Dalibor Slepčík

Filmové odpoledne

Nastoupila jsem na tramvaj a zavolala jsem Anetce, že mi může jít naproti na zástavku. Když jsem vystoupila, Anetka už byla skoro na zastávce. ,,Tak co? Povídej." řekla hned. ,,No..Dobrý." řekla jsem s širokým úsměvem. Zase jsem jí převyprávěla celou naší schůzku. ,,Ježiš to je tak roztomilý. Hrozně Ti to přeju." řekla, když jsem se vypovídala. ,,Díky, ale vždyť jakoby není co, nic spolu nemáme." řekla jsem už cestou do mého pokoje. ,,Děláš si srandu? NIC spolu nemáte? Nee vůbec, vždyť vy spolu JEN TAK sedíte na lavičce, držíte se za ruce a on Tě k sobě tiskne, vždyť vy se JEN TAK pořád objímáte, vždyť on ti JEN TAK pořád píše, že mu chybíš a mohla bych pokračovat." rozpovídala se. ,,No jo, ale to je jenom...Nebo to není nic..." vůbec jsem nevěděla, co jí na to mám říct. ,,Tak vidíš." dokončila rozhovor Anetka. Nechtěla jsem nad tím dál přemýšlet. Moc to ale nešlo.

,,Neuděláme si filmový odpoledne?" zeptala se Anetka když jsme si mazaly chleba. ,,Jo můžeme." řekla jsem a zasmála se. Filmové odpoledne je odpoledne, kdy si s Anetkou pouštíme různý filmy a komentujeme je. Když jsme jedly chleba, domlouvaly jsme se, co všechno si pustíme. Když jsme měly filmy vymyšlený, šly jsme si udělat popcorn, nalít Colu a nasypat do mísy brambůrky. Všechno jsme odnesly do mého pokoje. V pokoji mám dva sedací vaky, které jsme si pěkně načechraly, daly před ně stoleček s notebookem a mezi ně jsme si daly připravené jídlo a pití. Anetka už seděla, mezitím co já jsem ještě vytahovala z batohu Daliborovu mikinu a oblíkala si ji. ,,Ty jsi mu jí ještě nevrátila?" otočila se na mě. ,,Chtěla jsem, ale on řekl ať si ji ještě nechám." usmála jsem se a sedla si do druhého vaku. Anetka pustila první film. Nemohla jsem se na něj vůbec soustředit. Z mikiny jsem cítila jeho vůni, před očima viděla jeho úsměv a kolem ramen jsem pořád cítila jebo ruce. Zachumlala jsem se do mikiny co to šlo a snažila jsem se dívat na film. První film, druhý, třetí...A v mé hlavě pořád to samý. Dalibor. ,,Kolik je už hodin?" zeptala jsem se. ,,Asi půl devátý." odpověděla Anetka. ,,Šla bych si dát něco k jídlu." ,,Jo, já taky." řekly jsme a šly jsme do kuchyně. Udělaly jsme si špagety se špenátem. I když jsem měla obrovský hlad, nebyla jsem schopná do sebe nic nacpat. ,,Proč nejíš?" zeptala se Anetka se skoro prázdným talířem. ,,Já nevím." odpověděla jsem. Skoro jsem jí nevnímala. Myslela jsem jenom na jednu jedinou 'věc', a tou byl Dalibor. ,,Jestli se vy dva brzo neuvidíte, tak ty to nepřežiješ, protože se nebudeš schopná najíst, napít, prostě nic." řekla narovinu. ,,Proč myslíš?" ,,Ty si myslíš, že nevím, že ho máš plnou hlavu? Že nemyslíš na nic jinýho, než na něj?" řekla a já se dál přehrabovala jídlem. ,,Co mám dělat?" zeptala jsem se téměř bezmocně. ,,Napiš mu. Nebo zavolej." řekla. ,,To je divný. Jako bych se k němu chtěla vtírat nebo tak něco." řekla jsem. Šly jsme zpátky ke mně do pokoje a sedly si zpět do vaků. Anetka chtěla pustit další film, ale když viděla, jak bezmocně ležím ve vaku v jeho mikině a koukám do blba, odvrátila se od notebooku a řekla: ,,On Ti vážně hodně chybí, co?". Se slzamy v očích jsem kývla hlavou. Koukla jsem se na mobil, jestli mi náhodou nepřišla nějaká SMS. Nic. ,,Napiš mu." řekla. ,,Ne, já nechci. Teda jako chci, ale nechci mu psát první, jako bych se chtěla vtírat." řekla jsem. ,,Ale tím, že tady budeš ležet si nijak nepomůžeš.". Nic jsem jí neodpověděla. Jenom jsem ležela na vaku s mobilem v ruce a po tváři mi stékaly slzy. Anetka vstala, někam odešla a vrátila se s dekou, kterou mě přikryla. Pohladila mě po hlavě. ,,Jdu Ti udělat nějakej uklidnující čaj." řekla a odešla do kuchyně. Co se to se mnou děje? Ptala jsem se sama sebe. Znám ho pár dní a i přesto ho mám plnou hlavu. Srdce mi tluče jako kdyby mi mělo vyskočit z krku a klepou se mi ruce. Říkala jsem si v duchu až jsem nakonec usnula stále v jeho mikině a mobilem v ruce.