Dalibor Slepčík

Dalibor

Ráno mě probudilo opakované řinčení telefonu. Když telefon zvonil asi po páté, donutila jsem se podívat, kdo mi volá. Na displeji stálo jméno Paľo. Zvedla jsem telefon a čekala jsem, co bude říkat. ,,Prebudil som Ťa?" ,,Jo." ,,Prepáč, ale ja neverím svojim ušiam, očiam, ničomu jednoducho!" ,,Co?" nechápala jsem. ,,Za prví, si v poriadku? Počul som to s tým autom." ,,Jo jsem." řekle jsem unaveně. ,,A za druhý ... Tá pesnička? Robíš si srandu?! Ja som nikdy nepočul nič úprimnejšie a krajší a panebože jednoducho!" ,,Cože?" ,,Andy? Vnímáš?" ,,Jo, právě, že vnímám. Jak o tom víš? Já jsem Ti to chtěla říct, ale až dneska." ,,Bulvár to zdieľal." ,,Cože? Jakto-" ,,To neviem, ale tá pesnička je totálne geniálna!" ,,Díky, ale-" ,,Mám prísť za Tebou?" ,,Jestli chceš." ,,Za dvadsať minút som tam." ,,Dobře, pa." ,,Pa.". Rozloučili jsme se a já hned zapnula počítač. Najela jsem na facebook. "Máte 68 nepřečtených zpráv.". ,,Cože?" pomyslela jsem si. Každá zpráva byla od jiného člověka a skoro ve všech se mě dotyčná osoba ptala, jestli jsem se rozešla s Daliborem. Hned na hlavní stránce mě bouchl do očí článek s mojí a Daliborovou fotkou, která byla rozdělena bleskem. Dala jsem si ruku před pusu a rozklikla jsem článek. Začala jsem si článek v duchu číst: ,,Na pohled to byl tak dokonalý pár, ale že by zde platil zákon, že opak je pravdou? Přítelkyně Dalibora Slepčíka (nebo snad už bývalá přítelkyně?) včera zveřejnila na sociální síti YouTube píseň, ve které zpívá o věčné lásce a zlomeném srdci. Musíme ovšem uznat, že slečna nejenom krásně vypadá, ale i krásně zpívá! Hned, co zjistíme nějaké další informace o jejich upadajícím vztahu vám dáme vědět.". Když jsem článek dočetla, rozplakala jsem se. Mezitím mi volala Emma, Bára i Anetka, ale protože jsem jim to nebrala, psaly mi zprávy. Kdo na to vůbec nereagoval byl Dalibor a to mě znervózňovalo nejvíc. Když jsem uslyšela zvonek, přiběhla jsem ke dvěřím, otevřela je a v pláči skočila po Paľovi. Pevně mě stiskl a uklidňoval mě. Zašli jsme dovnitř a sedli si na gauč. ,,Čo sa stalo?" ,,On..Včera mi pomohl, když mě málem srazilo to auto a potom-" ,,Čo? Upokoj sa." ,,Potom přede mnou chytl Anetku za ruku a-" pořád jsem se nadechovala ,,Vzpomněl si, že má u mě mikinu a nějaký oblečení a prý mu to mám vrátit," plakala jsem, hodně ,,to znamená, že už se ke mně nikdy nevrátí, nikdy." přitulila jsem se k Paľovi a on mě objal. ,,Ale nie, kľud." ,,On...Slyšel tu písničku?" ,,Ja neviem, ale asi nie, určite by na to nejako reagoval." ,,Nebo se tomu společně s Anetkou zasmáli.". V tu chvií se mi znovu rozřinčel telefon. Vzala jsem ho do ruky a zasekla se. ,,Da-Dalibor." vykoktala jsem ze sebe. Než jsem se vzpamatovala z šoku, že mi volá, típnul to, ale zavolal znova. ,,A-ano?" řekla jsem nervózně. ,,Ahoj, můžu s Tebou mluvit?" řekl divným tónem. ,,Eeeee, jo, asi - jo." řekla jsem. ,,Tak já se stavím u Tebe, jo?" ,,J-jo." ,,Za chvíli jsem tam, zatim." ,,Jo, zatim." položila jsem mobil a ruka se mi klepala. ,,On-on přijde, chce se mnou mluvit, ale zněl...Rozčíleně." ,,Neboj sa." řekl a obaj mě. ,,Som tu s Tebou.". Seděli jsme na gauči a čekali jsme, když se najednou ozval zvonek. Otřela jsem si oči a šla otevřít. ,,Ahoj, můžu?" ,,Jo." šeptla jsem a pozvala ho dovnitř. ,,Eeee, nečekal jsem Tě tu." řekl, když si všiml Paľa. ,,Taky Ťa rád vidím." odsekl ho Paľo. ,,Já bych chtěl s Andy mluvit osamotě." ,,Jo, jasné." řekl a odešel do kuchyně. ,,Děkuju." řekl Dalibor ironickým tónem, když Paľo zavřel dveře do kuchyně. Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. ,,Ta písnička...Jo, je krásná, ale ty vůbec nepřemýšlíš, nebo já nevím.". Nebyla jsem schopná mu na to nic říct, nechtěla jsem před ním znovu plakat, ale nešlo to. ,,To Ti fakt nedošlo, že když si toho všimne bulvár, tak po mně půjde? Ale ne jenom po mně, i po Tobě! Oni jsou schopní úplně všeho.". On vůbec nereagoval na text té písně nebo na to, že ta píseň byla pro něj. ,,To neumíš mluvit?" ,,Dalibore," začala jsem mluvit v pláči ,,já nevím, jak Tebe, ale mě ten rozchod hodně sebral a věř mi, že mi nedošlo, že se ta písnička tak rychle rozšíří. Na to jsem vůbec nemyslela, protože, jestli Ti to nedošlo, já nemyslím na nic jinýho, než na Tebe. Co myslíš? Proč mě včera málem srazilo to auto? Myslela jsem na Tebe. A to, když se přede mnou ocicmáváš s Anetkou bolí, Dalibore." domluvila jsem a on mlčel. Doufala jsem, že mě obejme, ale on nic neudělal. ,,Já jsem to nevěděl." ,,Co jsi nevěděl? Ty se se mnou rozejdeš, ze dne na den a nenapadlo Tě, že já bych Tě mohla mít pořád ráda. To jsi si myslel, že se hned taky s někým vyspím?" při této větě se na mě podíval. ,,Jak to víš?" ,,Anetka mi to řekla." ,,Promiň." ,,Je to Tvoje holka, ne? Tak proč se omlouváš?" ,,Nech toho, prosím." ,,Čeho?" ,,Tohohle, ale- neříkej, že ty jsi s Paľem nic neměla." ,,Dalibore! Nebudu říkat, že jsem s ním neměla vůbec nic, protože to bych Ti lhala, ale v žádném případě bych s ním nedošla tak daleko, jako ty a Anetka. On Anetku miluje a já-" vynechala jsem čast věty ,,proto jsme to včas ukončili.". Koukal na mě a oči se mu leskly. ,,Promiň, já - já už půjdu." řekl smutně. ,,Jo." souhlasila jsem a otřela si slzy. ,,Neplač, prosím." řekl a poškrábal se na zátylku. Otočila jsem se k němu zády. ,,Ta- ta písnička..Byla pro mě?" zeptal se a já kývla. ,,Děkuju, fakt je nádherná.". Nic jsem neřekla. ,,Tak ahoj." řekl a odešel. Sedla jsem si na gauč a podlehla jsem ukrutnému pláči.