Dalibor Slepčík

Dárek?

,,Ano?" řekla jsem a otočila se k němu. Koukal se mi do očí, jemně mě držel za ruku a krásně se usmíval. ,,Já...Uvědomil jsem si, že jsem Ti ještě pořádně nepoděkoval za to, jak jsi mi odpustila. Já jsem byl takovej de*il, fakt-" ,,Nech toho, už je to pryč." skočila jsem mu do řeči. ,,Já vím, ale stejně mi je pořád hrozně líto, jak jsem Ti ublížil.." říkal a koukal při tom do země. Naklonila jsem se k němu, pohladila po tváři a políbila. ,,Už nemusí, dobře?" usmála jsem se a on můj úsměv opětoval. Najednou šáhl do kapsy a vytáhl malou krabičku. ,,Prosimtě, je nám patnáct, tak Ti je snad jasný, že to není žádost o ruku," zasmál se ,,ale ber to jako omluvu, jako dárek za to všechno, co pro mě děláš.." řekl a podal mi krabičku. Když jsem ji otevřela, dojetím mi vhrkly slzy do očí. V krabičce byl stříbrný prsten s kamínkem ve tvaru slzy a všude byl obsázený malými průhlednými kamínky. Dalibor ho vyndal z krabičky a nasadil mi ho na prsteníček. ,,Dalí.." řekla jsem a silně ho objala. Po tvářích mi tekly slzy, jak mě to dojalo. ,,Miluju Tě, děkuju moc." šeptala jsem. ,,Já Tebe." řekl a políbil mě na tvář. Když jsme se odtáhli, pořád jsme se drželi za ruce a kolem těla. Otřela jsem si slzy a Dalibor se usmál. ,,Ty pláčeš?" ,,Dojal jsi mě." zasmála jsem se. ,,Princezno moje." řekl a znovu mě objal. Chvilku jsme tam stáli a objímali se. Když jsme se odtáhli, Dalibor se zeptal: ,,Líbí se Ti?" ,,Hrozně moc!" řekla jsem popravdě. ,,Je nádhernej." ,,Taky jsem v tom obchodě trávil asi hodinu, abych vybral nějakej, jakej by se Ti líbil. Ta prodavačka ze mě už byla na nervy." zasmál se. ,,Ty jsi fakt sen každý holky." řekla jsem a dala mu malou pusu. ,,Snem být můžu, ale já jsem jenom Tvůj." usmál se. ,,Vyfotíme se tu?" zeptal se. ,,Jo." usmála jsem se. Dalibor vytáhl mobil a zapl foťák. Dala jsem mu pusu ma tvář a on fotil. ,,Nechcete vyfotit?" zeptala se nás asi čtyřiceti létá usměvavá paní. ,,Jo, super, děkujeme moc." řekl Dalibor a podal paní mobil. Stoupli jsme si k sobě a dali si pusu. Pak jsme si stoupli normálně a nejdřív jsem dala na tvář pusu já jemu a pak on mě. ,,Děkujeme moc." řekli jsme, když nás paní vyfotila. ,,Není vůbec za co, jste krásný pár." ,,Děkujeme." usmála jsem se. ,,Tak já jdu, mějte se." ,,Ještě jednou díky, nashledanou!" rozloučili jsme se a paní se vydala dolu po schodech. Prohlédli jsme si s Daliborem fotky. ,,Ježiš to je nádhera." řekla jsem. ,,Jo.." usmál se. Koukala jsem na fotky, ale cítila jsem, že Dalibor si prohlíží mě, ne fotky. Podívala jsem se na něj a naše pohledy se střetly. Cítila jsem to známe zašimrání v břiše a tlak v hrudníku. Pohladil mě po tváři a políbil mě. Chytla jsem ho kolem krku a on mě kolem zad. Přitáhl si mě k sobě a naše těla se dotýkala. Všechno bylo hrozně romantické, srdce mi tlouklo jen pro něj a já jsem si už byla jistá, že i jeho srdce tluče pro mě. Nebylo to jen kvůli tomu prstýnku. Bylo to proto, jak se choval, jak byl hodný, romantický. Láska mu byla vidět v očích, cítila jsem ji z něj. ,,Znáš to? Takovej ten příjemnej pocit v břiše a hrudníku? Štěstí, ale zároveň strach, abys o toho člověka nepřišel.." řekl Dalibor, když jsme se odtáhli. ,,Znám, moc dobře." usmála jsem se a stiskla mu ruku. ,,Mám to právě teď. Mám to v každý chvíli s Tebou, při každý vzpomínce s Tebou, při každý myšlence na Tebe, při každé naší puse, objetí i-" ,,Dobrý." zasmála jsem se. ,,Já to cítím úplně stejně. Od tý doby co se známe, to tak cítím." pohladila jsem ho po tváři. ,,Ty jsi moje princezna a jednou se staneš mojí královnou." řekl a chytl mě za ruce. ,,Bude mi ctí, můj budoucí králi.". Oba jsme se začali smát a políbili jsme se. Naposledy jsme se podívali na rozsvícenou Prahu a vydali se k Daliborovi na hotel.