Dalibor Slepčík

Přijde nebo ne?

   ,,Andy?" řekla Anetka a já se tak probrala. ,,Hm," řekla jsem. ,,Měla by jsi vstávat." ,,Kolik je?" ,,11:00." ,,Cože?" ,,No.." řekla a já se rychle posadila. ,,Máš úplně červené oči-" ,,Nemohla jsem moc usnout.." ,,Ne, ty jsi brečela." když to řekla, rozbrečela jsem se. ,,Když já tohle prostě nezvládám." řekla jsem a otočila si hlavu do polštáře. ,,Nebreč," řekla a přitulila se ke mně. ,,Co když tam dneska nepřijde a pak se rozejdeme?" plakala jsem hodně. ,,Ne to se nestane-" ,,Co když jo?" ,,Nestane," řekla a koukla se na mě uklidňujícím pohledem. ,,Já tam dneska nepůjdu," ,,Proč bys nešla?" ,,Půjdu za ním." ,,Ale co když on půjde za tebou na tu párty, normálně tam půjdeš a kdyby...Kdyby tam náhodou nepřišel, i když určitě přijde, tak za ním půjdeme potom, dobře?" ,,Hm," kývla jsem a otřela si slzy. ,,Pojď se nasnídat a musíme se začít připravovat." řekla Anetka a šly jsme do kuchyně. ,,Kde je vlastně Paľo?" zeptala jsem se, když jsme jedly. ,,Před chvílí odjel na hotel, musí se taky připravit a ve dvě nás vyzvedne." ,,To je za chvíli!" ,,Klid, to stihneme." zasmála se Anetka. Když jsme dojedly, šly jsme si umýt vlasy a nalakovat nehty. Potom jsme se začaly malovat. Já jsem si dala make-up, pudr a takové ty klasické věci na obličej. Oči si musela namalovat trochu víc, i když se mi do toho vůbec nechtělo. Světle hnědý stín, tmavě hnědý stín a spoustu dalších odstínů hnědé jsem použila na oční víčko a nakonec to vypadalo docela hezky. Udělala jsem si o něco tlustší linku než si dělám normálně a vše jsem zakončila řasenkou. Potom jsem si už jen upravila obočí a dala rtěnku. Tu jsem použila tmavou a matnou. ,,Dobrý?'' zeptala jsem se Anetky, když jsem byla domalovaná. ,,Úžasný!'' řekla. ,,A já?'' zeptala se. ,,Krásný.'' řekla jsem s úsměvem. Anetka měla oči namalované třpytivým hodně světle růžovým až skoro zlatým stínem, také si udělala o něco silnější linku než si dělá normálně a samozřejmě řasenku. Na rtech měla podobnou barvu jako měly její šaty. ,,Kolik je?'' zeptala se. ,,12:30'' řekla jsem. ,,Dobrý, stíháme.'' řekla Anetka s klidem, i když mě to tak nepřipadalo. Šly jsme si udělat vlasy. Já jsem si je lehce navlnila a nechala je obyčejně rozpuštěné a Anetka si zapletla obrovský rybí cop. ,,Je 13:30.'' řekla jsem překvapeně. ,,Tak si jdeme vzít šaty.'' řekla Anetka a šly jsme. Oblečené jsme byli vcelku rychle, pak jsme si už jen do předsíně připravily boty, které si bereme. Já jsem si vzala obyčejné černé boty na docela vysokém podpatku a Anetka lodičky stejné barvy jako má šaty. Ještě jsem si rychle dala nejnutnější věci do psaníčka a zrovna když jsme obouvaly, zazvonil Paľo. ,,Čau....tě,'' řekl, když mu Anetka otevřela dveře. ,,Pane bože vy ste krásne.'' řekl. Obě dvě jsme se usmály a Anetka mu dala pusu. Musím říct, že Paľovi to taky slušelo. Měl oblek a s jeho velkými rameny vypadal vážně skvěle. ,,Tak môžeme ísť?'' řekl Paľo. ,,Jo,'' řekla Anetka a podívala se na mě. ,,V pohodě Andy?'' dodala a já kývla, i když to nebyla úplně pravda. Hrozně mi chyběl Dalibor, tak moc, že se to nedalo popsat slovy. Měla jsem sevřený žaludek, nevěděla jsem, jestli mám čekat, že tam přijde nebo ne. A i kdyby přišel, nevěděla jsem, jak se k němu mám chovat a bylo to hrozně divné. Vyšly jsme před barák a tam na nás čekal taxík, který Paľo objednal. Já a Anetka jsme si sedly dozadu, protože Paľo nechtěl, aby jedna z nás seděla vpředu u taxikáře. Když jsme jely, taxikář se začal vyptávat. ,,Slečno, vy jste ta zpěvačka, že?'' řekl a díval se na mě zpětným zrcátkem. ,,Ne já nejsem zpě-'' ,,Jojo, to je ona.'' skočila mi do řeči Anetka. ,,Ne nejsem, akorát jsem s...přítelem nazpívala jednu písničku, to je všechno.'' ,,No, ale všude se o vás tak píše, a prý dneska budete zpívat na nějaké párty?'' ,,No, pravděpodobně.'' řekla jsem. ,,Až dojedeme na místo, myslíte, že bych se s vámi mohl vyfotit a dala byste mi podpis a tady s pánem totéž? Dcera je vaše obrovská fanynka, jenom škoda, že tu není i váš přítel..'' řekl taxikář a když vyslovil poslední větu, Anetka se na ustaraně podívala. ,,Určitě.'' řekla jsem a snažila jsem se trochu usmát. Zbytek cesty jsme už všichni mlčeli. Když jsme dojeli na místo, rychle jsme se vyfotili, podepsali se a vystoupili jsme z auta. ,,Andy, to je tak strašně hustý, že se s tebou lidi chtějí fotit a chtějí tvůj podpis.'' řekla Anetka a bylo vidět, že má upřímnou radost. Paľo ji nastavil paži a ona se chytla, zatímco já jsem se koukala všude kolem, jestli někde neuvidím Dalibora. Přišli jsme ke vstupu a já řekla mé jméno přesně tak, jak to říkal ten pán, co mi volal. ,,V pořádku, jenom se musím zeptat, kde je pan Slepčík?'' zeptal se pán, který stál a pouštěl hosty dovnitř. ,,On...-'' ,,Musel ještě něco zařídit, přijde o něco později, omluvte ho.'' skočila mi Anetka do řeči. Pán kývl a pustil nás dovnitř. Všude bylo spoustu stolů s občerstvením, bar, stoly kam se dalo posadit a celkem velké pódium, nad kterým bylo spoustu světel. Když jsem si uvědomila, že tam budu pravděpodobně zpívat, sevřel se mi žaludek. Obrovská místnost se začínala plnit lidmi a my zamířili k jednomu ze stolů. ,,Dobrý den, slečno!'' zastavil mě neznámý pán. Anetka a Paľo pokračovali dál ke stolu a nechali mě s ním osamotě. ,,Krátký, telefonovali jsme spolu.'' představil se a podal mi ruku. Usmála jsem se a potřásla mu rukou. ,,Jsem moc rád, že jste přijala mé pozvání. Myslím, že dnes tu budete za hvězdy večera. Jen tak mimochodem, kde je váš přítel?'' ,,M-moc se omlouvá, ale musel ještě něco zařídit. Přijde později.'' řekla jsem a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. ,,Aha, v pořádku.'' usmál se pán. ,,No nic, můžete jít za svými přáteli. Dám vám nějak vědět, až bude čas, že byste mohli jít zpívat, doufejme, že Dalibor dorazí co nejdříve.'' usmál se, mávl a odešel. Šla jsem k Anetce a Paľovi, sedla si k nim, podepřela si čelo a vyfoukla jsem. ,,Si v pohode Andrejka?'' řekl Paľo a pohladil mě po zádech. ,,Já nevím.'' řekla jsem a podívala se po místnosti. Po tváři mi začala stékat slza. ,,Ne, Andy, neplač, rozmažeš si celý oči.'' řekla Anetka a začala mi slzu otírat. ,,Díky.'' řekla jsem. ,,Copak se to tu děje?'' přišel nějaký pán s foťákem. ,,Nic, jen mi něco spadlo do oka.'' usmála jsem se. ,,To se každému občas stane, to je jasné,'' řekl s úsměvem. ,,Mohl bych si vás vyfotit, jak tu sedíte s přáteli?'' zeptal se. ,,Určitě.'' usmála jsem se. Sesedli jsme si k sobě blíž a usmáli se na fotku. ,,Děkuju moc!'' řekl pán a odešel. ,,Bože to je tak skvělý, Andy, já ti to tak přeju!'' řekla Anetka radostně a já se usmála. Seděli jsme tam asi hodinu a půl a pořád si nás někdo chodil fotit nebo se nás na něco ptát. Potom se začalo tancovat, tak jsme šli i my. Za odpoledne jsem dostala několik vizitek, pochval a otázek, kde je Dalibor. Když padla sedmá hodina, přišel ke mně nějaký pán a řekl, že ho posílá pan Krátký a jestli bych mohla jít s ním. Anetka ukázala, že mi drží palce, já se usmála a šla jsem. ,,Tak je to tady.'' řekl pan Krátký, když jsem k němu přišla. Stáli jsme vzadu u pódia a kousek od nás byli schody, které vedly na pódium. ,,Co přesně?'' nechápavě jsem se usmála. ,,Jdeš zpívat! Dalibor tu ještě není?'' zeptal se a já zavrtěla hlavou. ,,Aha..No tak nevadí, budeš zpívat sama.'' řekl. ,,Máš připravené nějaké písničky?'' ,,Mám.'' ,,Výborně, tak mi je prosím řekni, ať ti k nim můžeme pustit hudbu.''. Nadiktovala jsem mu písničky, které jsem měla připravené. ,,Páni, tak to se i já těším. Nezapomeň, zpívej celým srdcem. Zapomeň na všechno a soustřeď se jenom na zpěv. A promiň, že ti tykám.'' zasmál se. ,,Děkuju, to je v pohodě.'' usmála jsem se. ,,Tak, tady máš mikrofon, když budeš chtít, zandej si ho do stojanu, ten je tam připravený, ale nemusíš, prostě jak budeš potřebovat, na.'' řekl a dal mi mikrofon do ruky. ,,Půjdu první a uvedu tě, až řeknu tvé jméno, přijdeš za mnou a pak už budeš vědět co máš dělat.'' usmál se. ,,Můžeme?'' ,,Můžeme.''.