Dalibor Slepčík

,,Co s ním je?"

Už uběhl měsíc a půl od dne, kdy Dalibor řekl, že máme pauzu. Od té doby se mi neozval. Nebyla hodina, kdy bych na něj nemyslela, nebyla noc, kdy bych kvůli němu neplakala. Anetka s Paľem se mi věnovali, jak nejvíc mohli a byla jsem jim za to neskutečně vděčná. Jak jsem Daliborovi slíbila, ve zpěvu jsem pokračovala. Za ten měsíc a půl jsem měla několik koncertů a všechny jsem si neskutečně užívala až do chvíle, kdy jsem sešla z pódia a vzpomněla si na Dalibora...
Bylo ráno, asi 9:00 a Anetka s Paľem ještě spali. Vzala jsem si počítač a otevřela facebook a hned první článek, který na mě vyskočil na hlavní stránce bylo: "Na pódiu smích, v zákulisí pláč?" roklikla jsem to a tam byly mé fotky. Jedna jak zpívám na pódiu a směji se a druhá jak mě Anetka pod pódiem objímá a utěšuje. ,,Sakra," pomyslela jsem si. Zavřela jsem stránku s článkem a projížděla facebook dál. Už jsem se chtěla odhlásít, když jsem si všimla dalšího článku. V duchu jsem si přečetla nadpis "Už víme, co se děje! Dalibor Slepčík je v nemocnici! Je to vážné? Čtěte v článku!" a dala jsem si ruku před pusu. Třesoucí se rukou jsem článek rozklikla a začala v duchu číst: ,,O Daliborovi se v poslední době moc nemluvilo, narozdíl od jeho přítelkyně (nebo bývalé přítelkyně?). Ale my už víme, co s ním je! Úplnou náhodou jsme na Dalibora narazili v jedné z pražských nemocnic. Ptali jsme se doktorů, co s Daliborem je, ale nepodali nám žádné informace o jeho zdravotním stavu. No můžeme jedině doufat, že to není nic vážného a že Dalibor bude v pořádku. Všichni ti držíme palce, Dalí!" když jsem to dočetla, hrozně jsem se rozplakala, až se tím Anetka probrala. Měla jsem hrozný strach, nevěděla jsem, co s ním je nebo co se stalo. ,,Co se stalo?" vykulila na mě oči rozepsalá Anetka. Natočila jsem na ni počítač a ona si přečetla článek. ,,Cože?" vyjekla, když ho dočetla. ,,Hele je tu i fotka." řekla a natočila ho zpět na mě a měla pravdu. Nebyla nějak kvalitní, ale byl na ní vidět spící Dalibor na nemocničním lůžku s dýchací maskou na puse. ,,Panebože," klepala jsem se, brečela jsem a Anetka mě objímala. ,,Čo sa stalo?" probudil se Paľo a Anetka ukázala na počítač. ,,Čo?" vykulil oči s přečetl si článek. ,,Andrejka poď ku mne," řekl, sedl si vedle mě a objal mě. ,,Já musím za ním." řekla jsem a vstala jsem. ,,Andy počkej, vždyť ani nevíš, kde je." řekla Anetka. ,,Objedu klidně všechny nemocnice v Praze, jenom abych ho našla." plakala jsem a začala si na sebe brát první mikinu, co jsem našla. ,,Andy? Ty se ani nepřevlečeš?" řekla, protože viděla, že si mikinu beru na tričko, ve kterém jsem spala. ,,Ne," plakala jsem, a protože jsem spala jen v triku a kalhotkách, brala jsem si ještě legíny. Do kapsy jsem si rychle dala mobil a běžela do předsíně. Rychle jsem se obula a vyběhla jsem ven. Pršelo a byla zima. Doběhla jsem na autobusovou zastávku a začala přemýšlet kam pojedu. Pořád jsem plakala, protože jsem měla hrozný strach o Dalibora. Nastoupila jsem do prvního autobusu a ten mě naštěstí dovezl do nějaké nemocnice. Vystoupila jsem a rychle jsem tam šla. Celá jsem se klepala zimou a z oblečení a z vlasů mi kapala voda. Obličej jsem měla celý mokrý jak od deště, tak slz. Stála jsem uprostřed chodby a najednou ke mně přiběhla nějaká sestřička. ,,Slečno? Jste v pořádku?" vyděsila se. ,,Jo jsem," řekla jsem rozkleplepaným hlasem ,,akorát hledám bývalého přítele a chtěla bych se zeptat, jestli není právě u vás." řekla a sestřičce asi došlo, o koho se jedná. ,,Jo, je u nás, Dalibor, že?" řekla a já kývla. ,,Pojď," řekla. Šli jsme po chodbách a já se celá klepala. Ani ne tak zimou, jako spíš strachem. Najednou jsme vešly do nějaké chodby a šly jsme dál a dál, až se sestřička zastavila. ,,Tady je," řekla tiše a nechala mě přistoupit ke sklu, protože přímo do pokoje jsem teď nemohla. Šla jsem pomalu a držela si ruku před pusou. Viděla jsem ho. Ležel v posteli a spal. Byl celý v bílém a na obličeji měl dýchací masku. Do rukou mu vedly nějaké hadičky a vypadal strašně slabý. ,,Panebože," šeptla jsem, do očí mi vhrkly slzy, ruce se mi začaly klepat víc než předtím a myslela jsem, že omdlím. ,,Jsi v pořádku?" ,,Co mu je?" zeptala jsem se v pláči. ,,Já dojdu pro doktora, on ti to řekne, jo?" řekla a odešla. Asi za minutu se vrátila i s doktorem. ,,Dobrý den," řekl a já taky potichu pozdravila, ale neměla jsem sílu promluvit nahlas. ,,Já si vás pamatuju slečno," řekl a já se na něj podívala ,,a nejenom proto, že jste úžasná zpěvačka, ale protože jste tu už s Daliborem byla. Tenkrát, když ležel s tím zánětem průdušek." řekla a já si vzpomněla a kývla jsem. ,,Co s nim je?" plakala jsem. ,,Vrátilo se mu to," řekl a já se na něj vyděšeně podívala ,,ale horší. Když sem přišel, už měl hodně rozšířený zánět průdušek, ale potom se k tomu přidal i zápal plic. Hodně kašlal a měl vysoké horečky. Teď už je to lepší, ale pořád na tom není úplně dobře. Jak zdravotně, tak psychicky." ,,Ježiš marja," řekla jsem a sesunula se na zem. ,,Vstávej a pojď," řekl, sebral mě a vzal mě do nějakého lékařského pokoje. Posadila jsem a napila se vody, kterou mi podal. ,,Kdy sem přišel?" řekla jsem. ,,Jak jsi měla ten svůj první koncert, tak tu noc." řekl a já vykulila oči a ještě víc jsem se rozplakala. Už mi došlo, proč tolik kašlal a chraptěl a proč nechtěl jít na tu party. ,,Přišel na recepci, plakal a když se ho sestřičky zeptaly, co mu je, tak řekl, že se mu špatně dýchá a potom omdlel. Když jsme ho vyšetřili a vzali na pokoj, sýpal a jediné, co mu bylo rozumnět bylo, že udělal chybu. Pak ale dostal prášky na zklidnění a museli jsme ho různě ošetřovat, protože na tom byl opravdu špatně. Teď, když už se jeho zdravotní stav lepší, za ním musí pořád chodit psycholog." ,,Jakto?" ,,Jak říkám, psychicky je na tom vážně zle, ale víc do toho nevidím, psycholog drží slovo a nemůže o problémech pacienta s nikým mluvit." řekl a já se podívala do země. ,,Budu moct za ním?" ,,Já myslím, že na chvíli ano." řekl. ,,Ale budeš si muset vzít plášť a roušku, abys na něj nepřenesla nějaké bakterie," řekl a já kývla. ,,Na," podal mi to ,,jdi se převléct." řekl a já tak udělala.