Dalibor Slepčík

Cesta do kina

,,Dobré ráno slečno zamilovaná." řekla ráno rozespalá Anetka. ,,Drž pusu." řekla jsem taky rozespale. ,,Kolik je?" řekla během zývnutí. ,,10:30" ,,Ještě, že máme ty prázdniny, nezvládala bych vstávat v sedm." ,,Já taky ne.". Ještě jsme si chvíli povídaly a pak jsme si došly pro snídani. Daly jsme si vafle s nuttelou. Snídani jsme si odnesly do pokoje. Snídaně nám zabrala skoro hodinu, protože jsme u toho zase kecaly. ,,Měly bychom se začít připravovat, víš jak jsme pomalý." řekla Anetka. ,,Jo, máš pravdu." řekla jsem. Vyčistily jsme si zuby, opláchly si obličej a tak, ale to je snad jasné. Začly jsme vybírat oblečení a řešit vlasy. Já jsem si vzala černou sukni s vínovým svetrem a k tomu náhrdelník se srdíčkem. Vlasy jsem si ročesala a vzadu jsem si upletla copánek. Anetka si vzala černé džíny s dírama na kolenou a černo bílou mikinu. Vlasy si trochu navlnila a nechala je volně rozpuštěné. (Obrázky outfitů máte nahoře.) Obě jsme si daly trochu make-upu, řasenku, linky a rtěnku. Když jsme začaly řešit boty, bylo už kolem 13:00. Anetka si vzala bílé tenisky a já černé baleríny. ,,U jakýho kina vlastně máme být?" zeptala jsem se. ,,Já myslela, že to jste domluvili vy dva?!" řekla Anetka. ,,Na to jsme zapomněli." ,,Aha, no." pousmála se. ,,Tak zavolej Pavolovi." řekla jsem a ona s úsměvem přikývla. ,,No ahoj Palo." řekla s obrovským úsměvem. ,,Prosimtě u jakýho kina máme sraz? No, nám je to jedno. Tak jo, tak mě prozvoň, až nastoupíte a my vyjdem na zastávku. Jo. A potom mě prozvoň, až další zastávka na řadě bude ta naše, jo? Tak jo, tak zatím. Pa." típla telefon a usmála se. ,,Tak jak?" zeptala jsem se. ,,Přistoupíme k nim do autobusu a domluvíme se cestou. ,,Ok." řekla jsem. Ještě jsme se trochu doupravovaly a tak, když Anetce zazvonil telefon. ,,To znamená, že už vyráží." ,,Tak jdem.". Obuly jsme se a vyšly. Na zastávce jsme čekaly asi 5 minut, Pavol už Anetku prozvonil, takže autobus měl každou chvíli přijet. ,,Konečně." řekla jsem nedočkavě. ,,Klid." zasmála se Anetka, ale bylo vidět, že se taky těší. Autobus byl už na zastávce. Dalibor a Pavol seděli na předposledních sedačkách vedle sebe. Šla jsem první. Když nás uviděli, Dalibor vstal. Přišla jsem až k němu a objala jsem ho. Všimla jsem si, že má něco v ruce, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. ,,Nemohl jsem se Tě dočkat." pošeptal mi. ,,Já Tebe taky ne." řekla jsem já. Když jsme se pustili, Dalibor naznačil, ať si sednu na sedačku, která byla za jeho předešlím místem. Najednou zvedl ruku a podal mi obrovskou červenou růži. ,,Pro Tebe." řekl a usmál se. Já jsem jen začala nevěřícně koukat. Vzala jsem si od něj růži. ,,Děkuju." řekla jsem a objala jsem ho co nejvíc to šlo. ,,Ty jsi nejlepší na světě." řekla jsem a přivoněla si k růži. Všimla jsem si, že Anetka od Pala taky dostala růži, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. ,,Jsi nádherná." řekl a chytl mě za ruku. Naklonila jsem se k němu a dala mu pusu na tvář. Usmál se a řekl: ,,Do jakého kina teda jdeme? A na co?" ,,Já vůbec nevím." zasmála jsem se. ,,Hele kam teda?" naklonil se Dalibor dopředu k Palovi a Anetce. ,,Co na Anděla?" zeptala se Anetka. ,,Jo tak proč ne. Tam se koukneme co dávaj." řekl Dalibor. ,,Tak ale příští zastávku vystupujeme a půjdeme na tramvaj." řekla jsem a všichni to odsouhlasili. Když jsme vystoupili, Dalibor mě chytl za ruku. Došli jsme na tramvajovou zastávku a šly jsme se podívat, v kolik tramvaj jede. ,,Každú chvíľu tu bude." řekl Paľo a otočil se čele k Anetce. Něco si tam šeptali, ale nevěnovala jsem jim pozornost. Až do mě najednou Dalibor šťouchnul, abych se na ně podívala. Otočila jsem se a nevěřila jsem svým očím. Anetka držela Paľa kolem krku, on jí za boky a líbali se. Koukla jsem na Dalibora a ten byl taky hodně překvpený. Měl vykulené oči a smál se. ,,Jede nám tramvaj." řekla jsem. Paľo a Anetka se odtáhli a hrozně se usmívali. ,,Pojď." zasmál se Dalibor a nastoupili jsme do tramvaje. Sedli jsme si vedle sebe, drželi jsme se za ruku a povídali jsme si.