Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 24. - Sestry

Arya se nacházela v jejich rodinném sídle, koordinovala příliv zraněných vojáků a obvazovala škaredé rány, které získali v bitvě, „jistě Reede, bude to skvělá jizva, jen vydrž," uklidňovala jednoho ze Starkových vojáků a obvazovala mu ránu v boku. Nebyla hluboká, svá zranění jistě přežije.

Sténání se ozývalo ze všech stran, „pomozte mi s ním," požádala lorda Glovera, který přišel spěšně zkontrolovat několik svých vojáků a Arya zrovna u jednoho z nich byla a obvazovala mu useknuté prsty, voják sebou házel a tak ho lord Glover přidržel na lůžku.
„Jak to vypadá venku?" nadzvedla smutně obočí mladá lady na lorda Glovera, který byl na druhé straně vojákova provizorního lůžka.

„Chodci nám dali na chvíli oddych, nežene se jich tolik. Velmi nám pomohli divocí, jsou to skvělí bojovníci," uznal lord Glover. Arya pokývala hlavou, „Jon si vždycky uměl vybrat přátele," pousmála se a dál zavazovala zranění vojákovi. Zvedla se a chtěla, aby vojáci, kteří jsou hůře zranění, byli přeneseni do spodní části budovy. Budou více pod dohledem. Nechtěla, aby se kolem nich motali nově příchozí, kteří třeba potřebovali jen obvázat lehce krvácející ránu.

--------------------------------

Zprvu se Petyr snažil o nezávaznou konverzaci, po chvíli však zjistil, že Sansa není v náladě, aby si s ním povídala. Linie kočárů, povozů a koní postupovala rychle, nikdo nešel po svých, dokázali všechny nějak naložit a poslat ze Zimohradu.

Pevně se drž, chvíli věř a neotáčej se.

Opakovala si v hlavě slova Brana. Uvažovala o tom, jestli mluvil o téhle době v kočáře, pocitu, kterém prožívala. Neotáčela se proto z okýnka ven na Zimohrad, jak to dělal Petyr. Nevěřila manipulátorovi, ale možná mu na tuhle cestu mohla věřit. A pevně se držet? Tato slova ji příliš do nynější situace nezapadala, čeho se měla držet? Snad ne Petyra, otřepala se při té představě.

Všimla si pohledu, jakým se na ni Petyr díval, „je ti dobře?" optal se starostlivě. Sansa odvrátila oči, „trochu," zkroutila rty, cítila se jak uvězněná.

„Neměj strach, Zimohrad nepadne," na tváři měl úsměv, to se Sanse nelíbilo a zamračila se, „jak si můžeš být tak jistý, že Zimohrad nepadne?" utrhla se na něj, jeho samolibého úsměvu začínala mít dost, „mám tam sestru, přátele, desítky lidí, které znám téměř celý život!"

„Máš strach, to chápu," mluvil klidně, viděl napětí, které Sansa v sobě měla. Nahnul se naproti ní, „měl jsem volit lepší slova," zašeptal, tvářil se, že se chce omluvit. Sansa se kousla do vnitřní strany tváře, aby k němu neměla další naštvaná slova. Podívala se z okýnka ven, Branova rada nebo vize určitě nepatřila k této situaci. Doufala v tichou cestu, jenže ta naděje se jí rozplynula v momentu, kdy si Petyr přesedl vedle ní. Do této doby zůstával na sedadle naproti.

„Mluv se mnou, nechci, aby mezi námi byla špatná krev," prosil ji a nepřerušil oční kontakt ani na vteřinu. Sansa se namáčkla více na stěnu kočáru, „Petyre, jsem vděčná za tvoji starost, ale bohužel jsou věci, které ani ty nedokážeš vyřešit. Zatím jsem se přikláněla ke tvým radám, zdály se mi dobré, ale přestávám mít ten pocit," pověděla mu, když se jí naskytla příležitost. Petyr zamrkal, „věřil jsem, že mé rady jsou vždy ty nejlepší, co ti mohu nabídnout, Sanso, nikdy bych ti neporadil špatně," přisunul se o kousínek blíže k mladé krásné lady Stark, „tvá důvěra je pro mne vším."

Sansa polkla, nepříjemně se přibližoval, „lady Brienne neměla odjíždět," vytkla mu jeho poslední „dobrou" radu. Petyr vzal Sansu za ruku a jemně ji stiskl v obou dlaních jako projev soucitu s jejím strachem, „mnoho vládkyň zpochybňovalo rady svých rádců, ale později z nich vyšla dobrá rozhodnutí s ještě lepšími a někdy i nečekanými výsledky," nedal se rozhodit. Lady Stark netušila, jak na jeho neustálé obhajování má reagovat, nejraději by jej vyhodila z kočáru tady a teď. Ponechat jej ve sněhu, mrazivém vzduchu, pustině, kde nejbližším bodem je bitvou zuřící Zimohrad. Stísněný pocit však přetrvával, „slibuji ti, že zůstanu navždy po tvém boku, ať se bude dít, co chce," natáhl se hlavou k její. Oči přesunul na její rty. Byl si téměř jistý, že se mu tentokrát podvolí, v místě, kde není úniku. Těla natisknutá k sobě.

Stáhl se a to velmi rychle, byl přerušen hlasitým bušením do stěny kočáru.

„Zastavte!" přikázala Sansa hrubým hlasem, to ona bušila zevnitř do stěny kočáru, „říkám, zastavte!" zopakovala svůj příkaz tak rychle, že na ten první neměl šanci ještě nikdo zareagovat.

„Sanso, já nemyslel, že," zatřásl se Petyr a odtáhl se od Sansy, co nejdál to šlo. Ona svýma očima šlehala blesky, „ty raději nemysli vůbec na nic, lorde Baelishi," zasyčela. Kočár zastavil a ona z něj téměř vyskočila, na chladivém vzduchu se zhluboka nadechla. Dvojice koní se dvěma starými muži, kteří jeli za kočárem, se zastavila. Hleděli na Sansu s překvapením. Ta požádala, aby jeden z mužů jí propůjčil koně a sám se svezl kočárem. Nasedla na hnědáka a místo, aby se rozjela po směru jedoucí karavany, zamířila přímo na Zimohrad.

„Sanso!" slyšela ze sebou Petyrova slova a i nějaká další, kterým však již nerozuměla. Zlomový moment nastal v kočáře, svitlo jí a uvědomila si, že nemůže věřit nikomu jinému krom rodiny. Nemohla proto Aryu ponechat na bitevním poli. Tušila, jak bude její sestra naštvaná, ale Sansa byla odhodlaná ji vzít s sebou za jakoukoliv cenu.