Dalibor Slepčík

Další setkání?

Dneska jsme se probudily kolem 9:30. V klidu jsme se nasnídaly. Seděly jsme na velkých vacích, které má Anetka v pokoji a koukaly jsme na seriál, který jsem nemohla v klidu vnímat, protože jsem musela pořád myslet na Dalibora, kterého za pár hodin zase uvidím. Asi v 11:30 jsem se začala připravovat. Zase jsem si dala jen trochu make-upu, řasenku, tenké linky a rtěnku. Vlasy jsem si tentokrát nechala rozpuštěné. Na sebe jsem si vzala světlé upnuté džíny, vínové tílko, šedivý tlustý svetr a doplnila jsem to vínovým 'nekonečným' šátkem. K tomu jsem si vzala svůj oblíbený černý batoh. (fotku batohu máte nahoře) Do batohu jsem nacpala jeho mikinu, abych mu ji mohla vrátit. ,,Můžu potom zase přijít?'' zeptala jsem se Anetky když jsem si obouvala boty. ,,Spíš mě prozvoň a půjdeme k Tobě, mamka tady má dneska nějaký sraz s kámoškama.'' ,,Tak jo.'' ,,Hodně štěstí.'' řekla a objala mě. ,,Děkuju.'' řekla jsem a taky jsem jí objala.

Už jsem byla skoro na zastávce, když mi přišla zpráva. ''Už jsem na cestě. Nemůžu se Tě dočkat!'' usmála jsem se na telefon a odepsala jsem: ,,Já už čekám na tramvaj. Já Tebe taky ne!'' schovala jsem mobil a nastoupila do tramvaje, která zrovna přijela. Celou cestu jsem myslela jenom na něj. Už jsem byla skoro na 'naší' zastávce, když mě někdo chytl zezadu kolem pasu. ,,Ahoj.'' řekl 'ten někdo'. Byl to Dalibor. ,,Ahoj.'' otočila jsme se s úsměvem a chytla jsem ho pevně kolem krku. On mě k sobě zase pevně přitiskl. Tohle mě nikdy neomrzí. Pomyslela jsem si a ještě pevněji ho stiskla. ,,Chyběla jsi mi.'' řekl s hlavou zabořenou do mých vlasů. ,,Ty mně taky.'' odpověděla jsem mu. Po chvilce jsme se pustili a usmáli jsme se na sebe. ,,Zase Ti to moc sluší.'' řekl s širokým úsměvem. ,,Děkuju.'' poděkovala jsem mu a opětovala jsem jeho úsměv. Šly jsme se zase projít. Šli jsme jen vedle sebe a povídali jsme si. Po chvilce se Dalibor začínal lehce dotýkat mých rukou, až mě nakonec chytl za ruku. Podívala jsem se směrem k našim rukám. Cítila jsem, že se na mě kouká. Podívala jsem se na něj a oba jsme se usmáli. Pořád jsme se drželi za ruce. Procházeli jsme takovým menším parčíkem, ve kterém jsme se posadili na lavičku. Sedla jsem si první a Dalibor si sedl úplně těsně vedle mě. Cítila jsem jeho teplo, jeho vůni. Bylo to krásný. ,,Jo! Počkej.'' řekla jsem, když jsem si vzpomněla na jeho mikinu, kterou jsem měla v batohu. ,,Na.'' řekla jsem, když jsem mikinu vyndala. ,,Děkuju za půjčení.'' dodala jsem a podala jsem mu ji. ,,Ne, nech si ji, až ji budu potřebovat vrátit, řeknu si o ní, ale teď si ji ještě nech.'' řekl a odtáhl mikinu od sebe. ,,To myslíš vážně?'' zeptala jsem se ho. ,,Jo, proč ne.'' ,,Já nevím..Tak děkuju.'' řekla jsem a mikinu jsem nacpala zpátky do batohu. Batoh jsem položila vedle sebe a opřela jsem si hlavu o jeho rameno. On mě chytl kolem ramen a opřel si hlavu o tu mou. ,,Kolik je hodin?'' zeptala jsem se. ,,13:45'' odpověděl smutně a pohladil mě rukou, kterou měl obtočenou okolo mých ramen. ,,V kolik teda musíš jít?'' řekla jsem smutně a chytla ho za druhou ruku. ,,No, v 14:05 mi jede autobus zpátky na hotel.'' řekl zklamaně. ,,Aha. A kam musíš jít?'' zeptala jsem se ho. ,,Musíme zkoušet na nedělní vystoupení, chtějí s námi dotočit nějaké věci a tak. Nejradši bych nikam nešel a zůstal tu s Tebou.'' řekl a přitáhl si mě pevně k sobě. Nic jsem mu neodpověděla, jenom jsem se k němu přitiskla a naznačila mu tím, že bych tu s ním taky chtěla zůstat. Chvilku jsme takhle seděli a nic neříkali. ,,Už je 13:55, budeme muset jít.'' řekl najednou smutně Dalibor. Zvedla jsem se z jeho objetí a nandala si batoh na záda. Když vstal i Dalibor, chytla jsem ho za ruku a když jsem viděla, jak je smutný, zeptala jsem se ho: ,,Co se děje?'' ,,Je mi líto, že se za chvilku budeme loučit.'' odpověděl. Vypadal vážně smutně. Prohrábla jsem mu rukou patku a řekla jsem: ,,Vždyť se nevidíme naposledy.'' usmála jsem se na něj. ,,Vážně?'' řekl a konečně se mu trochu rozzářili oči. ,,Jo! Ty jsi si myslel, že bych teď jen tak odešla a už nikdy Tě nechtěla vidět? Zbláznil ses?'' řekla jsem. ,,No..Já nevěděl...'' ,,No tak teď už víš.'' řekla jsem a propletla jsem svoje prsty s jeho. Usmál se a stiskl mi pevně ruku. ,,Měli bychom jít, nebo Ti ten autobus ujede.'' řekla jsem. ,,A jo, jdeme.'' řekl a šly jsme. Na zastávce jsme byli asi za 5 minut. ,,Je 14:03.'' řekl a chytl mi i druhou ruku. Podívala jsem se do země a on mi najednou prohrábl vlasy. Podívala jsem se mu do očí. ,,Nejdřív ty mně a teď já Tobě.'' řekl a zasmál se. Se smíchem jsem ho bouchla do ramene a otočila jsem se. Najednou jsem ucítila jeho ruce na mém břiše. Dotkla jsem se jeho rukou, trochu jsem otočila hlavu a usmála se. On se taky usmíval a mně zase srdce tlouklo nepřirozeně rychle, jakoby mi každou chvíli mělo vyskočit z krku. Otočila jsem se a chytla ho kolem krku. On se zase zachumlal do mých vlasů a přitiskl si mě sobě. Cítila jsem jeho dech na mém krku. Měla jsem zavřené oči, když jsem najednou uslyšela přijíždět autobus. ,,Neee!" řekl a ještě víc mě stiskl. Tiskl si mě k sobě tak pevně, ale zároveň tak jemně. Odtáhli jsme se když autobus dojel na zastávku. ,,Slib mi, že se co nejdřív uvidíme, prosím." řekl při loučení. ,,Slibuju." řekla jsem, pohladila ho po tváři a objala. ,,Tak ahoj." řekl a šel k autobusu. ,,Dalibore." řekla jsem a on se otočil. Přišla jsem k němu a dala mu pusu na tvář. Usmál se tím nejkrásnějším úsměvem na světě. ,,Ahoj." řekla jsem a usmála jsem se. Nastoupil do autobusu a odjel.