Dalibor Slepčík

Oběd

  Přišla jsem domů a hned se převlékla do suchého oblečení. Usušila jsem si vlasy, oblékla si Daliborovu mikinu a zachumlala se do peřiny. Vzala jsem si do ruky mobil, zavolala jsem Paľovi a všechno mu převyprávěla. Když jsme spolu domluvili, zamkla jsem mobil a promnula si oči. Najednou mi přišla zpráva. Byla od Dalibora. ''Dnešek byl super! :) Rád bych si ho zopakoval. :)''. Nedalo mi to a musela jsem se nad zprávou usmát. ''Taky se mi to líbilo. :) Pravda, mohlo by znova pršet. ;) '' odeslala jsem zprávu a on ji hned zobrazil.

D: :D :D :D víš, jak to myslím. :)

A: :D no joo..Ale radši bych si to zopakovala někde jinde, mrznout v telefonní budce mi jednou stačilo.:D

D: To je jasný. :D Máš čas zítra? :)

A: Mám, celý den. :)

D: Takže Tě můžu pozvat na oběd? :)

A: Můžeš. :D

D: Super. :D Takže Tě zvu na oběd. :) Takže zítra v 11:00 na zastávce u Tebe?

A: Dobře, těším se. :)

D: Já taky, teď už musím, pa. :)

A: Ahoj. :)

  Když jsme konverzaci ukončili, vůbec se mi nechtělo věřit tomu, co se právě stalo. Vždyť mě Dalibor pozval na oběd, ten Dalibor, který mi zlomil srdce a byl na mě tak hnusný. Ale pořád to byl kluk, kterého jsem milovala, víc než kohokoli jiného a tomu bych prostě podlehla vždycky. Celý zbytek dne jsem nedělala nic zajímavého, obědvala jsem a koukala na filmy. Mojí hlavní náplní dne byly myšlenky na Dalibora. Večer jsem se umyla, převlékla do pyžama a usnula jsem.

Další den

  Probudila jsem se kolem osmé hodiny. Vykonala jsem ranní hygienu a šla se nasnídat. Dala jsem si müsli s mlékem a odnesla si jídlo nahoru. Snídaně mi trvala hodinu a už mě dělily jenom dvě hodiny od schůzky s Daliborem. Vzpomněla jsem si, jak jsem se vždy na takové schůzky chystala s Anetkou. Pomáhala mi vybírat oblečení, pomáhala mi s vlasy, se vším...V tu chvíli jsem si vzpomněla, že Dalibor pořád chodí s Anetkou, ale proč jí včera lhal. Přemýšlela jsem, ale už byl čas na přípravy. Rychle jsem si umyla a vyfénovala vlasy. Šla jsem si vybrat oblečení. Venku byla zima a vypadalo to, že každou chvilku bude pršet. Na sebe jsem si vzala světle modré uplé džíny a černobílé pruhované triko s dlouhým rukávem. Vlasy si jsem samozřejmě rozčesala a přední vlasy jsem nasunula dozadu a sepla je sponkou. Líčení jsem nějak neřešila. Klasicky jsem nanesla make-up, řasenku, tenké linky a nevýraznou rtěnku. Samozřejmě jsem se nezapomněla jemně navonět. Bylo 10:50 a to byl čas tak akorát na to, abych vyrazila a byla na zastávce včas. Vzala jsem si černou bundu, která měla uvnitř kožíšek, černé tenisky, malou tašku přes rameno a vyrazila jsem. Hrozně jsem se na něj těšila, ale zároveň jsem měla obavy z toho, jak to bude probíhat. Došla jsem na zastávku a on už tam čekal. Když mě uviděl, usmál se a vykročil mi naproti. Když přišel až ke mně, objali jsme se a já ucítíla, že je navoněný. Když jsme se přivítali, zeptal se: ,,Kam se chceš jít najíst?" působil nervózně, ale nechala jsem ho. ,,Mně je to jedno." usmála jsem se. ,,Tak půjdeme a uvidíme, co potkáme, jo?" ,,Dobře." souhlasila jsem. Hrozně mu to slušelo. Měl na sobě tmavě modrou bundu, světlé džíny, tenisky a patku měl vyčesanou nahoru. Chodili jsme asi půl hodiny, ale na žádnou přijatelnou restauraci jsme nenarazili. ,,Hele, je mi to blbý, ale nechceš si zajít třeba do mekáče do palládia a potom ještě někam?" řekl nakonec. ,,Jo, jasně, proč ne." usmála jsem se. Nasesdli jsme na tramvaj a dojeli až k palládku, kde jsme zamířili k McDonaldu. ,,Co si dáš?" zeptal se Dalibor a koukal se na menu. Když jsme si oba vybrali, začala jsem vytahovat peněženku, ale on mě zarazil. ,,Co děláš?" zeptal se a já se na něj nechápavě podívala. ,,Pozval se Tě, platím já, co si dáš k pití?" ,,Já to zase sebe zaplatím." řekla jsem. ,,Ne, já to za Tebe zaplatím a teď řekni, co chceš k pití?". ,,Tak děkuju, ale-" ,,Bez 'ale'!" usmál se a mně to připomělo náš rozchod, když jsem mu říkala, že v lásce nemůže být žádné 'ale'. Sklopila jsem oči a jemu hned došlo, na co jsem si vzpomněla a chytl mě za ruku. ,,Promiň," řekl ,,tak...Dáš si třeba colu?" dodal a já kyvla. Počkali jsme si na jídlo a potom si šli sednout ke stolu. Vybrali jsme stůl, který byl v rohu se zakulacenou sedačkou. Dalibor mi pomohl sundat bundu a až potom si sundal tu svou. ,,Promiň, to s tím 'ale', nedošlo mi to.." ,,To je jedno." usmála jsem se a pustila se do jídla. Najednou  Dalibor vzal do ruky hranolku a dal mi ji před nos. Když se mě dotkla, lekla jsem se a Dalibor se začal smát. Bouchla jsem ho do ramene a zasmála se. ,,Auu, ty máš hroznou sílu." smál se. Vrátila jsem se k jídlu, protože jsem byla hladová. Jenomže to mi na nose přistála další hranolka a potom další a další. ,,Sakra, Dalibore!" zasmála jsem se a začala ho lechtat na břiše. Začal se smát, dal kolem mě ruce  a začal mě lechat taky. Smáli jsme se a najednou se jeho nos dotkl mého krku a já se trochu lekla. Nevím, jestli to udělal schválně nebo omylem, každopádně su všiml mého výrazu a pomalu přestal lechtat. Omluvil se a oba jsme, tentokrát v klidu, dojedli jídli. Když jsme odnesli papíry od oběda, vydali jsme se na procházku do parku, kde jsme se posadili na lavičku. ,,Zavři oči a otevři pusu.'' řekl najednou Dalibor. ,,Co?'' zasmála jsem se. ,,Dělej.'' smál se. Udělala jsem, co říkal a on pro něco šáhl do kapsy. Chytla jsem ho za zápěstí a smála jsem se. ,,Neboj se.'' řekl a položil mi na jazyk něco malého, ale hrozně sladkého. Překvapeně jsem otevřela oči. ,,Ježiš to je dobrý!'' ,,Že jo!'' usmál se a taky si vzal jeden bonbon. ,,Na.'' řekl a podal mi malou růžovou krabičku s mašličkou. ,,Co to je?'' usmála jsem se a nejistě natáhla ruku pro krabičku. ,,To jsou ty bonbony. Včera jsem je měl poprví a hned jsem si na Tebe vzpomněl, že by Ti mohli chutnat.'' ,,Děkuju!'' usmála jsem se a obajala ho. ,,Není za co.'' pohladil mě po zádech. Sedla jsem si vedle něj a otevřela krabičku. Bylo v ní spoustu bonbonů, ale ty nebyly jediné. Mezi bonbony byl zamotaný stříbrný náramek s průhlednými kamínky. ,,Dalibore.'' šeptla jsem překvapením. ,,Ukaž.'' řekl, vyndal náramek z krabičky, vzal mi ruku a náramek mi na ruce zapnul. ,,Děkuju!'' řekla jsem a pevně ho objala. Znovu mě stiskl a pohladil mě po hlavě. ,,Děláte si pr*el?!" zařval najednou někdo a my jsme poznali, že řev byl směřovaný na nás. Odtáhli jsme se a Dalibor se rychle postavil. Přiběhla k nám rozčílená Anetka a vlepila Daliborovi facku. Odtáhla ho kus ode mě a něco mu říkala. Rychle jsem do tašky uklidila krabičku s bonbony a čekala, co se bude dál dít. ,,A ty nic neřekneš? Dě*ko!" vyjekla na mě a já v tu chvíli myslela, že vůbec neví, co ten výraz znamená. ,,Já, že jsem dě*ka?!" postavila jsem se. ,,To ty jsi vystřídala tři kluky během pár dní!" ,,Já Tě nenávidím!" strčila do mě a já si to samozřejmě nenechala líbit. ,,Dost!" řekl Dalibor. ,,Jsem si nemyslela, že jsi takovej dě*kař Dalibore!" vlepila mu další facku a odběhla. Dalibor se otočil na mě a zeptal se: ,,Promiň, jsi v pořádku?" ,,Jo, dobrý." kývla jsem. ,,Já musím, tak ahoj." řekl a běžel za Anetkou. Do očí mi vhrkly slzy, ale vstala jsem z lavičky a rozklepaná jsem se vydala domů.