Dalibor Slepčík

Píseň a pomoc?

  Šla jsem do svého pokoje a převlékla jsem se do obyčejných legín a šedivého trička. Udělala jsem si drdol a můj pohled spadl na věšák, kde byla pověšená Daliborova mikina. Pomalu jsem šla k věšáku a vzala mikinu do ruky. Měla jsem v plánu jí vyhodit, nebo spálit, ale neměla jsem na to srdce. Místo toho jsem si k ní přičichla a to byla chyba. Pořád byla cítit jeho vůní a to mě znovu rozplakalo. Vzala jsem si mikinu na sebe a sedla si na 'okno - sedátko'. Opřela jsem se o polštáře, které jsem tam měla vyskládané a jeden jsem si vzala do ruky. Z mého okna bylo vidět na Anetčin barák, přímo na okno Anetčina pokoje. Když jsme byly malé, vždycky jsme si hrály na princezny, které jsou uvězněné v zámku a čekají, až je zachrání princ na bílém koni. Přes okna jsme na sebe mávaly a pokřikovaly tajné zprávy. To všechno už bylo pryč. Najednou se okno u Anetky otevřelo a roztáhla se záclona. Zbystřila jsem, co se tam děje, ale hned na to jsem znovu podlehla nezvladatelnému pláči. Uviděla jsem tam Dalibora s Anetkou a jejich rty byly přitisknuté k sobě. Zavřela jsem oči a snažila se to nevnímat. Otočila jsem se zády k výhledu na její okno, abych se na to nemusela koukat. Nenápadně jsem se otočila, jestli tam pořád jsou. Byli a koukali se z okna směrem k tomu mému. ,,Všimli si mě.'' pomyslela jsem si a otočila se zpátky. Nedalo mi to a znovu jsem se otočila, pořád tam byli a koukali mým směrem. Dalibor jí držel kolem zad a hladil jí. Zvedla jsem se z okna, aby mě už neviděli a já je taky ne. V rohu mého pokoje ležela kytara, tak jsem jí vzala a posadila se s ní na postel. Začala jsem hrát jednoduché melodie, které zrovna vycházely z mé hlavy. Nevím, jak mě to napadlo, ale vzala jsem do ruky tužku a papír a začala psát slova, která mě napadala. Po době střídání kytary a tužky a papíru jsem si uvědomila, že jsem právě složila písničku s anglickým textem. Začala jsem hrát a k tomu zpívat:

,,You don't know how I still hurts, what you did. It will not cure time, this is only heal you. I need your kisses, i need your hugs, all I need is you, you. Why can't everything be like before? I wanna spend all time with you..Despite what you did to me, I still love you. I will never stop loving you. You broke my heart, despite I want you back, you broke my heart, despite I want you back. When you don't want me back, I understand, I have to learn to live with the pain that bothers me. It will be hard, but I have to learn to live without you. I can't force love with thee, nor do I want, because forced love is not true love. You broke my heart, despite I want you back, you broke my heart, despite i want you back.''

Když jsem dozpívala, plakala jsem. Chtěla jsem ho obejmout. Chtěla jsem slyšet z jeho úst, že bude všechno tak, jak to bylo předtím, že už bude všechno v pořádku. Položila jsem kytaru vedle sebe, vstala jsem z postele a šla se znovu podívat z okna. Okno u Anetky bylo pořád otevřené, ale oni v něm už nebyli. Napadla mě jedna z nejhorších věcí. ,,Co když se jim to spolu poprvé líbilo a teď to opakujou? Co když jsem o oba dva definitivně přišla?''. Sedla jsem si na okno a pozorovala jsem krajinu, i když jsem přes slzy vůbec nic neviděla. Podívala jsem se na postel, kde ležela kytara a text, který jsem složila. Chvíli jsem přemýšlela, až jsem vzala počítač, mikrofon a kytaru a nahrála písničku do počítače. Vůbec nechápu, co mě to napadlo, ani proč jsem to udělala, ale nahrála jsem písničku na YouTube. Pojmenovala jsem jí jednoduše Broken Heart . Když mi přišlo oznámení, že video je online, došlo mi, co jsem udělala. Právě jsem zveřejnila písničku, ve které zpívám o svých pocitech a vlastně tam vyznávám Daliborovi lásku. Chtěla jsem jí smazat, ale pak jsem si řekla, že to stejně nikdo neuvidí a počítač jsem zaklapla. Trochu se mi ulevilo, když jsem se z toho mohla vyzpívat, ale každý nádech jsem cítila vůni jeho mikiny a všechno se vrátilo. Podívala jsem se na čas. Byly čtyři hodiny odpoledne a já už nechtěla sedět doma, tak jsem se rozhodla, že si půjdu zaběhat. Oblékla jsem se do sportovního oblečení, vzala jsem si mikinu, tenisky, do uší si dala sluchátka a pustila si hudbu. Do ruky jsem si vzala flašku s pitím a vyběhla jsem.

  Běžela jsem naší ulicí, kde vlastně skoro žádná auta nejezdí, ale občas tam samozřejmě nějaké projede. Měla jsem naplánováno, že přeběhnu křižovatku, kde je taky provoz minimální a budu běhat v parku. Jediné, co jsem vnímala byla hudba a můj dech. Blížila jsem se ke křižovatce a rozhodla se ji přeběhnout prostředkem s domněním, že tam auto nepojede. Vběhla jsem na silnici, ale asi po třech krocích jsem byla nucena zastavit. Těsně přede mnou zastavilo troubící auto a já spadla na zem. Auto se mně nedotklo, spíš jsem se lekla. Najednou ke mně někdo přiběhl a vyndal mi sluchátka z uší. ,,Jsi v pořádku? Co Tě to napadlo?'' říkal vystrašený hlas, který mi byl zvláštně povědomí. Auto mezitím odjelo, ani se řidič nezeptal, jestli jsem v pořádku, ale byla to moje chyba. Ten někdo mi pomohl si stoupnout a já mu konečně viděla do obličeje. Při pohledu do oříškových očí jsem se zděsila toho, kdo mě zachránil. ,,Dalibore...'' řekla jsem, protože to byl doopravdy on. ,,Jsi v pořádku? Pojď z tý silnice.'' řekl a odtáhl mě na chodník, kde stála Anetka. ,,Andy.'' řekla vyděšeně a objala mě. ,,Jsi v pořádku?'' zeptala se mě tak, jako předtím Dalibor. ,,Jo,'' kývla jsem ,,fyzicky.'' dodala jsem potichu. ,,Co Tě to napadlo? Běžet a ani se nerozhlédnout?'' vyptával se Dalibor. ,,Já nevím, nevnímala jsem.'' řekla jsem roztřeseným hlasem a s těží se bránila pláči. ,,Kde je Paľo?'' zeptal se po chvíli mlčení Dalibor. ,,Já nevím.'' řekla jsem. ,,Vy - vy spolu nejste?'' ,,Cože? Ne, nejsme.'' ,,Já myslel..'' ,,Tak nemysli.'' odsekla jsem ho. ,,My už asi půjdeme, buď opatrná.'' řekl a jemně se dotkl Anetčiny ruky. Když jsem to viděla, zaleskly se mi oči, ale kývla jsem hlavou. ,,Nechceš doprovodit?'' strachovala se Anetka. ,,Ne, to je dobrý, díky.'' řekla jsem, otočila se a rukávem jsem si otřela slzu. ,,Andy?'' řekl Dalibor, když jsem k nim byla otočená zády a připravena k odchodu. Když jsem slyšela, jak jeho hlas řekl mé jméno, okamžitě jsem se otočila. ,,Já.. Mám u Tebe pořád tu mikinu, kalhoty a triko, tak jestli bych si to nemohl někdy vyzvednout? Nebo mi to radši dones na hotel, až půjdeš za Paľem nebo za holkama.''. Tohle mě zaskočilo, ale kývla jsem. Otočila se a znovu se rozběhla směrem k domovu. Přes slzy jsem neviděla na cestu. Když jsem přiběhla k baráku, sedla jsem si na schody před dveřmi a plakala jsem. Vzpomněla jsem si na tu chvíli, když Dalibor řekl tu větu: ,,Já jsem její a ona je moje.''. Hned potom jsem si vzpomněla na větu: ,,Ten byl poslední, bylo mi s Tebou hezky, děkuju za všechno, ahoj.'' a rozplakala se ještě víc. Seděla jsem na schodech asi hodinu a pořád nepřetržitě plakala. Venku mi bylo dobře. Lidi kolem mě vůbec nechodili a příjemně mě ofukoval větřík. Najednou se někdo dotkl mého ramene. Neviděla jsem, že se ke mně někdo blíží, protože jsem měla hlavou schovanou v kolenech. Zvedla jsem hlavu a podívala se, kdo to je. Byla to Anetka. Sama, bez Dalibora. ,,Můžu?'' zeptala se. Kývla jsem a ona se posadila. ,,Kde je Dalibor?'' zeptala jsem se, ale jeho jméno jsem řekla jenom tak napůl. ,,Už odjel na hotel.'' řekla a já se podívala do země. ,,Cítím se hrozně.'' řekla po chvilce. Měla jsem chuť jí říct: ,,Ty se cítíš hrozně?'', ale radši jsem mlčela. ,,Můžu Ti nějak pomoct?'' zeptala jsem se slušně. ,,Nejde tu ani tak o mě, ale-''. Nechápala jsem, co tím myslí. ,,Jde o Tebe a Dalibora.'' ,,Už není žádné Já a Dalibor, teď je všechno jinak a já se s tím musím smířit.'' odsekla jsem jí a kdybych byla sama, znovu bych podlehla hysterickému pláči. ,,Ty ho ale pořád miluješ.'' ,,Jo, miluju, ale s tím nic neudělám.'' otřela jsem si slzy. ,,Já.. Půjdu si lehnout, jsem už unavená.'' řekla jsem a zvedla se ze schodů. Anetka udělala to samé. ,,Měj se.'' řekla jsem a otevřela dveře. ,,Ty taky.'' řekla ona a já zavřela dveře. Vyběhla jsem do svého pokoje a svalila se do vaku. Můj pohled znovu uvízl na jeho mikině, která ležela na mé posteli. Lehla jsem si na postel, přitiskla se k mikině a usnula jsem s jeho mikinou v ruce.

Prosím, berte tu angličtinu trochu s rezervou, dávala jsem to dohromady sama. :D Melodii si k tomu každý představte jakou chcete. :) Já jsem si taky nějakou představila, ale asi těžko vám jí popíšu. :D Měla by být taková pomalá a v refrénu (You broke my heart, despite I want you back...), by měla být trochu rychlejší. :)