Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 3. - Královnin rádce

Ponurá pevnost měla ve svých kobkách mnoho místa. Jaime s Bronnem se stali jedinými zajatci, kteří v kobkách dostali své cely. Daenerys s ostatními zajatci naložila jiným způsobem, donutila je buď před ní pokleknout anebo spálit na uhel.

Po studených kamenech stékala voda, jak bylo v podzemních kobkách vlhko. Dlouho tu nikdo nebyl. Jaime zůstával sedět na vysokém schodku, který sloužil jako postel v jeho cele. Zíral před sebe. Bronn na něj zkoušel mluvit, ale on ho neposlouchal. Měl výčitky, že nedokázal ukončit válku v jejím samém počátku. Místo toho byl zajatec v době, kdy ho Cersei nejvíce potřebovala.

Mezitím Tyrion se snažil promluvit s Daenerys co nejdříve to šlo. Seděl v Síni malovaného stolu, poslouchal hvízdot větru, který se proháněl hradbami. Stahovaly se mraky, každou chvílí mohla přijít bouře. Alespoň se z bitevního pole smyjí stopy minulosti. Milosrdný déšť smaže popel po dračím ohni z povrchu zemského, bitva bude zapsána do kronik a přeživší postupně zapomenou na hrůzy, které na bojišti prožili.

Tyrion polkl, když uslyšel klapání širokých podpatků po kamenné podlaze. Nervózně se zavrtěl na široké židli, když do Síně malovaného stolu vešla Matka draků. Chtěl zůstat vyrovnaný a nedat na sobě znát nervozitu. Potřeboval klidný hlas. V hlavě stále dokola a dokola přemítal o důvodech, proč nechávat Jaimeho naživu. On by ho nikdy neposlal na smrt, ale Daenerys potřebovala pádné důvody, proč nemá hned teď pro jeho bratra poslat a neshodit ho z útesu.

Daenerys se posadila naproti němu a proťala ho pohledem.

Nezdála se být v dobré náladě, především kvůli stavu Drogona. Hned vedle ní se postavila Missandei a podívala se na něj s jistým nepřátelským výrazem. Opět se na Tyriona dívali jako na Lannistera. Tam na bitevním poli jim připomněl svůj původ, když se přihnal do bitevní vřavy, aby zabránil zabití nepřítele Targaryenů. Ohrozil tak svoji důvěryhodnost, protože bránil toho, koho neměl. Bránil svoji rodinu.

„Na bitevním poli jsi řekl, že máš důvody, které mě přesvědčí, abych Jaimeho Lannistera nechala žít. Nyní je čas, abys je předložil," pobídla ho Daenerys.

Tyrion zmáčkl opěradla židle. Musel ji přesvědčit.

„Jde o to, že Jaime je jediný, koho královna Cersei vyslechne," řekl pomalu, kladl opatrně slova, jak to vždy dělal. Nyní na každém slově závisel život Jaimeho. A přesto, hned co to dopověděl, napadlo ho, že udělal chybu. Jak ale měl říct, že mohou Jaimeho využít k jednání se Cersei, aniž by upozornil na to, že jí na bratrovi záleží? Nechtěl podceňovat Daenerysinu inteligenci, ale právě v tuto chvíli doufal, že si neuvědomí, jakou má Jaime Lannister pro Cersei cenu.

„Pokud královnina bratra necháš zabít, má paní, tak s ní nebude řeč. Bude tě provolávat nečestnou a krutou, pokud zemře zde v zajetí. Vyhlásí to v celém Králově přístavišti a Jaime Lannister bude za mučedníka. Město tě poté nepřijme jako svého vládce a to je přesně to, o co tobě jde. Chceš, aby tě lidé zbožňovali, aby ti sloužili beze strachu, aby již nebyli otroky."

„A ty?" pousmála se Daenerys, „jsi můj rádce," řekla, „když mi radíš, děláš to beze strachu?" zeptala se. Tyrion zůstával zticha.

„Máš pochybnosti, to je dobré, vím, že jsi obezřetný," promluvila místo něj, „ale chci vědět pravdu."

„Pravdu, má paní?" Tyrion jí opětoval úsměv. Za tu krátkou dobu, co ji znal, věděl, že nyní není v tak špatné náladě, jak se mu zprvu zdála.

„Nemám strach. Jen doufám v mé rady. Přeji si, abych dělal ta nejlepší rozhodnutí, a co se týče Jaimeho Lannistera nebo Jona Sněha," na chvíli se odmlčel, „tak ani jeden z nich nemá špatné úmysly proti tobě," řekl přímo. Daenerys překvapeně zvedla obočí a trochu se ušklíbla. Na rtech měla pobavený úsměv. Zajímalo ji, jak mohl dojít k závěru, že Jaime s ní neměl špatné úmysly.

„Nechápej mě špatně, má paní," chtěl hned Tyrion vysvětlit, ale Daenerys se mu vložila do řeči, „pokud nechám zabít Jaimeho Lannistera v zajetí, tak je to špatné? Na bitevním poli by to bylo lepší? Říkáš mi tu, že jsem udělala chybu, když jsem ho na bitevním poli nechala žít?" rozohnila se. Nasadila pevný výraz, ze kterého šel strach. Tyrion se jen zhluboka nadechl, „Jaime Lannister jedná ve prospěch bezpečí své sestry Cersei, nezajímá ho vládnutí," usměrňoval ji Tyrion.

Daenerys nemluvila, nezdála se, že mu věří.

„Myslím, že jsem jediný člověk, který může říct, že ty dva zná nejlépe z celého království," přesvědčoval dál, „pokud necháš Jaimeho naživu, bylo by možné se s Cersei i na něčem dohodnout. Pokud však bude její bratr mrtvý, dočkáš se akorát odporu a dalších krvavých bitev. Roztrhá to Západozemí na kousky."

Daenerys už vypadala znovu klidná. Rozmýšlela slova svého rádce. Na tváři se jí opět rozlil ten pobavený úsměv, „říkáš, že smrt jednoho muže zapříčiní buď zkázu Západozemí anebo jeho sjednocení, pokud zůstane naživu?" zeptala se. Znělo to opravdu zajímavě, když to vyslovila nahlas. Jak smrt jednoho člověka dokáže zamíchat s kartami osudu celé země.

„Dá se to tak říct, má paní," pokýval hlavou Tyrion. Doufal jen, že jeho sourozenci k sobě stále mají takový cit jako kdysi. Neměl tušení, jestli je smrt všech jejich dětí spojila více dohromady anebo zapříčinila chřadnutí jejich vztahu.

„Jsi si tím opravdu jistý?" přimhouřila oči a změřila si trpaslíka pohledem. Tyrion jen semkl rty, možná ho napadlo, jak Daenerys dokázat pravdivost jeho slov.

{[Stolen-Relic] Je těžké vědět, zda Daenerys bude Jaimeho nadále věznit a Cersei tak vydírat anebo vymyslí zcela jiný plán s mužem, který zabil jejího otce. Co se semele na Dračím kameni zjistíte jedině v dalších kapitolách :)}