Dalibor Slepčík

Škola

Vešly jsme s Anetkou k nám domů. Nikdo tam nebyl, ale na to jsem si už zvykla. Šly jsme se najíst. K jídlu jsme si udělaly tousty. Měla jsem z celýho dne tak smíšený pocity, že jsem ani nic neříkala. ,,Andy? Jsi v pohodě?" zeptala se Anetka. ,,Jo, jsem, teď už jo. Teda- já nevím, já mám hrozně smíšený pocity. Dneska se toho stalo tolik, že prostě-" ,,Andy klid, už je všechno dobrý, všechno se vysvětlilo, ne?" usmála se Anetka. ,,Jo, to je pravda." řekla jsem. Vzpomněla jsem si na toho pána, jak nám nabídl spolupráci a celé jsem to Anetce převyprávěla. ,,To si děláš srandu?!" řekla, když jsem to dopověděla. ,,Ne, nedělám." smála jsem se. ,,To je úžasný!" ,,Já vím, v sobotu máme první schůzku a zkusíme nahrát první písničku." ,,To je báječný! Gratuluju!" ,,Ještě není k čemu, ale dík." smály jsme se a dojídaly jsme tousty. ,,Hele já se jdu umejt, jsem fakt unavená a ještě ke všemu je zítra škola." řekla jsem a šla jsem do koupelny. Anetka šla zatím do mého pokoje. Když jsem se viděla v zrcadle, jak příšerně vypadám, zděsila jsem se. Po celém obličeji jsem měla rozmazanou řasenku od pláče. Nechtěla jsem to řešit a už vůbec jsem nechtěla vzpomínat na to, co jsem viděla. ,,Dobrý, už Ti to vysvětlil, nic neřeš." uklidnila jsem sama sebe. Věřím mu, a to je hlavní. Umyla jsem se, odlíčila se a umyla si vlasy, které jsem si potom ještě vyfoukala. Většinou si vlasy myju až ráno, ale teď jsem věděla, že se mi ráno nebude nic chtít dělat, tak jsem si je umyla večer. Vzala jsem si pyžamo a šla do pokoje. ,,Anet, já asi hned usnu, jsem hrozně unavená." řekla jsem, když jsem vešla do pokoje. ,,Jo vždyť jo, já Tě chápu, tak dobru." ,,Dobrou." řekla jsem a Anetka se odešla umýt. Lehla jsem si do postele, přitiskla jsem se k medvědovi a vzala jsem do ruky mobil. Najela jsem na zprávy a napsala jsem: "Dnešek byl zvláštní, miláčku, ale jsem ráda, že se všechno vysvětlilo. Nezvládla bych to bez Tebe. Miluju Tě. Dobrou noc!". Odeslala jsem zprávu a čekala jsem na odpověď, která přišla za malou chvíli. ,,Princezno moje! Jo, dnešek byl divný, ale jsem rád, že jsi to pochopila a že mi věříš. Nejradši bych tu holku poslal někam do vesmíru, všechno jenom kazí...Ona nikdy nepochopí, že jediná holka, se kterou když se na ni podívám mám šimrající pocit v břiše, srdce mi tluče jako o život, hlava se mi motá a při polibku mi tělem projíždí štěstí, jsi TY!❤ Ani nedokážu popsat jak moc Tě miluju.❤ Dobrou noc!". Při čtení zprávy se dělo přesně to, co v ní popisoval. Byla jsem tak ráda, že mám tak skvělýho kluka, který mě má tak rád. Odepsala jsem už jenom "❤❤", položila jsem mobil na noční stolek, zavřela jsem oči a myslela na něj. Při každém pomyšlení se mi vykouzlil úsměv na rtech, až jsem nakonec usnula.

,,Andy! Honem! Vstávej!" budila mě ráno Anetka. ,,Co je?" řekla jsem rozespale a nepříjemně zároveň. ,,Je 7:20, nestíháme!" panikařila Anetka. A měla pravdu, autobus nám jede v 7:45, cesta trvá asi 5 minut, další jede až v 7:55, a to bychom nestihly. ,,Sakra!" vyjekla jsem a vyskočila jsem z postele. Letěla jsem do koupelny, kde jsem si opláchla obličej, vyčistila zuby a udělala takové ty nejnutnější věci. Potom jsem běžela ke skříni a vybírala jsem oblečení. S jednou rukou se dělá všechno mnohem hůř, takže jsem byla dvakrát pomalejší než normálně. Nebyl čas na to, abych prohrabávala celou skříň jako je mým zvykem, takže jsem vzala téměř první oblečení, co mi padlo do ruky. Tím byly černé džíny, obyčejné bílé tričko a takový hnědo-béžovo-šedý svetr. Vlasy jsem si dala do culíku a rychle jsem se šla namalovat. Moje dnešní líčení se skládalo jen z tenké vrstvy make-upu a řasenky, na víc jsem neměla čas a vlastně ani náladu. A už jsem vlastně byla připravená. Anetka už skoro taky, takže jsem už jenom vzala batoh s učením, obula jsem se, vzala si bundu a vyběhly jsme na zastávku. Přiběhly jsme úplně přesně. Autobus zrovna přijížděl na zástavku, takže jsme mohly hned sednout na místo. ,,Panebože.'' vydechla Anetka. ,,To mi povídej.'' odpověděla jsem jí. ,,Ale dobrý, stíháme.'' řekla jsem, když jsem se podívala na mobil. ,,Ufff.'' řekla Anetka. ,,Co máme první hodinu?'' ,,Chemii.'' ,,Ježiiš.''. Povídaly jsme si a když jsme vystoupily, uviděly jsme na protějším chodníku holky ze třídy. Ve třídě je deset holek, včetně nás. Dvě, Krystýna a Nela, jsou docela v pohodě, jsou to nejlepší kamarádky, ale bavíme se s nimi. Ale ten zbytek? To je děs. Jsou to všechno takové zmalované pipky, které jenom vystrkují prsa a šly by s každým klukem za dvacku. No chápete. No a právě tuhle šestici jsme viděly. ,,Jééé, Andy! Anet! Ahoooj!'' zavolala na nás jedna z nich. Podívaly jsme se s Anetkou na sebe, ale přejít jsme stejně musely. ,,Ahoj.'' řekly jsme a chtěly jsme se od nich co nejdřív vzdálit. ,,Počkejte, kam jdete?'' řekla jedna z nich a dala si cigaretu do pusy. ,,Hádej, do školy.'' řekla jsem. ,,My jsme vás viděly v televizi!'' řekla. Znovu jsme se na sebe s Anetkou podívaly. ,,Je to pravda?'' řekla. ,,Co konkrétně myslíš?'' řekla jsem nepříjemně, i když jsem samozřejmě věděla, co myslí. ,,No že chodíš se Slepčíkem!?'' řekla. ,,Jo je. A má jméno. Ale teď už fakt musíme jít. Anet-''. Chytla jsem ji a přidaly jsme na kroku, abychom nemusely jít s nimi. Musely bychom poslouchat ty jejich kecy a načichly bychom kouřem. ,,Já fakt nemám náladu na ty jejich kecy.'' řekla jsem, když jsme byly v dostatečné vzdálenosti. ,,Já taky ne.'' řekla Anetka. Povídaly jsme si a pokračovaly jsme do školy. Před školou jsme uviděli Kiki s Nelou. ,,Ahoj!'' přivítaly jsme se. ,,Holky, je to pravda?'' usmívaly se. ,,Co myslíte?'' smály jsme se. ,,No co asi!? Dalibor a Paľo!'' řekla Nela. ,,Jo, no..Jo je.'' usmívaly jsme se. ,,Přeju vám to! Hrozně moc.'' řekla Kiki a Nela se přidala. ,,Děkujeme!'' řekla Anetka. ,,Jdeme? Už je 55!'' řekla jsem a šly jsme do školy. Přezuly jsme se a začal ten nudný školní den. První hodina byla chemie, potom byla čeština, matematika, což je mimochodem nejhorší předmět na světě, přírodopis, angličtina a poslední byl dějepis. Naštěstí jsme ten den nepsaly žádné písemky, byla jsem tak unavená, že by ten test nedopadl vůbec dobře. Během poslední hodiny mi přišla SMS od Dalibora. ''Promiň, že jsem ráno nenapsal. Nechtěl jsem Tě budit, ale potom jsem Tě zase nechtěl rušit ve škole. Budu Tě čekat před barákem, dobře? :)''. Usmála jsem se na mobil a odepsala jsem: ''Nevadí! <3. Ráno jsem vůbec nestíhala, ale to Ti potom povyprávím. :D Dobře, těším se. <3''. ,,Andreo?! Co to tam děláš?'' řekla najednou učitelka. Rychle jsem zamkla mobil a schovala ho do kapsy. ,,Nic, omlouvám se.'' řekla jsem a čekala co se bude dít. ,,Píše si se Slepčíkem!!'' vykřikla najedou jedna z 'pipek'. Podívala jsem se na ní vražedným pohledem. Anetka mě pohladila po ruce a naznačila, ať se otočím zpátky na učitelku. ,,Martino, nech toho.'' řekla jí učitelka. ,,Ať si Andrea píše s kým chce, ale ne v mých hodinách, jasné?'' dodala. ,,Jasné.'' řekla jsem. Hodina se táhla dál, když konečně zazvonilo. Šly jsme ještě na oběd. Cestou do jídelny nás zastavilo ještě milion lidí ze školy a ptali se nás, jestli je pravda, že chodím s Daliborem a Anetka s Pavolem. Když jsme se naobědvaly, šly jsme domů. Celou cestu domů jsme si povídaly. Když jsme zahnuly do naší ulice, viděly jsme před barákem stát kluky. Zamávla jsem na Dalibora a rozběhla jsem se k němu.