho jsi mě nezatáhl. Všechno zvládne-" ,,Co když to bude takovej tlak, že to zničí náš vztah?" ,,Dalibore, co to říkáš? Už jsme toho spolu zvládli spoustu. Zvládneme všechno, rozumíš?". Podíval se na mě ustaranýma očima. ,,Nikdy bych Tě neopustila, to Ti slibuju." ,,Pojď ke mně." šeptl a natáhl ruce. Stiskl mě v jeho pevném sevření a já udělala to samé. ,,Miluju Tě, vážně." řekl. ,,Já vím. Já Tebe taky." políbila jsem ho a znovu se na něj natiskla. ,,Tak. A je to venku." usmál se majitel studia. ,,Teď už jen očekávejte nabídky manažerů, nabídky koncertů, focení, natáčení..." když tohle pán říkal, Dalibor mě ustaraně pozoroval. ,,Děkujeme." usmála jsem se a zároveň chytla Dalibora za ruku. ,,Můžeme jít na ten rozhovor?" přišel nějaký chlápek s kameramanem. ,,Jsem pan Poláček a udělám s vámi rozhovor, ano?" řekl a já kývla hlavou. Posadil se k nám a začal. ,,Tak jak jste se vy dva seznámili?" ,,No-" chtěla jsem začít mluvit, ale Dalibor mě přerušil. ,,Omlouvám se, ale tuhle věc bychom si rádi nechali pro sebe." ,,Aha...No tak nám popište, jak probíhal váš vztah pěkně od začátku." řekl trochu podrážděně. ,,Znovu se omlouvám, ale znovu musím říct ne. To jsou naše osobní věci." ,,Dobře. Tak plánujete společnou hudební kariéru nebo půjdete každý svou cestou?" ,,Rozhodně společně." odpověděl Dalibor dvěma slovy. ,,Plánujete se prosadit v České republice nebo i ve světe?" ,,No, uvidíme jak to půjde." ,,A co vy, slečno? Nežárlíte, když se Dalibor fotí s holkama, které jsou z něj hotové, objímají ho a pusinkují?" začínal pěkně útočit. ,,Jestli jste čekal, že se do nás budete navážet a snažit se nás rozdělit, tak na to zapomeňte." rozčílil se Dalibor. ,,Balíme, tohle nemá cenu." řekl pan Poláček s při odchodu ještě dodal: ,,Nemyslete si, že vám to vydrží. Teď jste možná až moc zamilovaní, ale sláva váš vztah zničí." ,,Nikdy!" rozkřikl se Dalibor. ,,Ty si věříš, chlapečku. Ona si najde mnohem výhodnějšího kluka, než jsi ty a ty se dáš dohromady s nějakou modelkou, protože to se prostě musí. Už se dopředu se smiřte s tím, že je konec." ,,Co si o mně myslíte? Někoho výhodnějšího?! To si jako myslíte, že mi jde jenom o peníze? Já Dalibora miluju a vy náš vztah vůbec, ale vůbec nemusíte řešit. Nashledanou!" rozčílila jsem se už i já. On už se jen ironicky zasmál a odešel. ,,Co se tady děje?" přišel majitel studia. ,,Ptal se vás na osobní věci a pak na vás začal útočit tím, že vám to nevydrží?" ptal se, jakoby se to nestalo poprvé. ,,Přesně tak." kývl Dalibor. ,,Nebojte se, vám dvoum to vydrží. Ale dávejte si teď pozor, on vás nenechá jen tak být. Možná o vás bude nějak nehezky psát, tak se držte." řekl. Rozloučili jsme se a vyšli ven, kde jsem hned Daliborovi skočila kolem krku. Do očí mi vhrkly slzy, když jsem si uvědomila, že bych ho doopravdy mohla ztratit. Podíval se na mě a stiskl mi ruce. ,,Proč pláčeš?" ,,Co když si vážně najdeš nějakou krásnou modelku a-" ,,Jsi normální? Jak tohle můžeš říct? Nikdy bych Tě neopustil, NIKDY, přísahám." říkal úplně vážně. ,,Miluju Tě, chápeš?" otřel mi slzy a usmál se. ,,Jo," kývla jsem ,,já Tebe taky." políbila jsem ho a nakonec i objala. ,,Teď si koupíme pizzu a uděláme si odpoledne jenom pro sebe. A pak vlastně i večer a noc.." 'lišácky' se usmál a propletl naše ruce mezi sebou. ,,Na co ty nemyslíš." políbila jsem ho a vydali jsme se pro pizzu a potom k němu na hotel.

Omlouvám se, že tak dlouho nevyšla žádná kapitola.:( Vůbec jsem neměla čas, ale doufám, že teď to už bude lepší. :) Díky za věrnost! :) Jinak bych byla moc ráda, kdybyste se podívali na příběh VeraKare a zanechali jí tam nějaké hlasy či pěkné komentáře. :) Díky!