Dalibor Slepčík

Proč se to děje?

  Ráno jsem se probudila v úplně stejné poloze, jako jsem usnula a tou bylo Paľovo objetí. ,,Dobré ráno.'' řekl, sundal ze mě ruku a promnul si oči. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsme oba spali v Bářině posteli, ve které měla spát ona. ,,Sakra.'' řekla jsem. ,,Čo?'' zeptal se Paľo. ,,No vždyť my jsme spali v Bářině posteli.'' ,,Jeeej.'' řekl. ,,A kde je vôbec Baška?'' ,,Já nevím.''. Najednou někdo zaklepal na dveře pokoje. Zvedla jsem se a šla jsem otevřít. Otevřela jsem a ve dveřích stála Emma s Bárou. ,,Waaau.'' zasmála se Emma při pohledu na mě. Podívala jsem se na sebe, protože jsem nechápala její udivení. V tu chvíli jsem to pochopila. Stála jsem před nimi v Paľově triku, které mi bylo asi do poloviny stehen, takže mi odhalovalo většinu nohou. Obě dvě jistě věděly, že to triko je Paľovo, protože ho měl včera na sobě. Prohrábla jsem si vlasy a trochu se pousmála. Pozvala jsem je dovnitř, i když byla hloupost zvát Báru, když to byl prakticky její pokoj. Paľo pořád ležel v posteli a byl přikrytý jen do poloviny těla, takže mu byl vidět celý hrudník. Když ho holky viděly, začaly se smát a Emma nezapomněla dodat ,,Waaau.''. ,,Heej.'' zasmál se Paľo a posadil se. Já jsem si mezitím znovu sedla do postele a přikryla jsem si nohy. ,,Baru promiň.'' řekla jsem. ,,Za čo?'' ,,No zabrali jsme Ti postel.'' ,,Vážne, ospravedlňujeme sa.'' přidal se Paľo. ,,To je v poriadku, Emma spala u Štepana, tak som spala u nej.'' usmála se. ,,Čo?'' zasmál se Paľo. ,,Emmo?'' zasmála jsem se taky. ,,To nechajme byť,'' řekla a nasadila klasický zamilovaný úsměv ,,čo vy dvaja?''. ,,Co? Nic.'' usmála jsem se. ,,Naozaj? To nevyzerá teda.'' zasmála se Emma. ,,Prečo myslíš?'' zeptal se Paľo. ,,Má na sebe tvoje tričko a pod tým len nohavičky, ty máš len boxerky a spali ste v jednej posteli. To je dosť dôvodov na to, aby som si mohla niečo myslieť.'' řekla úplně vážně Emma. S Paľem jsme se na sebe podívali a on mi pohledem naznačil, jestli jim to řekneme nebo ne. Nenápadně jsem kývla, protože jsem jak Báře, tak Emmě věřila. ,,No?'' zasmála se Emma. ,,No.. Něco, trochu, ale jsme kamarádi.'' řekla jsem. ,,Ja som to vedela. A čo?'' usmívala se Emma. ,,Emmka nechaj ich byť.'' usmála se Bára. ,,Prečo?'' smála se Emma. ,,Robili ste to?'' ,,Emmo!'' křikla na ní Bára. ,,Sorry, sorry,'' omluvila se Emma ,,jo nebo ne?'' pokračovala. ,,Ne!'' ,,Nie!'' řekli jsme s Paľem najednou. Emma se z nás ještě nějakou dobu snažila dostat, co se mezi námi stalo, ale nic víc jsme jí neřekli. ,,Jdeme se nasnídat?'' řekla jsem, abych změnila téma. Naštěstí všichni souhlasili. Oblékli jsme se a když jsme už byli téměř připravení, někdo zaklepal na dveře. Já i Paľo jsme trochu ztuhli, ale snažili jsme se to skrýt. Bára šla otevřít. Ve dveřích stála Sabina, za ní Dalibor s Anetkou a nějak se pošťuchovali a smáli. Když jsem to viděla, do očí mi znovu vhrkly slzy. Paľo to taky viděl. Opřel se o zeď a snažil se uklidnit. Když Bára zavřela dveře a já konečně mohla odvrátit pohled od zamilovaného páru Anetka a Dalibor, otočila jsem se k Paľovi a objala jsem ho. Rozplakala jsem se a on se snažil pláč zadržovat. ,,Proč se to děje?'' plakala jsem. ,,Ja neviem.''. Podívali jsme se na Emmu a ta vypadala, že jí konečně došlo, že mezi mnou a Paľem už doopravdy nic není. ,,Andy? Ty stále ľubiš Dalika a ty Paľo..'' zeptala se lítostivým tónem. Oba jsme kývli. ,,Prepáčte, ja som to nevedela.'' omluvila se. ,,To je v poriadku.'' řekl Paľo a na Emmě bylo vidět, že se cítí trapně. Dali jsme si chvilku na uklidnění a potom jsem si šla přemalovat oči, protože jsem si je stihla rozmazat. ,,Dobré?'' zeptala se Bára a já kývla, i když to úplně nebyla pravda. Vyšli jsme z pokoje a vydali se dolu do jídelny. Před dveřmi jsem se nadechla, protože jsem čekala, že tam bude Dalibor. Moje očekávání se naplnilo hned při vstupu a prvním pohledu do jídelny. Dalibor seděl s Anetkou u jednoho stolu pro dva, něco si šeptali a usmívali se u toho. Otočila jsem se na Paľa, ale ten měl taky upřený zrak na ně, tedy spíš na Anetku. Šli jsme se posadit na úplně druhou stranu jídelny. Oba dva jsme si dali lupínky s mlékem, ale ani jeden jsme vůbec nic nesnědli. ,,Oni si nás nevšimli, že ne?'' řekla jsem potichu. ,,Nie.'' řekl smutně. Přes celou jídelnu jsme slyšeli jejich smích. ,,Já už nemůžu.'' řekla jsem, vstala jsem a v slzách jsem odběhla z jídelny. Vyběhla jsem až před hotel a sedla jsem si tam na schody. Pořád jsem nechtěla věřit tomu, že se Dalibor dal dohromady s Anetkou. Slzy se mi kutálely po tvářích a já se je pořád snažila otírat. Paľo přišel a sednul si ke mně. Chytl mě kolem ramen a přitáhl si mě k sobě. ,,Je to ťažké, však?'' řekl a já kývla hlavou. Najednou se dveře hotelu otevřely a vyběhla z nich Anetka a hned za ní Dalibor. Oba se samozřejmě hrozně moc smáli. Otočili jsme se na ně a když si nás všimli, zastavili se. Všichni čtyři jsme na sebe chvilku koukali a já jsem plakala. ,,Je-je všechno v pořádku?'' zeptal se Dalibor. Vstala jsem, otřela si slzy, podívala jsem se na něj pohledem 'ty se vážně ptáš?' a odešla jsem dovnitř do hotelu. Upřímně, doufala jsem, že mě třeba zastaví nebo chytne za ruku a bude se o mě vážně zajímat nebo něco, ale on neudělal vůbec nic. Paľo se také zvedl a šel za mnou. Oni dva tam ještě stáli a potom odešli. ,,To jim jsme už vážně úplně jedno?'' plakala jsem. ,,Ja...ja neviem.'' řekl smutně. ,,Paľo já... Já bych teď ráda šla domů, chci být sama..  Nevadilo by Ti to?'' ,,Nie, v poriadku, ja tiež potrebujem premýšľať.'' ,,Díky.'' ,,Chceš odprevadiť?'' ,,Ne, to je dobrý.'' řekla jsem. Došla jsem si nahoru pro věci a vydala jsem se domů. Cesta domů proběhla normálně, jako vždy. Když jsem vešla do našeho baráku, mamka doma nebyla a to se mi vlastně trochu ulevilo. Ale cítila jsem se divně, sama. Vždycky jsem u nás byla s Anetkou nebo s Daliborem a teď tam nebyl nikdo. Byla jsem tam sama, ale to jsem vlastně chtěla, asi...