Snídaně

745 34 5
                                    

Ráno jsem se probudila kolem osmé hodiny. Oba dva ještě pořád spali. Nevím, jestli Dalibor nějak vycítil, že jsem se probudila, ale hned co jsem se jenom malinko pohla, si mě k sobě přitáhl. Leželi jsme k sobě čelem, Dalibor mě držel za boky a tiskl si mě k sobě. Políbila jsem ho na rty a on se pousmál. ,,Dobré ráno miláčku." řekl, ale pořád měl zavřené oči. ,,Dobré ráno." řekla jsem a natiskla se na něj. ,,Já se hrozně těším." řekla jsem. ,,Na co?" ,,No do toho nahrávacího studia." ,,Já jsem na to zase zapomněl." zasmál se a převalil se na záda. Zvedla jsem se a opřela jsem se o jeho hrudník. ,,Bude to nejlepší." řekla jsem a dala jsem mu pusu. Když jsem zvedla hlavu, pohladil mě po tváři a převalil mě na záda. Tentokrát měl hlavu nade mnou on. Políbil mě a já jsem ho chytla kolem krku. ,,Hej!" řekl najednou Paľo rozespale, ale smál se. Podívali jsme se na něj a usmáli jsme se. ,,Vy idete dneska nahrať tú pesničku?" ,,Jo." ,,Tak si to užíte." ,,Díky, co budeš dělat ty?'' ,,Ja neviem, potrebujem premýšľať...'' ,,Aha...Tak se drž.'' usmál se Dalibor a Paľo mu poděkoval. ,,Jdeme na snídani?'' zeptal se Dalibor nás obou a my jsme souhlasili. Dalibor mi půjčil tepláky, přestože jsem si mohla vzít svoje kalhoty, ale on byl zásadně proti. ,,Ne, že by Ti neslušeli, sluší, moc, ale chci Ti půjčit ty tepláky.'' říkal, když mi je podával. Udělala jsem si drdol, kluci se oblékli a šli jsme dolů do jídelny. Měli tam přichystaný švédský stůl. Všichni tři jsme si dali lupínky s mlékem a sedli jsme si ke stolu. S Daliborem jsme seděli vedle sebe a naproti Daliborovi seděl Paľo. Koukala jsem na dveře a najednou do jídelny vešla Emma, Sabina a s nimi samozřejmě Anetka. Když si nás Anetka všimla, zastavila se. ,,Počkejte chvilku." řekla jsem a šla jsem za Anetkou. ,,Dobrý?" zeptala jsem se. ,,Ne.". Objala jsem jí. ,,Netušila jsem, že tady bude." ,,Anet," pohladila jsem ji po ruce ,,on tady teď bydlí, bylo to jasný." řekla jsem jí a najednou se dveře otevřely znovu. Vešel Štěpán. ,,Nee!" řekla a zakryla si obličej. ,,Pojď si sednout k nám." řekla jsem a chytla jsem ji za ruku. ,,Ale tam je Paľo." ,,Nemůžeš se mu vyhýbat, pojď.". Šli jsme k našemu stolu a posadily jsme se. ,,Ahoj Anet!" pozdravil Dalibor a usmál se. ,,Ahoj." řekla Anetka, ale koukala se na Paľa. ,,Ahoj." řekla tak potichu, že jsem si myslela, že ji Paľo v žádném případě nemohl slyšet, ale tím, že se na ni taky díval, si jejího pozdravu všiml, takže také pozdravil, ale jeho pozdrav nebyl o moc hlasitější než ten její. Všichni jsme se společně nasnídali. ,,Já si jdu pro pití." řekla Anetka a vstala. ,,Ja tiež." řekl najednou Paľo a taky vstal. Anetka se trochu zarazila a on vlastně taky. Vypadal, jakoby sám nevěřil, že to řekl, ale šel. Dalibor mě zatahal za ruku a usmál se. Taky jsem se usmála a koukala jsem se na ně. Anetka si vzala skleničku a chtěla si napustit čaj, ale Paľo jí jemně skleničku sebral z ruky a napustil jí čaj sám. Překvapeně na něj koukala, ale potom se na sebe pousmáli. Přišli zpět ke stolu a posadili se. Podívala jsem se na Anetku a ona se usmála. Všichni jsme se společně nasnídali a po snídani jsme se vydali zpět do pokojů. ,,Jdete k nám?" zeptal se Dalibor ostatních, což byla Anetka, Sabina, Emma, Štěpán a Verča, která přišla o něco později. ,,Klidně." řekla Sabina a všichni s ní souhlasili, až na Anetku. Ta začala vyděšeně koukat. ,,Andy." zašeptala a chytla mě za ruku. ,,To nezvládnu. Já prostě nemůžu." šeptala a po tváři jí opět začala stékat slza. ,,Děje se něco?" přišel k nám Dalibor. ,,To je dobrý lásko, běž za ostatníma, my za chvíli přijdeme." řekla jsem a dala jsem mu pusu. ,,Vážně?" ,,Jo." kývla jsem a on odešel. ,,Achjo, proč zase musím být tak nemožná." řekla a sedla si na chodbě na zem. Sedla jsem si vedle ní a chytla jsem jí za ruku. ,,Nejsi nemožná, to Štěpán je prostě debil, s prominutím." ,,On za to taky nemůže." ,,Co? Anet tak já Tě nechápu, koho sakra chceš?" ,,Paľa!" ,,Tak co se tady Štěpána zastáváš?" ,,Nezastávám, jenom-" ,,No?" ,,..." ,,Tak vidíš, Štěpán, to byl jenom takovej úlet, zapomeň na něj." ,,Já vím, Štěpána mám už úplně někde, fakt, ale trápí mě Paľo." ,,Já vím." ,,Jenomže já už jsem pro něj minulost." ,,Aneto? Tomu snad sama nevěříš! Vždyť on z toho byl úplně hotovej. On..brečel." ,,Vážně?" ,,Jo, vůbec nás nevnímal, nedával to a pořád je z toho úplně zničenej." ,,Jenomže on mi napsal SMSku." ,,Jakou?" ,, Já Ti jí dám přečíst, počkej." řekla a vytáhla mobil. Našla tu zprávu a podala mi ho. Začala jsem zprávu v duchu čist: ,,Anetka, je mi hrozne moc ľúto, čo sa stalo. Bol som s Tebou po dlhej dobe naozaj šťastný. Mrzí ma to, ale chcem, aby si bola šťastná, pretože či budeš šťastná ty, budem šťastný aj ja. Bol by som rád, keby si bola šťastná so mnou, ale ak to ty tak necítiš, nemôže si u Teba vynútiť lásku...ďakujem Ti za všetko, bolo mi s Tebou vážne dobre...Paľo." dočetla jsem zprávu a vrátila jsem jí mobil. ,,Já nevím." řekla smutně. Taky jsem nevěděla, co si o tom mám myslet, ale byla jsem přesvědčená, že jí má pořád rád. ,,...ďakujem Ti za všetko, bolo mi s Tebou vážne dobre..." citovala Paľovu zprávu a zdálo se, že ji zná nazpaměť, protože mobil už měla v kapse. ,,To je jasný, je to definitivní konec. Prostě jsem to po*rala." tekly jí slzy po tvářích. ,,Není, já se klidně vsadím, že Tě má pořád rád." ,,Nemá." ,,Tak pojď! Pojď za nimi na pokoj a uvidíš, jak na Tebe bude koukat a chovat se k Tobě." ,,Nebude mě vnímat, protože tam je i Štěpán." ,,Ale...On o tom ví, co se mezi vámi stalo." ,,Jakto?" ,,Řekla jsem mu to." ,,Co? Proč?! Teda vlastně...Děkuju, ale..Bože." ,,Uklidni se, dost ho to vzalo." ,,Fakt?" ,,Jo. Tak pojď." řekla jsem a vstala jsem ze země. Anetka mě následovala. Vešly jsme do pokoje. Dalibor seděl na křesle a když si nás všiml, hned k nám šel. ,,Miláčku." přišel ke mně a objal mě. ,,Všechno dobrý?" zeptal se a podíval se na Anetku. Kývla. Šli jsme si sednout. Já s Daliborem jsme si sedli spolu na křeslo a Anetka si sedla vedle Emmy na postel. Na druhém konci postele ležel Paľo a Štěpán seděl na druhém křesle. Na Štěpána se ani nepodívala, zato z Paľa nespustila oči, ale on z ní koneckonců taky ne. ,,Zkus na ně chvilku přestat myslet." pošeptal mi Dalibor a nosem se dotkl mého ucha. Otočila jsem se na něj a usmála jsem se. ,,Promiň." zašeptala jsem a dala jsem mu pusu. Začali jsme se líbat a téměř jsme zapomněli, že v místnosti nejsme jen my dva. ,,Juu, pozerajte na ne." řekla najednou Emma a všichni se začali smát. ,,Hele! Povídejte si dál a nevšímejte si nás." zasmál se Dalibor, chytl mě za tvář a chtěl znovu spojit naše rty, ale Emma ho znovu přerušila. ,,Poďte si aspoň urobiť všetci fotku!" řekla a Dalibor potichu řekl ,,Bože.", ale usmál se a šli jsme do záběru. Emma vyfotila několik fotek a potom jsme se vrátili na svá místa. ,,Jo! Na druhou tam máme být." řekl najednou Dalibor a já jsem vůbec nechápala. ,,Co?" zasmála jsem se. ,,To nahrávací studio!" ,,A jo! Ty už jsi tam volal?" ,,Jo, prý se těší." zasmál se Dalibor. ,,A jestli by nám nevadilo, že by se k tomu rovnou natočil klip, jak to zpíváme jakoby a tak. Budou tam masérky a kostymérky, tak by nás na to nějak připravily." ,,Jo! To bude super!" řekla jsem. ,,Miluju Tě." pošeptala jsem mu do ucha. ,,Já Tebe, škoda, že tu nejsme jenom my dva." zasmál se a políbil mě na čelo. ,,Taky si říkám." usmála jsem se a on si mě k sobě přitáhl.

Dalibor Slepčík Kde žijí příběhy. Začni objevovat