Dalibor Slepčík

Měsíc po rozchodu

Uběhl jeden týden, uběhl druhý týden a já se pořád nedala dohromady z rozchodu s Daliborem. Nebyla jedna jediná chvíle, kdy bych na něj nemyslela, nebyla jedna jediná noc, kterou bych kvůli němu neprobrečela. Ode dne, kdy mě Dalibor navštívil doma a vyčetl mi, že jsem zveřejnila písničku o mých pocitech, se mi neozval. Ani on, ani Anetka. Všechen svůj volný čas jsem trávila s Paľem, Bárou nebo Emmou. Všichni tři mě drželi nad dvodou, nebýt jich, asi bych skončila na psychiatrii. Je fakt, že jsem Dalibora s Anetkou několikrát potkala, ale ani jsme se nepozdravili....

Měsíc po rozchodu s Daliborem
(Už je po SuperStar. Vyhrála Emma, druhý byl Štěpán a třetí Paľo. Dalibor skončil na čtvrtém místě.)

Dnešní den jsem trávila s Bárou na nákupech. Když jsem přišla domů, udělala jsem si čaj a šla jsem si sednout na střechu. Máme střešní okno, na ktrém se dá sedět. Na střeše je dané zabradlí, aby se nedalo spadnout dolů. Seděla jsem, pila čaj a koukala jsem na západ slunce. Všechno mi ho připomínalo. Úplně všechno. Chtěla jsem se k němu přitulit, chtěla jsem, aby mi upřímně řekl, že mě miluje, ale zároveň jsem ho nenáviděla za to, jak mu jsem jedno. Při každé vzpomínce, která byla spojena s ním, mi začaly po tvářích téct slzy. Vzala jsem si do ruky, že si vyfotím západ slunce. Vyfotila jsem několik fotek, samozřejmě i pár fotek sebe, otevřela jsem instagram a přidala jsem jednu fotku, na které jsem byla já a jednu fotku západu slunce. Asi po deseti sekundách mi přišlo oznámení o 'lajku' a komentáři u mé fotky. Podívala jsem, kdo a jak fotku okomentoval a při zjištění o koho se jedná, se mi začala klepat ruka. Dalibor mi okomentoval fotku "Moc Ti to sluší. :)". Napsala jsem "Díky.." a najednou mi začalo chodit upozornění za upozorněním. Dalibor mi projel celý instagram a každou fotku mi lajknul. K fotce, kde jsme byli spolu, napsal ":(" a já při pohledu na tu fotku začala plakat. Vytočila jsem Paľovo číslo a on to hned vzal. Momentálně mi byli nejblíž Paľo, Bára a Emma, ale s Paľem jsem si rozumněla mnohem víc, než s holkama, možná proto, že byl kluk a byl na tom stejně jako já. ,,Áno?" ,,Paľo?" plakala jsem. ,,Čo sa stalo?" ,,Já jsem dala na instagram fotku a-" ,,Videl som, pekná." zasmál se. ,,Nech toho." pousmála jsem se a pokračovala jsem: ,,Dalibor tam napsal, že mi to sluší a pak mi olajkoval všechny fotky a k tý fotce, kde jsem s ním, napsal smutnýho smajlíka...Co to, z pohledu kluka, znamená?" otírala jsem si slzy. ,,Ja neviem, treba spomína." ,,Nebo mě chce provokovat a ještě víc zlomit-" ,,Nechaj toho, treba si uvedomil, že o teba prišiel a je mu to ľúto." ,,Achjo." vzdychla jsem. ,,Chceš aby som za Tebou prišiel?" ,,Ne, to je dobrý, nemůžeš za mnou jezdit pořád." ,,Mne to nevadí." ,,Ne, to je dobrý, ale děkuju." ,,Ako myslíš.". Paľo je sice ze slovenska, ale ještě zůstává na nějaký čas v Praze, kvůli nějakým povinnostem, tvrdí on, ale já moc dobře vím, že zůstává kvůli Anetce. Ještě jsme si chvíli povídali, ale potom musel někam jít. Když jsem mobil típla a znovu mi naskočila moje domovská stránka, přišlo mi oznámení o zprávě od Dalibora. Položila jsem si ruku na čelo a třesoucí rukou jsem rozklikla konverzaci s ním. "Ahoj:)" napsal před dvěma minutami. Nevěděla jsem, co mám dělat. Chtěla jsem si s ním psát, ale na druhou stranu jsem...Přestala jsem přemýšlet a napsala jsem ''Ahoj..''. Zprávu hned zobrazil, jakoby čekal, až mu napíšu. ''Jak se máš? :)'' napsal a mně tekly slzy po tvářích. Nevěděla jsem proč, ale asi proto, že mi chyběly starý časy, kdy naše konverzace nebyla jenom Ahoj, jak se máš. ,,Proč mi píšeš?''' zeptala jsem se a otírala si slzy. Konverzace pokračovala nějak takhle:

D: Já se ptal první :*

A: Jak se mám, Ti může být jedno. Teď odpověz ty a odpusť si tu pusinku.

D: Může, ale není.. Zajímá mě, jak se máš, co děláš, proto Ti píšu. :)

Vlastně jsem trochu doufala, že mi napíše, že mu chybím, že by mě chtěl zpátky, že všechno bude jako dřív, že já budu zase šťastná...

A: Dalibore, máš holku, neměl by jsi si psát s jinými holkami...;)

D: To nevadí, nevidím jediný důvod, proč bych si nemohl psát s kamarádkou. :)

Tohle mě docela bolelo. Napsal, že si může psát s kamarádkou a tím myslel mě. Už mě bral jenom jako kamarádku, už se ke mně nikdy nevrátí...Plakala jsem.

A: My nejsme kamarádi, Dalibore..

D: Jak to? :(

A: Rozešli jsme se, pamatuješ?

D: Na to nemůžu zapomenout, i kdybych chtěl, víš?:(

A: Nech toho.

D: Proč jsi na mě hnusná? :'(

A: Já na Tebe? Asi jsi zapomněl, kdo za to všechno může, viď?

D: Nezapomněl a lituju toho.. Moc.

A: Proč mi tohle děláš? Dalibore, máš holku, přestaň s tím.

D: A kdybych ji neměl?

A: Tak bychom asi byli pořád spolu, nemyslíš?

D: Promiň.

A: Tohle nemá cenu, musím už jít...Měj se.

D: Ty taky, ahoj..:(

Už jsem mu nic víc neodepsala. Nechápala jsem, proč mi tohle dělá. Nechápala jsem, proč mi píše a ještě víc jsem nechápala, proč mi píše věci typu lituju toho. Slezla jsem ze střechy, protože slunce už dávno zapadlo a začal foukat vítr. Šla jsem do koupelny, napustila si vanu, vlezla jsem do ní a znovu jsem zavolala Paľovi. Celá zaslzená jsem mu převyprávěla naší konverzaci. ,,Možno sa s Anetkou rozišli a on ťa chce späť.'' řekl, když jsem mu to dovyprávěla. ,,To je blbost, vždyť psal, že si se mnou píše jako s kamarádkou..'' ,,Ale potom naznačoval, že toho rozchodu ľutuje, nie?'' ,,No... Asi jo, ale já ho vůbec nechápu.'' ,,Neboj sa, aspoň sa Ti po skoro mesiaci ozval.'' ,,Já vím.''. Ještě jsme si chvíli povídali, ale pak jsem vylézala z vany a hovor jsme ukončili. Když jsem se oblékla do pyžama a vlezla do postele, znovu jsem si přečetla dnešní konverzaci s Daliborem. Vhrkly mi slzy do očí a přitulila jsem se k obrovskému medvědovi, kterého mi tenkrát dal. Najednou se můj mobil znovu rozsvítil, tentokrát s oznámením ze snapchatu. Přišel mi snap, od Dalibora. Otevřela jsem ho a otřela si slzy. Dalibor mi poslal fotku, na které byl on a nevím, jestli plakal nebo co, ale měl mokrou tvář. Vypadal smutně a k fotce napsal: ''Až po čase si člověk uvědomí, o co přišel...''. ,,Proč mi to posílá sakra?'' rozplakala jsem se. Vyfotila jsem se taky, ale tak, aby mi nebylo vidět do očí a napsala jsem: ''...ale potom už může být pozdě...''. Odeslala jsem mu fotku a čekala, jestli nějak zareaguje. Přišel mi od něj další snap, na kterém se vyfotil (neměl tričko a byly mu vidět břišáky) a na hrudník si dal smajlíka se zlomeným srdcem. Udělala jsem to samé, až na to, že já jsem se samozřejmě vyfotila oblečená. Už nic neposlal, já taky ne a přitulená k medvědovi jsem usnula.