Dalibor Slepčík

Vysvětlení?

Seděla jsem a brečela jsem asi třičtvrtě hodiny, ale připadalo mi to jako věčnost. Byla jsem hrozně zmrzlá, úplně bez sil, oči úplně rozmazané, ale nejvíc mě bolelo srdce. Cítila jsem se hrozně. Najednou jsem někoho slyšela vykřikovat moje jméno. Nevěděla jsem odkud, tak jsem otáčela hlavou sem a tam. Najednou jsem je uviděla. Anteka, Pavol a Dalibor si mě už taky všimli a rozběhli se ke mně. Z posledních sil jsem se postavila. Dalibor ke mně přiběhl jako první. Neváhal a objal mě. Pevně. Objala jsem ho jednou rukou kolem krku (druhou mám pořád v ortéze, jenom pro připomenutí), a zabořila jsem hlavu do jeho ramena. Pak jsem si vzpomněla, proč se to vlastně stalo, proč jsem se ocitla sama na nějakém neznámém místě a odtáhla jsem se. ,,Jsi celá ledová." řekl, sundal si sako a dal mi ho přes ramena. ,,Díky." zašeptala jsem. Přistoupil blíž ke mně a asi mě chtěl pohladit po tváři, ale já jsem ucukla hlavou. Otevřel pusu, jakoby chtěl něco říct, ale pak si to asi rozmyslel a odstoupil ode mě. Všimla jsem si, že pláče a to mě rozplakalo ještě víc. ,,Jsi v pořádku?" objala mě Anetka. ,,Jak se to vezme." koukla jsem do země a lehce jsem ukázala hlavou na Dalibora, ale tak, aby si toho on nevšiml. ,,Jo, jasně, hele - pojď sem." řekla a stouply jsme si kus od kluků, aby neslyšeli náš rozhovor. ,,Nech ho, ať Ti to vysvětlí," začala ,,kdybys ho viděla, jak vyváděl, když jsi volala, že nevíš, kde jseš-" ,,Co dělal?" ,,Chtěl s Tebou mluvit, ale to víš, no a pak - když ono to nejde popsat, musela bys u toho být. Zkráceně - plakal, snažil se to zakrývat, ale nešlo mu to. Byl hrozně nervózní a pořád dokola opakoval, že je hrozný de*il a že všechno zkazil. Byl z toho úplně zníčený a pořád je. Nech si to vysvětlit. Já vím, že teď nechceš nic slyšet, ale miluješ ho, ne?". Koukla jsem na ní a kývla jsem hlavou. ,,No tak-" řekla, chytla mě za ruku a šly jsme zpět ke klukům. Když jsme byly u nich, vzala Pavola, odstoupili a nechali tam jenom nás dva. Dívala jsem se do země a čekala, co se bude dít. ,,Andy-" řekl potichu a jemně se dotkl mé ruky. Podívala jsem se na něj. ,,Ta holka," začal ,,byla to zase ona. Ta šílená jak mě už jednou obtěžovala. Ta, se kterou mě vyfotili.". Nic jsem neříkala, tak pokračoval. ,,Bylo kolem mě hrozně moc lidí, chtěl jsem jít za Tebou, ale nešlo to. Ty holky se na mě tlačily, objímaly mě. Měl jsem co dělat, abych se udržel na nohou. Pak přišla tahle, skočila po mně a začala mě líbat. Všechny začaly hrozně ječet a tlačit se ještě víc. Snažil jsem se jí odtáhnot, odstrčit, ale nešlo to, protože jsem ji neměl kam odstrčit, všude byly ty holky. Hned co se mi to povedlo jsem se snažil protačit za Tebou, ale to už jsi byla venku. No a potom už to znáš." řekl a chytl mě za ruku. Bylo vidět, jak je nervózní, jestli neucknu. Neucukla jsem a jeho stisk jsem opětovala. ,,Miluju Tě. Miluju Tě nejvíc na světě. Nikdy nechci být s nikým jiným než s Tebou, vždyť já bych za Tebe dal i život." řekl. Při týhle větě mi znovu začaly stékat slzy. Nebyly to slzy smutku, ale štěstí. ,,Miluju Tě Dalibore. Navždycky." řekla jsem, stoupla si na špičky a dala jsem mu pusu. Přítáhl mě k sobě a cítila jsem, jak se usmál. Bylo to tu zas. Ten krásný pocit v břiše, srdce tlučící jenom pro něj. Úplně jsem zapomněla na to, jaká mi je zima, bolest vyměnila štěstí. Stáli jsme tam a líbali se. ,,Musí Ti být zima." řekla jsem. ,,No a? Mě hřeje to, že tu jsme spolu." usmál se a dal mi pusu. ,,Dalí." řekla jsem, dal kolem něj ruce a položila si hlavu na jeho rameno. On mě taky chytl a já jsem řekla: ,,Chyběls mi, i když to byla chvilka, připadalo mi to jako věčnost." ,,Princezno," řekl a dal mi pusu na halvu ,,ty mně taky, ani nevíš jak.". ,,Budeš spát dneska u mě?" zeptal se. ,,Já mám zítra školu." řekla jsem. ,,Aha, nedošlo mi to. Do kolika?" ,,Do dvou." ,,Tak ja Tě vyzvednu, dobře?" ,,Tak jo." usmála jsem se. ,,Trefíš tam?" ,,No jo, asi ne, tak na Tebe počkám před barákem." zasmál se. ,,Dobře." dala jsem mu pusu. Anetka a Pavol k nám přišli a zeptali se, jestli půjdeme. My jsme souhlasili. Šli jsme kus za nimi. Při chůzi jsme se k sobě tiskli a já jsem byla ráda, že ho můžu zase cítit u sebe. Došli jsme na autobusovou zastávku, ze které nám měl jet autobus domů. Kluci nastoupili s námi a doprovodili nás až domů. S Anetkou jsme se domluvili, že budeme spát u nás, takže ona si jenom skočila pro učení a oblečení na další den. Mezitím jsem se se loučila s Daliborem dlouhou pusou. Když Anetka přišla, odtáhli jsme se, kluci odešli a my jsme šly k nám.