Dalibor Slepčík

Strach?

  Když jsme přišli do haly hotelu, kde byl Dalibor ubytován, hned ve dveřích
jsme se překvapeně zastavili. Na křesle, které v bylo v hale, seděl Paľo a na jeho klíně seděla Anetka. ,,Paľo!" usmála jsem se a když si nás všimli, vstali. Přišla jsem k Paľovi a silně ho objala. Byla jsem ráda, že ho vidím, protože dříve jsme spolu trávili témeř každý den a najednou nic. ,,Hej." ozval se Dalibor a my jsme se se smíchem odtáhli. Anetka nic neřekla, bylo na ní vidět, jak je nervózní. ,,Neboj sa, ja ti ju nepreberiem." usmál se Paľo, chytl Anetku za ruku a ona se usmála. ,,To doufám." řekl Dalibor, objal mě zezadu a položil si hlavu na mé rameno. Paľo s Anetkou se usmáli. ,,A co tu vůbec děláte?" zeptala jsem. ,,Chceli sme vás vidieť, dlho sme sa nevideli." řekl Paľo. ,,A já jsem s Tebou chtěla mluvit." dodala Anetka. Všichni čtyři jsme si tak nějak vyměnili pohledy. ,,Emm...Tak jo." řekla jsem a chtěla jsem si sundat bundu. ,,Počkej, nechceš se třeba projít? Tady kolem." ,,No..Tak jo." řekla jsem. ,,Přijdu, pa, lásko." šeptla jsem Daliborovi a políbila ho. ,,Jo, ať je to v pohodě." řekl a polibek opětoval. Anetka se rozloučila s Paľem a vydaly jsme se ven z hotelu. ,,Tak..Jak se máš?" zeptala se. ,,No..Dobrý. Co ty?" zeptala jsem se, i když mi to připadalo divné, protože dříve jsme se bavily úplně normálně, o všem. ,,Taky." řekla a dál jsme jen mlčely. Bylo to divné, hodně. ,,A.. Co Dalibor? Všechno dobrý?" zeptala se po chvíli. ,,Skvělý," usmála jsem se ,,hele." řekla jsem a ukázala jí prstýnek, co mi dal. ,,Nene." usmála se a prohlížela si ho. ,,To je krásný." ,,Já vím." řekla jsem s úsměvem. Převyprávěla jsem jí témeř celý dnešek, jak jsme byli nahrát tu písničku a jak jsme byli na té rozhledně. ,,Takže ta písnička vážně vyjde?" zeptala se. ,,No, doufejme, měla by." ,,To je super." ,,Jo.." ,,Hele.." začala ,,Dalibor Tě nikdy nepřestal milovat, věř mi...". Když jsem nic neříkala, pokračovala: ,,Často o Tobě mluvil a..Jak Tě jednou malém srazilo to auto a on Tě zachránil, byl dlouho po tom pořád nervózní, jestli jsi v pořádku a tak. Snažil se to skrývat, ale nedalo se to přehlédnout. Několikrát jsem si taky všimla, že si prohlížel fotky s Tebou, ale myslel si, že to nevidím. A takovejch věcí bylo víc..Proto jsem se s ním rozešla. My jsme k sobě prostě nepatřili, nehodili jsme se k sobě, vůbec. Já jsem byla hrozně blbá, když skončila ta blbá zápletka se Štěpánem, uvědomila jsem si, že miliju Paľa, ale přišlo mi, že on mě ne, a proto jsem si začala s Daliborem. Nevím, proč jsem to udělala, nevím, co se mi tenkrát honilo hlavou a proč jsme v tom oba pokračovali a došli tak..Tak daleko. Promiň, je mi to hrozně líto." ,,Paľo Tě ale nikdy nepřestal milovat, když to zjistil, složil se, nedával vůbec nic, ale on je hrozně silný, protože já jsem na tom byla úplně stejně jako on a on mě ještě utěšoval.." ,,Měli jste spolu něco? Upřímně, prosím." ,,No..Měli," řekla jsem popravdě ,,ale včas jsme to ukončili a pak už nikdy nic." dodala jsem. ,,Takže jste spolu..Ne to?" ,,Ne. Ty s Daliborem jo, viď?". Kývla a po tváři se jí začala kutálet slza. ,,Nech toho." usmála jsem se a otřela jí slzu. ,,Čas už nevrátíme a teď už je všechno jak má být, ne?" ,,Není." řekla a já se na ní nechápavě podívala. ,,My dvě." řekla a já si to uvědomila. Na jednu stranu jsem ji chtěla zpátky, ale na druhou stranu jsem na ni byla pořad naštvaná za to, jak mi nadávala a za to, jak byla hnusná na Paľa. ,,Promiň, promiň, promiň. Já nevím, co mám udělat, abys mi odpustila.". Nadechla jsem se. ,,Už dobrý." řekla jsem. ,,Na všechno zapomeneme, jo?" ,,Vážně?" ,,Jo." ,,Andy!" vyjekla a objala mě. Usmála jsem se a její stisk jsem opětovala. Chvilku jsme se ještě udobřovaly a ona se omlouvala. Sedly jsme si na lavičku a povídaly jsme si. ,,A co Paľo vůbec? Všechno dobrý?" zeptala jsem se. ,,Super." usmála se. ,,Jsem ráda, že mi dal další šanci." dodala. ,,Já myslím, že on by za Tebe položil i život." usmála jsem se. Asi dvacet minut jsme si povídaly, když jsme najednou uviděly přibližující se postavu ,,Kdo to je?" zeptala jsem se trochu vyděšeně. ,,Já nevím." řekla Anetka. Vzhledem k tomu, že jsme seděly na lavičce na docela prázdném místě, jen mezi stromy, byla tma, žádní lidé kolem nás nechodili, jsem měla docela strach. ,,Krásný večer, krásné dívky." promluvil k nám asi třiceti letý chlap. Byl špinavý a smrděl. ,,Dobrý večer." řekla jsem a začala se zvedat, protože si sedl k nám na lavičku. ,,Kam pak?" zeptal se, když jsme se zvedly obě. ,,To není vaše věc." odsekla jsem ho, chytla Anetu za ruku a šly jsme. Najednou mě silně zatáhl za ruku. ,,Kam si myslíte, že jdete!?" rozkřikl se. ,,Pryč." ,,Zapomeňte!" řekl a přitáhl mě blíž k němu. Bála jsem se, hrozně moc. Držel mě pevně u sebe a zarýval do mě nehty. ,,Okamžitě mě pusťte!" ječela jsem. Vlepil mi facku a Anetka začala křičet o pomoc. ,,Sakra mlč!" řekl, odhodil mě na zem a chytl Anetku za pusu. ,,Nechte jí!" řekla jsem a rozběhla se k nim. Kopala jsem ho do nohy, protože k místu, kam jsem ho chtěla kopnout, jsem se nohou nedostala. ,,Ty sv*ně, přestaň!" řekl a shodil mě na zem. Odřela jsem si ruku, protože jsem spadla na kameny. ,,Nechte je!" ozval se najednou hlasitý vyděšený křik. Podívala jsem se do tmy a uviděla jsem dvě rychle běžící postavy směrem k nám. Byl to Paľo s Daliborem. Paľo se okamžitě vrhl na chlapa a Dalibor si klekl ke mně. ,,Pojď sem, jsi v pořádku? Už jsem tady." objímal mě a mně po tváři tekly slzy vyděšení. Paľo celkem okamžitě odhodil chlapa na zem a on utekl. ,,Ste v poriadku?" ptal se a držel plačící Anetku v náruči. Dalibor se otočil zpět ke mně. ,,Dobrý?" hladil mě po hlavě a v očích mu byl vidět strach. ,,Prosimtě promluv." řekl a hlas se mu třásl. ,,Dobrý." šeptla jsem. ,,Pojď, vstávej." řekl a podepřel mě. Když jsem stála, pevně jsme se objali. ,,Ššššš, už je všechno dobrý, už se nic nestane." utěšoval mě. ,,Půjdeme na hotel, jo?" řekl a já kývla. Držel mě pevně za ruku a tiskl k sobě. Paľo s Anetkou šli kus za námi a Paľo Anetku uklidňoval tak, jako Dalibor mě. ,,Jak se to stalo?" ptal se. ,,Přišel k nám, sedl si a my jsme chtěly odejít, jenomže pak mě chytl, dal mi facku a shodil mě na zem. No a pak vzal Anetu a držel ji pusu." řekla jsem a až při vzpomínání na to jsem si uvědomila, co se nám mohlo stát. ,,Pane bože." šeptl a přitáhl si mě ještě blíž. Bylo na něm vidět, že je hodně vyděšený. Přišli jsme na hotel a Paľo objednal jeden pokoj na dnešní noc, jelikož byl ubytovaný v jiném hotelu než Dalibor. Rozloučili jsme se a my dva jsme šli k Daliborovi na pokoj. Sundala jsme si boty a sedla si na postel. Dalibor udělal to samé a přitáhl mě co nejvíc k němu. ,,Já Tě už nikdy nenechám chodit samotnou po večerech." řekl. ,,Nebyla jsem sama." ,,Ale dvě holky, vy jste obě takový drobný, vidíš, že tenhle idiot si na vás troufnul." ,,..." nic jsem už neřekla, jenom jsem se k němu víc přitiskla. ,,Jak jste nás vůbec našli?" zeptala jsem se. ,,Už jsme si říkali, že jste docela dlouho pryč, tak jsme vám chtěli jít naproti, ale když jsme ušlysleli ten jekot, běželi jsme tam." ,,Nevim, co bychom dělaly, kdybyste nepřišli." řekla jsem. ,,Kdyby se Ti něco stalo, nikdy bych si to neodpustil a něco bych si udělal." ,,Dalibore!" ,,Co?" ,,Na to zapomeň!" ,,Ale-" ,,Ne, už dost, nemluvme o tom." ,,Jsi unavená?" ,,Jo, docela jo." ,,Tak pojď, jdeme se umýt a půjdeme spát." řekl, vstali jsme z postele a zamířili do koupelny. Svlékli jsme se a vlezli spolu do sprchy, kde jsme se tak nějak vzájemně umyli. Když jsme vylezli, usušili se a oblékli se, Dalibor mě vzal do náruče a odnesl mě do postele, kde mě přikryl a lehl si ke mně. ,,Miluju Tě." šeptl a políbil mě. ,,Já Tebe." řekla jsem a polibek opětovala. Přitiskli jsme se k sobě, cítila jsem jeho krásnou vůni, zahřívalo mě jeho teplo a jeho objetí mě ochraňovalo před vším. Cítila jsem se u něj bezpečně. Ještě jednou mě dlouze políbil a potom jsme natisknutí na sebe usnuli.