Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 40. - Uvěznění a svobodní

„Nechápu, jak se tohle mohlo stát," zakabonil se Tyrion. Opíral se velkou hlavou o mříže od jeho malého vězení. Naproti němu byl ve stejně tak velké cele i Samwell Tarly, který se rovněž zkroušeně díval před sebe. Lehce se pohupovali, jelikož se nacházeli na lodi v přístavu. Byla to loď Daenerys Targaryen, to Tyrion bezpečně poznal, přeci se těmito loděmi plavil společně se svojí novou královnou určitou dobu. V hlavě mu pořád nešlo dohromady, co provedl špatně, vždyť byl ve všem tak opatrný. Jediný, kdo mohl být nedostatečně opatrný, byl Jaime. Jeho bratr bohužel neviděl o pět tahů na šachovnici dál jako on nebo Cersei.

„Předpokládám, že jsme jediní dva, co znají pravdu o Jonu Sněhovi," Tyrion na něj ani nepohlédl, aby koutkem oka spatřil, jak bezmocně kýve hlavou.

„Ani tvá, ehm," odkašlal si, „přítelkyně?" zeptal se opatrně Sama. Lord Tarly zamrkal, „má...má?"

„Dívka, se kterou si přijel," zkusil opatrněji Tyrion.

„Fialka?"

„Ano, ona," přikývl již Tyrion netrpělivě.

„Ne," vydechl Sam, „o ničem jsem jí neřekl, nechtěl jsem, aby něco takového věděla. Mohlo by jí hrozit nebezpečí, věří, že jsem našel jenom nějaké staré moudro, co by mohlo pomoci sedmi království při zvolení nového krále. Více jsem s ní nic nerozebíral."
Tyrion začal sledovat Sama, jak ustaraně o dívce mluví, „máš o ni strach," podotkl. Přál by si je dostat oba z tohoto proklatého vězení. Jak jen Daenerys přišla na Sama Tarlyho? Pravděpodobně stráž, kterou měl s sebou, musela mluvit. Cítil se teď zodpovědný, že Sama takto narychlo zatáhl do malého domu na okraji města a strážci pravděpodobně pojali podezření, že se Lannisterovský rádce otočil proti královně a hledá spojence.

Sam zaťukal kloubem prstu o mříže, „mám o ně velký strach," přisvědčil. Jeho mysl zůstala u Fialky. Doufal, že jsou i s dítětem v pořádku.

-------------------------------

Královská armáda se rozmístila před brány, velitel jezdil na svém koni sem a tam, neměl ani tušení jaká taktika by proti mrtvé armádě mohla účinkovat. Chystali se bojovat s něčím naprosto neznámým. Draci se stále vznášeli nad hradbami města a vojáci ve městě se snažili udržet pořádek. Neposkvrnění se drželi stranou a neměli se k tomu, aby přiložili ruku k dílu a pomohli alespoň lidem se uschovat v podzemních kobkách pevnosti. Veškerá družina Daenerys Targaryen se chovala jako duchové, vypadalo to, že se jich snad ani hrozba blížících se chodců netýká.

Armáda rozpadajících se těl se již objevovala na obzoru, procházející krajinou jako zhmotnělý led. Nepohybovali se, linuli se jako vkrádající se myšlenky, ty špatné a odpuzující myšlenky, co se vkradou do hlavy a drží se člověka příliš pevně na to, aby se jich zbavil. Pokud se zavrtají příliš hluboko, již není cesty zpět a v mysli se uhnízdí až do samotné smrti.

Gendry se strachoval o více než jen o vlastní život, na srdci ho tížil osud celého města. Poloprázdnými ulicemi se dostal do přístaviště, kde věděl, že je stále Davos s Theonem.

„Gendry, musíme odsud odplout, ve městě rozhodně nebude bezpečno. Nerad to říkám, ale není jistota, zda město nepadne stejně jako předtím Zimohrad," Davos nutil mladíka odjet.

„Ano, město padne," potvrdil mu Gendry, když se v tom pochmurném dni setkal s Davosem u ztemnělé vody obtékající královské město, „Daenerys má armádu špehů, chce využít chaosu a převzít město," Gendry měl spoustu času si promyslet její slova a nakonec došel k těmto závěrům. Bylo to silné tušení.

Davos pohlédl k nebi, „proto sem přivedla draky," zašklebil se proti bledému slunci, skrytém za mraky, co pokrývaly oblohu po celé její rozložitosti.

„Dojdu pro Theona," rozhodl najednou Davos, „teď se nikam odjíždět nebude a Theon by stejně bez Yary už neudělal ani krok," zaťal zuby. Po době strávené v přístavišti již měli několik tipů, která loď může ukrývat Greyjoyovu sestru.

----------------------

Zsinalá kůže, olupující se maso a zákeřný úšklebek se rozlil po té šedé tváři Aryi Stark. Z podvědomí jí tlačí vzpomínky na časy, kdy žila a jak se sem toužila dostat nazpět. Podříznout hrdlo celé královské rodině, prvně Cersei, potom klidně i Jaimemu Lannisterovi a zbytku jejich zhýralé rodiny. A zcela nakonec si vychutná moment, ve kterém rozpárá hrdlo domýšlivé Targaryence. Zloba z jejího srdce se mohla prorvat na povrch, Arya se již nemusela schovávat za lidskými morálními standarty, neměla povinnosti a byla svobodná a stejně tak i její vztek. S obrovskou radostí poslala napřed svoji skupinku chodců, budou zaplaveni šípy a padnout, avšak až dosáhnou prvních řad živých, poskytne jim to nové vojáky. Noční král opět pozvedne své paže a zaplaví vzduch ledovou euforickou mocí, Arya se jí zhluboka nadechne, dodá jí sílu a tato síla i probudí k životu zbloudilé duše, budou se moci přidat ke králi noci.

Její kůň se zdál stejně nadšený jako ona sama, rozpustile přešlapoval a upíral zrak na město u vody. Za jejími zády se vynořil několika metrový obr, v ruce držel dřevěnou palici posetou železnými hřeby. Arya se na něj otočila v sedle koně. Další část plánu bylo vpustit tohoto bájného obra do řad jejich nepřátel, ale ještě musí počkat, ještě nepřišel ten správný čas.