Dalibor Slepčík

Rozchod?

Když mě pustil z jeho sevření, neodtáhl se úplně. Pořád měl ruce na mých bocích a já na jeho hrudníku. Naše obličeje k sobě měli nebezpečně blízko, až mě to trochu děsilo. Díval se na mé rty a já se dívala na ty jeho. Začal se trochu přibližovat, ale já jsem ucukla. ,,Promiň, já nemůžu, teda... Ne teď, promiň.'' řekla jsem. ,,Nie, to ja sa ospravedlňujem, neviem prečo som...Prepáč.'' řekl nejistě a bylo na něm vidět, jak toho lituje. Usmála jsem se a kývla hlavou. Opřel se rukama o zábradlí a díval se na Prahu. Podívala jsem se na něj a všimla jsem si něčeho, čeho jsem si nikdy dřív nevšimla. Nikdy jsem si nevšimla toho, jak hezkej kluk Paľo je. Nikdy dřív jsem si nevšimla, jak moc hezké má oči, vlasy a všechno ostatní. Seskočila jsem z parapetu a šla si stoupnout vedle něj. Vypadal, že ho to docela překvapilo, ale usmál se a jemně se dotkl mé ruky. ,,Ako sa cítiš?'' ,,Já nevím.'' ,,Bude to v poriadku, neboj sa. Dalik si uvedomí o aký poklad prišiel a bude ťa chcieť späť...'' ,,...ale pak asi bude záležet na tom, jestli ho budu chtít zpátky já.'' dodala jsem. Paľo se na mě trochu nechápavě podíval, ale já jsem dál pozorovala Prahu. ,,To som nevedel.'' ,,Vždyť já to vlastně taky nevím.. Já v tuhle chvíli nevím vlastně vůbec nic.'' řekla jsem a promnula jsem si oči. Udělala jsem to hlavně proto, aby si nevšiml, že se mi do očí znovu hrnou slzy. On si toho nějak všiml a objal mě. Nic neřekl, jen mě objal. Z nějakého důvody se mi slzy znovu začaly valit po tváři. Chytla jsem ho pevně kolem krku a plakala jsem. ,,Ššššš.'' uklidňoval mě. ,,Všetko bude v poriadku, sľubujem.''. Jeho slova byla upřímná a já jsem mu věřila. Věděla jsem, že mu můžu věřit a cítila jsem se u něj bezpečně. Najednou vešla na balkon Bára v pyžamu a čajem v ruce. ,,Aaa, neruším?'' usmála se. ,,Ne.'' usmála jsem se a odtáhla se od Paľa. Otřela jsem si slzy a sedla si znovu na parapet. Bára si sedla vedle mě a Paľo se posadil na židli, která na balkoně byla a taky si opřel nohy o zábradlí. ,,Tak čo?'' zeptala se mě Bára. ,,Já nevím.'' prohrábla jsem si vlasy a dala si ruce na čelo. ,,Za mnou môžeš vždy prísť, jasné?'' řekla a Paľo se přidal: ,,Za mnou tiež!'' usmál se. ,,Děkuju vám.'' usmála jsem se. Chvilku jsme mlčeli a já jsem cítila, jak se na mě Paľo pořád kouká. Chtěla jsem to ignorovat, ale nešlo to. Několikrát se naše pohledy setkali a vždy, při setkání pohledů jsem měla takový zvláštní, ale hezký pocit uvnitř. ,,Čo budeme dnes robiť?'' zeptala se po dlouhém tichu Bára. ,,Dneska je SupeStar, já musím na generálku a tak.'' řekl Paľo. ,,Ježiš no jo.'' uvědomila jsem si a docela mě to vyděsilo. ,,Kľud. Nemusíš tam.'' uklidnil mě Paľo. ,,Já... Fakt nemůžu, chtěla bych tam jít s Tebou, ale já to nezvládnu. Když tam bude Dalibor-'' při vyslovení toho jména se mi zlomil hlas. ,,Ja s Tebou ostanem, ak chceš.'' řekla Bára. ,,Ne, to ne, vždyť jsi přijela kvůli Superstar a ostatním tady. Běž tam.'' usmála jsem se. ,,Vážne?'' ,,Jo...'' řekla jsem ,,...jenom.. Můžu tady ještě dneska přespat? Znovu nám opravují školu a já nechci spát doma. Mamka by se akorát vyptávala na Dalibora a to bych nezvládla.'' ,,To je samozrejmosť.'' usmála se. ,,Ja tam pôjdem až tak na šiestu, ale do tej doby pôjdeme treba nakupovať, nech sa Ti zdvihne nálada, dobre?'' usmívala se Bára. Kývla jsem hlavou a poděkovala jsem. ,,Tak ja skočím kúpiť niečo na raňajky, dobre?'' řekl Paľo a odešel. Když zavřel dveře na balkon a bylo jasné, že nás už nemůže slyšet, začala Bára mluvit. ,,Všimla si si, ako sa na Teba pozerá?'' usmívala se a já se začala usmívat taky. ,,Já nevím.'' řekla jsem se zvláštním úsměvem na tváři. ,,Záleží mu na Tebe.'' ,,Vždyť mě na něm taky.'' řekla jsem. ,,On...Chtěl mě políbit.'' ,,Naozaj?'' ,,Jo, ale já ucukla. Vlastně nevím proč, asi jsem to taky chtěla, ale jako by pořád něco připomínalo Dalibora.'' ,,Záleží na tom, ako to cítíš.'' ,,No a to já právě nevím.'' ,,Jednoducho počkaj, ako sa to bude vyvíjať.''. Kývla jsem hlavou a pousmála jsem se. Ještě chvilku jsme si povídaly, až najednou přišel Paľo. ,,Čautě.'' pozdravil a každé nám podal čokoládový croissant a kakao. ,,Děkuju.'' poděkovala jsem a věnovala jsem mu široký úsměv. ,,Som rád, že sa usmievaš.'' řekl a můj úsměv opětoval. Bára do mě jemně šťouchla loktem a nenápadně se pousmála. Když jsme všichni společně posnídali, šli jsme se obléknout. Paľo odešel do studií, kde se točila Superstar a my jsme šly asi 10 minut po něm. Když jsem vyšla ze dveří pokoje, Bára si ještě něco brala vevnitř. Vyšla jsem a před dveřmi jsem potkala Dalibora s Anetkou. Všichni jsme se očividně lekli. Podívala jsem se jim na ruce, které byly spojené v pevném sevření a po tváři se mi zase začala kutálet slza. Když si toho všimli, pustili se. Otočila jsem a chtěla jsem odejít, ale Dalibor mě zadržel. ,,Počkej..'' řekl a já se k němu otočila. Bára mezitím vyšla z pokoje. ,,Ja na Teba počkám dole, dobre?'' řekla potichu a já kývla. ,,Zvládneš to?'' dodala ještě a já znovu kývla, přestože jsem si tím nebyla jistá. ,,Taky počkej dole, jo?'' řekl Dalibor Anetce a obě dvě odešly. Zůstala jsem tam sama. Sama s Daliborem Slepčíkem, se kterým mi bylo tak dobře a byla jsem s ním nejšťastnější holkou na světě. ,,Nechtěl jsem..'' řekl a při jeho slovech jsem začala plakat. ,,Neplač, prosím.'' řekl. ,,Myslíš, že to jde?'' odsekla jsem ho. Podíval se do země a já udělala to samé. ,,Je mi to líto.'' řekl. ,,To mě taky.''. Prohrábl si vlasy a nadechl se. ,,Dalibore...'' začala jsem a on se na mě podíval ,,...tohle je asi konec, co?'' ,,Asi jo.''. Při jeho slovech mi z očí vytryskly slzy, ale kývla jsem hlavou. ,,Bylo mi s Tebou dobře.'' řekla jsem. ,,Mně s Tebou taky.'' přidal se. ,,V tom případě to nechápu, Dalibore. Když Ti se mnou bylo tak dobře, tak proč jsi to udělal? Proč jsi vlezl do postele s Anetkou, ještě ke všemu když je to moje nejlepší kamarádka.'' ,,Já...Miloval jsem Tě, vážně jo,'' při slovech ''Miloval jsem Tě..'' mi vytrysklo ještě mnohem víc slz, protože mě zaskočilo to, jak ta slova použil v minulém čase ,,ale potom...Všechno se nějak změnilo a já jsem si začal všímat Anetky a.. Já to před Tebou nemůžu říct.'' všimla jsem si, jak má lesklé oči, jak se brání pláči. ,,Ty... Ty jsi se do Anetky... Zamiloval?'' při mých slovech se na mě podíval a po dlouhém rozmýšlení kývl. ,,Bránil jsem se, vážně, ale-'' zlomil se mu hlas. Otřela jsem si slzy, ale bylo to zbytečné, protože nával slz byl čím dál silnější. ,,Takže...Konec?'' řekl. ,,Konec.'' odsouhlasila jsem jeho slova, ale hlas se mi třásl. Ne jenom hlas, třásla jsem se celá. ,,Pojď sem.'' řekl a objal mě. Neprotestovala jsem a chytla ho kolem krku, tak jako vždy. Plakala jsem a on mě hladil po hlavě. Možná to bylo naše poslední objetí, možná ne, ale nechtěla jsem ho pustit. V tu chvíli jsem zapomněla na Paľa a vnímala jenom Dalibora. Předtím, než jsem ho potkala před dveřmi, jsem si byla téměř jistá, že bych chtěla být s Paľem, ale teď? Teď jsem to nevěděla. Trochu jsem se zakuckala on mě ještě víc stiskl. Udělala jsem to samé. Nechtěla jsem ho pustit, ale on to nakonec udělal. Podívala jsem se mu na oči. Plakal. Stáli jsme tam naproti sobě. Dva patnáctiletí, rozklepaní a zaslzení človíčci. ,,Tak.. Já půjdu.'' řekl a já kývla. Když odcházel, jemně se dotkl mé ruky a když šel, naše ruce se pořád jemně drželi. Když už byl čas, aby se odpojily, zastavil se a znovu se otočil ke mně. ,,Naposledy.'' řekl, přistoupil ke mně a políbil mě. Byl to krátký, ale něžný polibek. Když se odtáhl, řekl: ,,Ten byl poslední, bylo mi s Tebou hezky, děkuju za všechno, ahoj.'' a odešel.

Musím se vám přiznat, že při psaní téhle kapitoly mi taky steklo po tváři pár slziček. :D No jo no, citlivka. :D Mám na vás jednu otázku...Chcete, aby se Andy dala dohromady s Paľem? Nebo jste byli radši, když byla s Daliborem? Já teď právě vůbec nevím.. Napište mi prosím názor na to, co se teď v příběhu stalo, děkuju! :)