Dalibor Slepčík

Think.

Probudila jsem se a venku byla ještě docela tma. Paľo i Bára ještě spali. Podívala jsem se na křeslo, kde spal Paľo. Ležel v křesle celý schoulený a vypadal hrozně roztomile. Posadila jsem se na posteli a prohrábla jsem si vlasy. Vzala jsem do ruky mobil, který se vůbec nechápu jak objevil na nočním stolku vedle postele, kde jsem spala, odemkla ho a uviděla jsem mou tapetu. Byla jsem na ní s Daliborem a dávali jsme si pusu. Po tváři se mi znovu začala kutálet slza. Vlezla jsem do galerie a tapetu jsem okamžitě změnila. Nevěděla jsem, co si mám na tapetu dát, protože jsem tam vždy měla sebe s Anetkou nebo Daliborem, ale ani jedno momentálně nepřidalo v úvahu. Nakonec jsem si tam dala jen tak nějaký obrázek, který vůbec nic neznamenal. Odložila jsem mobil a promnula si oči. Potichu jsem vstala a otevřela okno. Zašla jsem do koupelny a vykonala ranní hygienu. Vlasy ani líčení jsem vůbec neřešila. Uvařila jsem si čaj a vyšla jsem na balkón. Nebyla mi zima, ale ani teplo. Sedla jsem si na parapet okna a nohy jsem si opřela o zábradlí, koukala na Prahu a přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem o Daliborovi, ale moje myšlenky se vždy obrátily k Paľovi. ,,Paľo. Paľo. Paľo. Paľo. Paľo." tohle mi momentálně běhalo v hlavě. Pořád jsem viděla jeho oči. Jeho velké tmavě hnědé oči, které se upřeně dívaly do těch mých. Jeho obejtí. Jeho ruka, která pevně držela tu mou. Fouknul vítr a mě naskočila husí kůže. Napila jsem se čaje, který mě uvnitř příjemně zahřál. Když jsem si vzpomněla na Dalibora a Anetku, něco se ve mně zlomilo. Jakoby se moje srdce rozpadlo na milion malých kousíčků a vítr je rozfoukal po celém světě. Jakoby moje srdce přestalo pumpovat krev do mého těla a já přestala dýchat, jako by můj život ztratil smysl, jako bych přestala žít. Když se moje myšlenky znovu obrátily k Paľovi, jakoby se všechno obrátilo. Jakoby se zbytky mého zlomeného srdce spojily a znovu z nich vzniklo srdce. Srdce, které vplulo do mého hrudníku, začalo mě uvnitř lechtat a pumpovat krev do celého těla. Jako bych znovu mohla zhluboka dýchat, jako bych měla důvod žít, ne jen přežívat nebo nežít vůbec. Jako bych věděla, že na světě nejsem sama. Cítila jsem tolik pocitů najednou, že mě to uvnitř rozežíralo. Při pomyšlení na Dalibora mi vždy, obrazně řečeno, odpadl kus srdce a při pomyšlení na Paľa, jakoby mým břichem a hrudníkem proběhlo několik malých mužíčků a odpadlý kus znovu přidělali. Cítila jsem se ztracená. Ztracená ve svých myšlenkách a pocitech. Nechápala jsem, co se se mnou děje. Chtěla jsem zpět Dalibora, ale zároveň jsem vedle sebe chtěla cítit Paľa. Věděla jsem jistě, že jednoho z nich chci mít vedle sebe víc, ale nevěděla jsem koho. Nevěděla jsem, jestli bych chtěla pokračovat ve vztahu s Daliborem, nebo začít nový s Paľem. Nevěděla jsem ještě jednu věc. Co když ani jeden z nich se mnou nechce nic mít? Co když Dalibor chce být s Anetkou? A co když mi Paľo pomáhal jenom z lítosti? Při pomyšlení na tohle, se mi znovu začala kutálet slza po tváři. Chtěla jsem si namluvit, že to není pravda, ale nemohla jsem, protože jsem to nevěděla. Bylo to pravděpodobnější, než aby po mně oba toužili. Cítila jsem se hrozně. Všechno mě bolelo a nevěděla jsem, co mám dělat. Jen jsem plakala. ,,Paľo. Dalibor. Paľo. Dalibor. Paľo. Dalibor." tohle bylo jediné, co mi běhalo v hlavě. Nevěděla jsem vůbec nic. Najednou se otevřely dveře na balkon a vešel Paľo s mikinou a čajem v ruce. ,,Čo robíš?" zeptal se. ,,Přemýšlím.". On už nic neřekl, jen na mě položil mikinu a nabídl mi čaj. Trochu jsem se napila, protože svůj čaj jsem už měla vypitý a vrátila jsem mu ho. Položil čaj na parapet a stoupl si čelem ke mně. ,,Máš krásne oči, vieš to?" řekl a mě začalo tlouct srdce obrovskou rychlostí. ,,Ty taky." řekla jsem a on mě obajl. Něžně, ale pevně. V tu chvíli jsem už věděla jistě, že ten, koho jsem celou dobu chtěla cítit vedle sebe, byl Paľo. Vnímala jsem jenom jeho. Jeho stisk, jeho vůni. Nebyl to žádný deodorant nebo jiná umělá vůně. Byl to ON. Během našeho objetí mi v břiše a hrudníku běhali malý mužíčci a dávali dohromady moje roztříštěné srdce. Stiskla jsem ho ještě víc a on můj stisk opětoval. V jeho objetí jsem se cítila tak bezpečně, jako nikdy. Chtěla jsem u něj zůstat navždy.