Dalibor Slepčík

Asi?

,,Štípni mě, že se mi tohle všechno jenom nezdá.'' řekla jsem cestou domů. ,,Nezdá se Ti to, i když si taky připadám jako ve snu.'' řekla Anetka a zasmáli jsme se. Vystoupily jsme z autobusu. ,,Jdeme k vám nebo k nám?'' zeptala jsem se. ,,To je jedno, třeba k vám.'' ,,Dobře.''. Šly jsme a Anetka se zeptala: ,,Hele? Zdálo se mi to, nebo jsi mu na tý zastávce dala pusu?'' ,,Nezdálo.'' zasmála jsem se. ,,Ale jenom normální malou.'' dořekla jsem. ,,Ale stejně.'' usmála se Anetka. Už jsme byly skoro doma. ,,A co ty a Paľo?'' zeptala jsem se. Anetka se usmála. ,,Dobrý.'' ,,Co jste dělali? Jaký je?'' zeptala jsem se. ,,Je nejlepší, hrozně hodný a prostě...'' rozpovídala se Anetka a zářili jí oči. ,,Líbí se Ti?'' zeptala jsem se. Kývla hlavou a usmála se. Už jsme byly u nás doma, když se Anetka zeptala: ,,Co ty a Dalibor? Co jste dělali vy dva?''. Převyprávěla jsem jí, co jsme dělali a jak to bylo s holkou. ,,A Tobě se on líbí? I když se asi ptát nemusím, co?'' zasmáli jsme se. ,,Jo, líbí.'' řekla jsem se smíchem. *CINK* ozvalo se z Anetčina mobilu. ,,Kdo to je?'' zeptala jsem se, i když jsem to tušila. ,,Paľo.'' řekla usměvavá Anetka. ,,A co píše?'' zeptala jsem se a Anetka začala číst nahlas: ,,Chýbaš. <3 Chýba mi tvoj krásny úsmev. :) -Dalik odkazuje Andy, že mu chýba a že by si to lúčenie zopakoval. Vraj už bude vedieť, čo myslí.'' přečetla a úplně zářila. Podívala se na mě. Já jsem se tak usmívala a lehla jsem si na postel. ,,Bože.'' řekla jsem, tentokrát naprosto šťastně. Anetka začala odepisovat. ,,Vzkazuješ mu něco?'' zeptala se. ,,Jo určitě. Co jsi napsala ty?'' zeptala jsem se. ,,Že mi taky moc chybí a že rozhodně nemám hezčí úsměv než on.'' usmála se. ,,Co teda vzkazuješ ty?'' zeptala se. ,,Že mi taky chybí a že bych si to taky nejradši zopakovala.'' usmála jsem se. ,,Dobře.'' zasmála se Anetka. Chvíli jsme si ještě povídali a Anetka si psala s Paľem. Šla jsem se umýt. Když jsem přišla z koupelny, vzala jsem si na sebe jeho mikinu. Pořád voněla jako on. Když se šla Anetka umýt, nechala mobil u mě v pokoji. Moc dlouho jsem se nerozmýšlela. Znala jsem její heslo, tak jsem mobil odemkla a zavolala jsem Paľovi. ,,Ahoj Anetka.'' řekl. ,,Ahoj, ale nejsem Anetka, je v koupelně. Dáš mi prosím Dalibora?'' řekla jsem. ,,Jo takhle. Jasné, dám.'' řekl a zavolal ho. ,,Ahoj!'' řekl Dalibor a z jeho hlasu bylo poznat, že se usmívá. ,,Ahoj.'' řekla jsem a taky jsem se usmívala. ,,Jsem rád, že jsi zavolala.'' řekl. ,,Chybíš mi.'' řekla jsem já. ,,Ty mně taky...A děkuju.'' ,,Za co?'' zeptala jsem se. ,,No..Za tu pusu. Chtěl...Chtěl jsem to udělat už několikrát, ale nechtěl jsem...nechtěl jsem, aby jsi se lekla nebo tak něco.''. Já jsem se jenom zasmála. ,,Už se těším na zítra.'' řekla jsem. ,,Já taky.'' odpověděl. Povídali jsme si a Anetka vešla do pokoje. ,,Kdo to je?'' zeptala se potichu. Já jsem se jen usmála a ona pusou naznačila ''Dalibor?'' a já kývla hlavou. Ještě jsme si asi půl hodiny povídali, zatímco Anetka byla na počítači. ,,Paľo se ptá, jestli by mohl mluvit s Anetkou.'' ,,Já myslím, že určitě.'' zasmála jsem se. ,,Tak zítra.'' řekl. ,,Těším se.'' ,,Taky, ahoj.'' ,,Pa.'' rozloučili jsme se a podala jsem Anetce mobil. Šla jsem na počítač a Anetka se zatím bavila s Paľem. Mluvili spolu asi hodinu. Už bylo 22:30, tak jsem si lehla do postele a byla jsem na mobilu. Prohlížela jsem si moje a Daliborovi společné fotky. Vybrala jsem jednu a dala jsem si ji na tapetu. ,,Tak ahoj, zítra.'' rozloučila se Anetka s Paľem a položila mobil. ,,Božee.'' řekla rozněžněně Anetka. ,,No jo ty.'' zasmála jsem se. ,,Koukej.'' řekla jsem a ukázala jsem jí ty fotky. ,,Jee.'' řekla a prohlížela si fotky. ,,Ty jsou fakt pěkný.'' ,,Já vím.'' zasmála jsem se. ,,Ukaž ty s Paľem.'' řekla jsem. Vytáhla mobil a ukázala mi fotky. ,,To je krásný.'' řekla jsem, protože ty fotky byly fakt pěkný. Anetka se usmála. Když jsme fotky prohlédly, každá jsme si lehla do své postele. Teda já jsem si lehla do postele, Anetka na matraci. Chvilku jsme jen potichu ležely, až jsem najednou řekla: ,,Anet?'' ,,No?'' zeptala se. ,,Já...Já ho asi miluju.'' řekla jsem. Anetka si sedla a podívala se na mě. ,,Jako vážně? Vážně ho miluješ?'' ,,Asi jo.'' usmála jsem se. ,Asi?'' zeptala se. ,,Asi jo, protože, protože..Já nevím.'' řekla jsem. ,,Co cítíš?'' zeptala se. ,,No, když jsme spolu tak se cítím tak, já nevím, prostě hezky, srdce mi tluče a jakoby, já nevím, nejde to popsat.'' řekla jsem. ,,Takže ho miluješ.'' řekla Anetka. ,,Jo, nejspíš jo.'' řekla jsem a přitiskla jsem se k jeho mikině. Chvilku jsme si povídaly, až jsme usnuly.