Dalibor Slepčík

Bude to v pořádku?

Moje dnešní probuzení je snem snad každé holky. Probudil mě Daliborův polibek na rty. Usmála jsem a jednou rukou jsem ho chytla za hlavu. ,,Dobré ráno princezno." řekl, měl obličej úplně těsně u mého a pořád mi dával takové malinké a něžné pusinky. ,,Dobré ráno." usmála jsem se a jeho pusy jsem opětovala. ,,Vy jste tak rozkošní." řekla usmívající se sestřička, která zrovna vešla do pokoje. S Daliborem jsme se na ni koukli, usmáli se a Dalibor slezl z postele a sedl si zpět na židli. ,,Tak co ruka?" zeptala se. ,,Cítím ji furt víc a víc. Docela to bolí." ,,No jo, umrtvení přestává působit, já Ti dám zase prášek proti bolesti." řekla, podala mi ho a já ho zapila. ,,Za chvíli se na to přijde podívat pan doktor. Myslíš, že zvládneš dojít k němu do ordinace nebo má přijít on sem?" ,,Ať přijde on sem, prosím." vykřikl najendou Dalibor. ,,Proč? Chodit můžu." ,,Ne prosím, co když zase omdlíš nebo já nevím, ať radši přijde sem." ,,Ale-" řekla jsem. ,,Dalibor má pravdu, bude lepší, když přijde sem." ,,Jak znáte moje jméno? " zasmál se a sestřička na něj koukla pohledem 'ty se vážně ptáš?' a až potom mu došlo, že vlastně je v SuperStar. ,,A jo." zasmál se. ,,Tak já zajdu pro doktora." řekla sestřička. Za pět minut přišla i s doktorem. ,,Vy jste tady už takhle od rána?" podivil se, když viděl Dalibora. ,,Já jsem tu spal." ,,Vážně?" usmál se doktor a Dalibor kývl. ,,Tak co ta ruka?" přišel ke mně a opatrně začal sundavat ortézu a všechno možný co jsem tam měla. Začaly mi téct slzy bolestí. Dalibor mě hladil po hlavě. Chytla jsem ho za ruku a on můj stisk opětoval. ,,Tak takhle na venek to vypadá lepší než včera, ta operace určitě hodně pomohla." řekl doktor. ,,Ale musíš na ultrazvuk. Dojdeš tam?" dořekl a ruku mi jemně obvázal, aby při cestě na ultrazvuk nebyla vidět. ,,Já chodit můžu." usmála jsem se a chtěla jsem vstát. ,,Ne, já Tě vezmu." řekl Dalibor starostlivým tónem. ,,Dali já to zvládnu." usmála jsem se. ,,Prosím." řekl a podíval se mi do očí. Nic jsem neřekla. Vzal mě do náruče a všimla jsem si, jak se na sebe doktor se sestřičkou podívali a usmáli se. Chytla jsem se ho jednou rukou kolem krku, opřela si o něj hlavu a vyšli jsme z pokoje. Došli jsme k místnosti s ultrazvukem a tam mě položil, ale furt mě držel kolem pasu. ,,Tak pojď." řekla sestřička a já jsem vešla do té místnosti. ,,Posaď se a neboj." řekla Daliborovi a on si sedl na sedačku, která byla před dveřmi. Asi za 5 minut jsme vyšli a on hned vstal. ,,Počkej, ja Tě vezmu." ,,Já to zvládnu, vážně." pohladila jsem ho po tváři a chytla ho za ruku. Starostlivě se na mě podíval, ale souhlasil. V pohodě jsme došli zpět do 'mého' pokoje. Odkryl peřinu, abych si mohla lehnout a přikryl mě. Chytl mě za bradu a dal mi pusu. Usmála jsem se na něj a on si sedl na židli. ,,Teď počkáme na pana doktora, až přijde se snímky." usmála se sestřička a začala si něco zapisovat do nějakých papírů. ,,Já musím být na čtvrtou ve studiích." řekl smutně. ,,Máme generálku a tak." ,,Jasně, neboj, já to zvládnu." usmála jsem a chytla ho za ruku. ,,Hlavně tam nesmíš být nějaký smutný nebo tak něco, zpívej normálně šťastně, prosím, kvůli mně." ,,Slibuju." usmál se. ,,Já na Tobě miluju ten tvůj optimismus a jak na všechno myslíš v tom pozitivním slova smyslu. Ty jsi vážně dokonalá." řekl a usmíval se. Zasmála jsem se a řekla jsem: ,,Ale vždyť to ty taky." smáli jsme se, když přišel doktor. ,,Vůbec to nevypadá špatně. Až mě překvapuje, jak to všechno jde hladce." usmíval se doktor a Dalibor se na mě podíval se šťastným výrazem ve tváři. ,,Ta operace tomu vážně hodně pomohla. Sice ruku budeš muset mít ještě dlouho v ortéze, ale troufám si říct, že pozítří by jsi mohla domů, ale musí na Tebe někdo alespoň trochu dohlížet, což asi nebude problém." usmál se a podíval se na Dalibora. ,,To je super!" řekla jsem. ,,Děkuju." ,,Ještě se moc neraduj, aby nenastaly nějaké komplikace, ale nevypadá to. Jsi bojovnice." ,,Děkuju moc." usmála jsem se. ,,Tak a my jdeme sestři, ne? Necháme je tu o samotě." usmál se doktor. ,,Díky." řekl Dalibor, doktor kývl a odešli. ,,To je skvělý." řekl šťastně. ,,Jo já vím, ale.." ,,Ale co?" ,,Já nevím, nechci se vracet k mámě. Vím, že je to divný, ale chápeš-" ,,Jo, chápu, ale neboj se, já zůstanu s Tebou a kdykoliv za mnou můžeš přijít. A potom si koupíme svůj byt a budeme bydlet jenom spolu." snil Dalibor. ,,Dobře." smáli jsme se. Najednou do pokoje vtrhla Anetka a Paľo. ,,Tak co? Je všechno dobrý?" začala se vyptávat. ,,Vyzeráš dobre Andy, ako dopadla tá operácia?" začal i Paľo. ,,Díky." usmála jsem se. ,, A jo, všechno je v pohodě. Díky tý operaci jde všechno mnohem líp a prý bych mohla jít pozítří domů, s tím, že budu mít ještě ortézu." ,,To by bylo skvělý!" řekla šťastně Anetka. ,,Dalibore ty jsi spal celou noc tady? Já jsem totiž usnula u vás na pokoji s tím, že potom kdyžtak odejdu, ale ty jsi vůbec nepřišel." ,,Šel jsem ze zkoušky rovnou sem." usmál se. ,,Počkej, vy jste spali u sebe?" řekla jsem takovým jakoby "hmmm" tónem. ,,A vy dvaja snáď nie? zasmál se Paľo. ,,To je pravda." řekl Dalibor a všichni jsme se začali smát. Byli u mě na pokoji hodně dlouho. Povídali jsme si, jedli jsme různý jidlo co Anetka s Paľem přinesli a byla prostě sranda. Najednou přišla řeč na SuperStar. ,,Za chvíľu budeme musieť ísť." řekl Paľo. ,,Anet pôjdeš s nami alebo tú zostaneš?" ,,Já tu zůstanu. Pustíme si vás v televizi." usmála se. ,,Anet klidně běž, já to tu zvládnu." řekla jsem. ,,Ne, já tu fakt zůstanu." řekla. ,,Tak dík." usmála jsem se. ,,Štěpán píše, že už máme ísť." řekl Paľo. ,,Tak sa drž Andy, čo najskôr zase prídem. Teda ako prídeme, chápeš." zasmál se Pavol. ,,Děkuju, ahoj." ,,Pa." řekl a začal se dlouhým polibkem loučit s Anetkou. ,,Princezno moje." řekl Dalibor a natáhl se ke mně. ,,Budeš mi chybět." ,,Ty mně taky, ale Dali, prosím, dej do toho všechno a mysli pozitivně." zasmála jsem se. ,,Když to říkáš ty, tak budu. Budu myslet na tvůj úsměv, a to mi vždycky zlepší náladu." zasmál se. ,,Ty jsi roztomilej." usmála jsem se na něj. Dal mi dlouhý něžný polibek na rozloučení a odešli.