Dalibor Slepčík

Štěpán nebo Pavol?

Ráno mě probudil nepříjemný zvuk budíku. Vypla jsem ho a natiskla jsem se na Dalibora. Pohladila jsem ho po hlavě a on se probral. Promnul si oči a přitáhl si mě k sobě. ,,Dobré ráno miláčku." řekl Dalibor. ,,Dobré ráno." řekla jsem. ,,Počkej? On je pátek, že jo?" řekl najednou Dalibor. ,,No, je." ,,Vždyť ty máš jít dneska na kontrolu s tou rukou!" ,,A jo!" řekla jsem. ,,Ale ten doktor tam je jenom dopoledne." ,,Tak já řeknu mamce, ať mi napíše omluvenku." řekla jsem. ,,Co mamka?" ozval se mamky hlas, která zrovna přicházela do obýváku. ,,Dalibor si vzpomněl, že dnes musím na kontrolu s tou rukou, ale ten doktor tam je jenom dopoledne, tak jestli mi napíšeš omluvenku?" ,,Jo, stejně za to můžu já." řekla. Dalibor mě políbil na čelo a pohladil po tváři. Mamka seděla a usmívala se na nás. ,,Ty máš Andy vážně rád, že Dalí?" řekla mamka. ,,Jo, nejvíc." řekl, podíval se na mě a dal mi pusu. ,,Já vás tady nechám, nemusím vidět všechno." usmála se mamka a odešla do kuchyně. S Daliborem jsme se na ni podívali a když odešla, Dalibor se zasmál a "vrhl" se na mě. Začal mě líbat na krku a hladit po břiše. ,,Dalibore!" smála jsem se. Taky se smál a dál mě hladil po těle. Smáli jsme se a asi moc nahlas, protože jsme probudili Anetku. ,,Paľo chce jít ven." zašeptala, když stála ve dveřích. Podívali jsme se na ní a potom na sebe. ,,Pojď sem." řekla jsem a ona si šla sednout k nám na gauč. ,,Proč chce jít ven?" ptala se napůl nás a napůl sebe. ,,Anet, chodíte spolu a trávili jste spolu každou minutu, on neví, co se teď děje." řekl Dalibor a Anetka se na něj dívala. Otevřela pusu, chtěla něco říct, ale když si uvědomila to, co zrovna Dalibor říkal, rozplakala se. ,,Už je na cestě sem." řekla mezi vzlyky. S Daliborem jsme se na sebe podívali a objali jsme jí každý z jedné strany. ,,Anet, uklidni se." řekla jsem a pohladila jsem ji. ,,My Ti ani jeden nemůžeme poradit, to ty sama nejlíp víš, co cítíš. Jo, teď to bude znít jak z nějaký knížky nebo filmu, ale - jdi za svým srdcem." řekla jsem, ona se na mě podívala kývla. Otřela si slzy a usmála se, když se najednou ozval zvonek. Bylo vidět jak se lekla. ,,Klid." řekla jsem a Dalibor šel otevřít dveře. ,,Ahoj." řekl Paľo a vešel dovnitř. Podíval se na Anetku. Ta se snažila pousmát a vstala. ,,Ahoj." řekla. ,,Chýbala si mi." řekl, ale byl smutný. Tlačeně se usmála. Přišel k ní a políbil ji. Jemně se dotkl jejích boků a ona jeho hrudníku. Usmáli jsme se s Daliborem na sebe s tím pocitem, že už je to v pořádku, ale nebylo. Anetka se od něj odtáhla a se slzami odběhla do mého pokoje. Paľo zůstal stát a nevěděl co má dělat. Sedl si na křeslo a obličej si skryl v dlaních. Zašeptal něco jako ,,Sakra!", ale trochu víc vulgárně. Přemýšlela jsem, jestli mám jít za Anetkou nebo ne. ,,Co budeme dělat?" zašeptal Dalibor. ,,Já nevím." pošeptala jsem. Anetka plakala u mě v pokoji a Paľo zadržoval pláč u nás na křesle. ,,Opravdu ji miluje." pomyslela jsem si. ,,Já jdu za Anetkou." řekla jsem a Paľo se na mě podíval. Po tváři mu tekla slza. Chtěla jsem něco říct, ale radši jsem mlčela, protože jsem nevěděla, co chci říct. Šla jsem za Anetkou do pokoje. Ležela na mojí posteli a plakala, hrozně moc. ,,Anetkoo." řekla jsem a sedla si k ní. ,,Já jsem chtěla být s Paľem, vážně. Chtěla jsem, ale během té pusy jsem si vzpomněla na...Na Štěpána." rozplakala se ještě víc. ,,Čo je se Štepanom?" řekl Paľo, který zrovna otevřel dveře. Anetka se na něj vyděšně podívala. ,,Čo sa stalo? Miláčik? Si v poriadku?" řekl starostlivě Paľo a sedl si k Anetce. Anetka nebyla schopná nic říct, jen seděla a tekly jí slzy. ,,Čo sa stalo?" ptal se Paľo pořád a chytl ji za ruku. ,,Ne, Štěpáne, pojď sem, nechoď tam, Štěpáne! Nech je tam o samotě." slyšeli jsme Daliborův hlas, který se pořád blížil. Najednou se otevřeli dveře a stál v nich Štěpán. Dalibor stál za ním. ,,Já - Anet, můžu s Tebou mluvit?" řekl. Anetka se lekla a po tvářích jí začaly stékat miliony slz. ,,Prečo? Nevidíš, že nie je v poriadku?" řekl Paľo a pohladil ji po zádech. ,,Já vím, ale - potřebuju s ní mluvit." řekl Štěpán. ,,O samotě." ,,Zvládneš to?" zeptal se Paľo Anetky. Ta ze sebe nevydala ani hlásek. Já jsem vlastně nebyla taky schopná nic říct. ,,Pojď." řekl Dalibor a chytl mě za ruku. Paľo dal Anetce pusu na tvář a všichni tři jsme vyšli z pokoje. Paľo šel do obýváku, ale já jsem zůstala u dveří. ,,Co to děláš?" zeptal se Dalibor. ,,Já - vím, že bych neměla, ale - chci slyšet o čem se budou bavit." šeptala jsem. ,,Andy!" šeptl, ale nakonec tam zůstal se mnou. Nenapadně jsme se přitiskli na dveře a poslouchali jsme. ,,Co se mezi vámi děje?" ptal se Štěpán. ,,To je jedno." řekla Anetka. ,,Jak - jak je to teď mezi vámi?" vyzvídal Štěpán. ,,Normálně." lhala. ,,Proč jsi se mnou chtěl mluvit?" ,,Jo, no - víš. " koktal Štěpán. ,,Jsi hezká. Líbíš se mi.". Dala jsem si ruku před pusu a odtáhla jsem se od dveří. Dalibor na mě sykl, ať jsem zticha a taky se odlepil od dveří. ,,Je tam ticho." řekl. ,,Já se musím podívat." řekla jsem a opatrně jsem otevřela dveře. Anetka seděla na posteli, Štěpán vedle ní. Měl položenou ruku na jejích nohách a druhou na její tváři. Ona se dotýkala jeho hrudi, ale vůbec ho neodstrkovala jako Paľa. Jejich rty byly spojené a oba si to zřejmě užívali. Okamžitě jsem dveře zavřela. Nechtěla jsem vědět, co se bude dít dál, jenom jsem doufala, že Anetka neudělá nějakou blbost s klukem, kterého vůbec nezná, když má milujícího kluka, který se teď jenom trápí. ,,Oni se líbají." řekla jsem Daliborovi. ,,Sakra! To je v..." řekl Dalibor. ,,Jo. Hele pojď." řekla jsem a chytla ho za ruku. Odešli jsme do obýváku, kde seděl Paľo a měl v ruce mobil. Nechtěla jsem koukat, co na mobilu dělá, ale nešlo si nevšimnout, že si prohlíží fotky s Anetkou. Dalibor si sedl a já jsem si sedla k němu. Paľo zandal mobil. ,,Neviete čo sa to deje?" zeptal se smutně. S Daliborem jsme se na sebe podívali. ,,Ne, ale -." ,,Čo?" ,,Ne nic, já jenom, aby jsi se zbytečně netrápil." ,,Ako zbytočne? Ja jej milujem a myslel som, že ona ma tiež, ale teraz vôbec neviem. Nechcem ju stratiť." řekl. ,,Já vím." řekl Dalibor a už radši mlčel. Seděli jsme tam asi půl hodiny. Paľo ležel a koukal do stropu a já s Daliborem jsme se věnovali sobě. ,,Musíme na tu kontrolu!" řekl. ,,Já vím, ale nemůžeme je tu nechat." ,,Já vím." řekl a jemně se dotkl mé nemocné ruky. Už mě vůbec nebolela. ,,Čo tam stále rieši?" řekl najednou Paľo hrozně zranitelným tónem. Bylo až neskutečný, jak je tak fyzicky velký kluk zranitelný. ,,Ja sa tam pôjdem pozrieť." řekl. ,,Ne!" vyjekla jsem a oba se na mě podívali. ,,Promiňte, nějak jsem to neodhadla. Chtěla jsem říct, že se tam zajdu podívat." ,,Dobre." řekl Paľo a já jsem šla. Opatrně jsem otevřela dveře do mého pokoje a nakoukla jsem tam. Leželi a stále byli nalepení na sobě. Jediné štěstí bylo, že zůstali oblečení. ,,Hele tak dost." vešla jsem do pokoje a oba se hrozně lekli. Štěpán si prohrábl vlasy. ,,Paľo sedí v obýváku a je úplně zničený. Neví, co se to děje." začala jsem. ,,Aneto, víš, že NIKDY nejsem proti tobě, ale musíš se nějak rozhodnout. Nemůžeš to nechat takhle. A jenom - Štěpáne, ty, než začneš Anetce říkat nějaký romantický řečičky, uvědom si, prosím, jestli to je prává láska, taková, jakou cítí Paľo k Anetce a ne jenom nějaký chvilkový pocit.". Oba se na mě dívali a nic neříkali. Odešla jsem z pokoje a zamířila jsem do obýváku. Šli téměř za mnou. Sedla jsem si k Daliborovi a čekala, co se bude dít. Anetka si sedla vedle Paľa a vedle ní si sedl Štěpán. ,,Anetka, čo sa deje? Ja už toto naozaj nechápem. Milujem Ťa a chcem vedieť či stále miluješ aj ty ma?" řekl a podíval se Anetce do očí. Podívala se na něj, potom na Štěpána a potom na nás dva. Po tváři jí tekla slza. Podívala se zpět na Paľa. Ten stále čekal na její odpověď. ,,Já nevím." šeptla. Paľo sklonil hlavu a Anetce se třásl dech. ,,Aha. To je mi ľúto." řekl smutně, hodně smutně. ,,Ja ťa nechám si to premyslieť, keby si niečo potrebovala, zavolaj, napríklad aj v noci, kedykoľvek. Ja tu pre Teba budem, vždy. Milujem ťa." pohladil ji po tváři a odešel. Anetka se rozplakala a Štěpán ji objal. ,,Achjo." řekla jsem a chytla jsem Dalibora za ruku. ,,Mně je to tak líto." řekla jsem. ,,Mně taky," řekl Dalibor. ,,ale musíme k tomu doktorovi." ,,Já vím, tak jdeme." ,,Štěpáne, my jdeme k doktorovi na kontrolu s tou rukou." řekl Dalibor Štěpánovi, který objímal plačící Anetou. Štěpán kývl. My jsme se šli obléknout a vyrazili jsme do nemocnice.

Doufám, že vám navadí, že se teď řeší hlavně Anetka a ne tolik Dalibor s Andy. :) Samozřejmě, že tenhle příběh je hlavně o nich dvou, ale tohle mi přišlo jako zajímavé zpestření. :)