Dalibor Slepčík

Promočený Dalibor?

  Přišla jsem domů, hodiny ukazovali čtyři hodiny odpoledne a mně chyběl Dalibor. Umyla jsem si ruce a šla do svého pokoje. Vyndala jsem z tašky krabičku s bonbony, jeden si vzala a zbytek jsem položila na poličku. Sedla jsem si na okno-sedátko a koukala se ven. Pořád dokola jsem si prohlížela náramek, který jsem od něj dostala. Mrzelo mě, že místo toho, aby na té lavičce zůstal se mnou, odběhl za Anetkou, ale na druhou stranu jsem to chápala, protože to teď byla jeho holka a asi mu na ní záleželo víc, než na mě. Tahle myšlenka, vlastně pravda, mi vhrkla slzy do očí. V tu chvíli jsem si uvědomila, že nemůžu pořád jenom brečet a musím se trochu vzchopit. Otřela jsem si slzy, vstala jsem z okna a převlékla jsem se do tepláků a tílka. Šla jsem si udělat popcorn, zabalila jsem se do deky a pustila si film. Film trval skoro dvě a půl hodiny, ale docela odvedl moje myšlenky. Když skončil, bylo skoro sedm hodin a venku byla tma. Rozhodla jsem se, že se půjdu jen tak projít. Ani jsem se nepřevlíkala, jenom jsem si vzala mikinu, bundu, boty a vyšla jsem. Zamkla jsem barák a když jsem se otočila, všimla jsem si, že na obrubníku u našeho domu někdo sedí. Zezačátku jsem si myslela, že je to nějaký bezdomovec, který usnul nebo sedí a chlastá, ale když jsem přišla blíž, poznala jsem, kdo to je. ,,Dalibore!'' vyjekla jsem a rychle se k němu sklonila. Byl úplně promočený a zmrzlý, takhle večer venku bylo kolem 2°C, možná i míň. Podíval se na mě a brada se mu třásla. ,,Vstávej.'' řekla jsem a snažila se ho zvednout. Když se mi to konečně podařilo, podepřela jsem ho a vzala ho domů. Odemkla jsem a posadila ho na gauč. Rychle jsem se zula, sundala si bundu a mikinu a rychle jsem šla k němu. Sundala jsem mu boty, bundu, mikinu i ponožky. Byl úplně celý promočený. ,,Dalibore, co se stalo?'' ptala jsem se ho. ,,Shodila mě do jezírka.'' řekl roztřeseně. ,,Cože?'' vyděsila jsem se. ,,No-'' ,,Počkej, řekneš mi to potom, teď musíš do tepla, jsi úplně ledovej.'' skočila jsem mu do řeči. ,,Pojď ke mně do pokoje.'' zvedla jsem ho a odvedla ho ke mně. Celý se klepal a nemluvil. ,,Tohle nemá cenu, musíš do teplý vody.'' když jsem ho dotáhla do koupelny, nemělo cenu do svlékat, byl na to moc slabý. Pomalu si lehl do vany a já na něj začala pouštět vodu. Voda se napouštěla a když byla asi v půlce, sundala jsem mu triko a nějakým zázrakem se mi povedlo mu sundat kalhoty. Trenky jsem mu nechala, protože.. Asi chápete. Ležel v teplé vaně a vydýchával se. Hladila jsem ho po vlasech a on měl zavřené oči. Pořád byl hrozně ledový. ,,Já Ti dojdu udělat čaj a donesu Ti oblečení, dobře?'' zeptala jsem se a on jemně kývl hlavou. Zvedla jsem se a zamířila do kuchyně. Udělala jsem mu čaj do velkého hrnku, odnesla ho ke mně do pokoje, našla jsem v šuplíku jeho tepláky a triko, které mi tenkrát půjčil a odnesla je do koupelny. Když jsem přišla do koupelny, pořád ležel úplně stejně, jako když jsem odešla. Klekla jsem si k vaně, namočila si ruku do vody a pohladil ho po tváři, aby se mu trochu prohřál i obličej. Nechceš si jít lehnout do postele?'' zeptala jsem se a on kývl. Vylezl z vany, ale byl slabý, hodně slabý. Začala jsem ho sušit ručníkem, který jsem mu potom obmotala kolem pasu, aby si mohl sundat trenky a nandat tepláky. Udělal to a když měl na sobě tepláky, dosušila jsem mu hořejšek těla a nandala mu tričko. Jasně, mohl tohle všechno udělat sám, ale pořád se trochu třásl a já neměla srdce na to, ho to nechat udělat samotného. Odvedla jsem ho do mého pokoje a položila na postel. Nandala jsem mu mikinu, položila ho na polštář, přikryla ho mou peřinou a dala kolem něj spoustu dalších dek. ,,Nechceš se napít čaje?'' zeptala jsem se a když kývl a trochu se posadil, dala jsem mu napít čaje. Znovu si lehl a zavřel oči. Chvilku jsem ho hladila po hlavě, dokud neusnul. Když usnul, šla jsem posbírat jeho oblečení, které jsem mu sundala v obýváku a v koupelně a dala jsem ho vyprat, protože když spadl do jezírka, bylo i trochu špinavé. Dostala jsem hlad a říkala jsem si, že až se Dalibor probudí, taky ho bude mít. Udělala jsem několik lívanců a odnesla je od pokoje. Sedla jsem si na okno-sedátko a jedla jsem. Když jsem dojedla, byla jsem na mobilu skoro hodinu a půl. Začala jsem být docela unavená, tak jsem se rozhodla, že si půjdu lehnout. V mém pokoji jsou sice dvě postele, ale ta druhá, na které spávala Anetka, se zasouvá pod mou postel a tu jsem teď nemohla vytáhnout, protože bych probudila Dalibora, takže jsem si vzala poslední deku, co jsem v pokoji měla, jeden polštář a lehla si na vak. Usnula jsem asi na hodinu a půl, když mě probudilo Daliborovo kašlání. Posadila jsem se a podívala se na něj. ,,Dobrý?'' zeptala jsem se a on během kašlání kývnul a mně bylo jasné, že ne. Vstala jsem, sedla si k němu na postel a podala mu čaj. Napil se a kašlání trochu ustalo. ,,Já Ti udělám ještě jeden čaj.'' řekla jsem, vzala hrnek a odešla do kuchyně. Udělala jsem čaj a vrátila se za Daliborem. Ležel na posteli, ale nespal. ,,Děkuju, za všechno.'' řekl, ale hlas se mu pořád třásl. ,,Není za co, ale teď spi.'' pohladila jsem ho po studené hlavě. Když jsem se dotkla jeho čela, bylo zároveň studené a horké. ,,Dalibore, ty máš teplotu.'' řekla jsem vyděšeně. ,,Vezmeš si prášek, jo?''. Nic neřekl, takže jsem to brala jako souhlas. Vstala jsem a došla do lékárničky pro prášek na snížení horečky. ,,Na.'' podala jsem mu prášek a vodu na zapití. Prášek poslušně zapil a znovu se rozkašlal. ,,Ššššš.'' řekla jsem a hladila ho po hlavě. ,,Spi.'' utěšovala jsem ho. Hned zase usnul, ale ze spaní pořád kašlal. Ležela jsem na vaku na zemi vedle postele. Chtěla jsem si vzít sluchátka, protože při kašlání se nedalo spát, ale zase jsem byla nervózní, že bych nemusela slyšet, kdyby se něco dělo. Nakonec se mi podařilo usnout, alespoň na chvíli. Ráno asi v osm hodin, jsem se rozhodla vstát. Dalibor pořád spal a já si uvědomila, že jsem se večer nestihla převléknout do pyžama a ani jsem se neodmalovala. Šla jsem se tedy osprchovat a odmalovat. Vzala jsem si na sebe jiné tepláky a tričko, které mi padalo z jednoho ramene. Dala jsem si jenom řasenku, abych nebyla úplně odmalovaná, ale nic víc. Vlasy jsem si rozčesala a pěšinku si načesala na stranu, to je všechno, co jsem s nimi udělala. Šla jsem do kuchyně a udělala do konvice čaj. Vzala jsem si cereální sušenku a vrátila se do pokoje. Dalibor pořád spal. Nalila jsem si čaj, klasicky se posadila na okno-sedátko a posnídala jsem, samozřejmě s mobilem v ruce. Už jsem jen dopíjela čaj, když se Dalibor probral záchvatem kašle. Vstala jsem a šla k němu. ,,To bude dobrý.'' uklidňovala jsem ho a nalila mu teplý čaj. Když dokašlal, vzal si hrnek s čajem do ruky a napil se. ,,Já nevím, co bych bez Tebe dělal.'' řekl chraptivým hlasem. Usmála jsem se a napila se svého čaje. ,,Promiň.'' řekl. ,,Za co?'' ,,Za to, že Tě takhle otravuju.'' ,,Tak za to se vůbec neomlouvej, neotravuješ mě.'' ,,Děkuju, vážně.'' řekl ztrácejícím se hlasem. ,,To by snad udělal každý.'' řekla jsem. ,,Právě, že ne.'' ,,Proč myslíš?'' ,,Anetka rozhodně ne.'' ,,A co se vlastně stalo?'' ,,Pořád jsme se hádali a já se omylem trochu zmínil o tom, že jsem přišel o tu nejlepší holku, kvůli ní a mojí blbosti-'' ,,To jsi jí řekl?'' řekla jsem překvapeně a on se znovu rozkašlal. Napil se a chraplavým hlasem pokračoval. ,,Jo, ona řekla, že stejně pořád miluje Paľa a to jsme zrovna stáli u jezírka, řekla, že je konec, strčila do mě, já spadl a ona odešla. Spadl jsem z takového prudkýho kopečku a vůbec jsem se z tý vody nemohl dostat. Byla hrozně ledová, byl jsem tam skoro čtvrt hodiny, než jsem se dostal ven.'' ,,Cože? A ty Ti nikdo nepomohl a-'' ,,Skoro nikdo tam nebyl. Když jsem vylezl, neměl jsem vůbec na nic sílu.'' ,,A proč jsi hned nepřišel?'' ,,Já jsem chtěl, ale když jsem byl před vašim barákem, začal jsem se bát, tak jsem si sedl a seděl.'' ,,Sakra Dalibore!'' rozkřikla jsem se. ,,A kdybych se nešla projít, tak bys tam umrznul nebo co jako?''. Sklopil oči a znovu se rozkašlal. ,,Promiň.'' řekla jsem a dolila mu čaj. ,,Ale mě to rozčílilo, vždyť můžeš mít zápal plic, Dalibore.'' ,,To nic nebude.'' zasýpal. ,,Já tu Anetu zabiju, fakt.'' řekla jsem, ale on už nic neřekl, jen kašlal. Když se napil a kašel trochu ustal, znovu si lehl. Pohladila jsem ho po tváři, která už naštěstí nebyla tolik ledová, jako večer, ale byl nachlazený, hodně. ,,Dalibore, neměl bys jít k doktorovi?'' ,,Ne.'' šeptl. ,,Co když máš zápal plic?'' strachovala jsem se. ,,Nemám, to by mě boleli plíce a mě nebolej.'' šeptal, protože nemohl mluvit. ,,Dobře, ale kdyby se to nějak zhoršilo, tak Ti klidně zavolám sanitku.'' usmál se a položil si hlavu do mého klína. Opřela jsem se o zeď a hlavu mu hladila. Měl zavřené oči a usínal. ,,Dalibore, ty máš pořád teplotu.'' řekla jsem, když jsem mu hladila čelo. Vydal ze sebe jenom ,,Hmmm.'' a dál usínal. Zvedla jsem se, došla pro teploměr a když jsem přišla, řekla jsem: ,,Dalí, ukaž, já Ti změřím teplotu.''. Nic neřekl, ani neotevřel oči, jenom zvedl ruku a já mu do podpaždí dala teploměr. Nechala jsem ho tam pět minut a když jsem se podívala, kolik má, vyděsila jsem se. ,,39,2! Dalibore, to je moc.'' zpanikařila jsem, ale snažila jsem se to nedat najevo. Nic neřekl, jenom ležel. ,,Dalibore, mamka má známýho, je to doktor, co kdybych mu zavolala.'' hladila jsem ho po hlavě. ,,Hmmm.'' 'řekl' Dalibor a já to brala jako souhlas. Vytočila jsem číslo známého a odešla jsem z pokoje. Je to rodinný kamarád už dlouho a vždycky to byl takový můj nevlastní strejda. Když jsem s ním domluvila, vrátila jsem se k Daliborovi. ,,Za půl hodiny přijde.'' sedla jsem si na postel a chytla ho za ruku. Nervózně jsem u něj seděla a čekali jsme na doktora.