Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 15. - Smečka lvů

-z minulé kapitoly-

„Jistě, královno sedmi království," oslovila ji tak Daenerys, „jsme v bezvýchodné situaci. Chtěla bych..." zkřivila obličej, jemně vydechla a více se narovnala, „chtěla bych, abys věděla, že nechci nijak ohrozit prostý lid. Královské záležitosti budou..." trochu se rozkročila, aby udržela rovnováhu, země pod jejíma nohama se naráz zhoupla, dvakrát se s obtížemi nadechla.

„Kdy..." hlas se zadrhl Jaimemu Lannisterovi v krku, podíval se na dvojče, ve tváři ihned poznal, že za tím stojí ona, protože nehnula ani brvou.

-nyní-

Nehodlal již přihlížet dalšímu šílenému počínání, které bylo vykonáváno z nejvyšší pozice v této zemi. Byl rychlejší než kterýkoliv strážce z družiny Daenerys, přiběhl k ní a zachytil ji, ještě než začala vůbec upadat. Spatřil bílou tvář, jak se stává ještě bělejší. Všichni v místnosti se začali ošívat, strážci začali volat o pomoc lékaře a shánět jej po celé Rudé baště.

Tyrion přejel pohledem po jídle a pití nachystaném na stolečku před Daenerys. Co jen jedla? V čem byl ukrytý jed?

„Nemohu," vyloudila ze sebe skrze stažené hrdlo, „došla jsem až sem," teklo jí z modrých očí, zda to byly slzy anebo jen slzela od vnitřní bolesti, kterou způsoboval jed uvnitř jejích útrob, rytíř již nevěděl. Kolena se jí podlomila nadobro a Jaime musel drobnou dívku vzít do náručí, otočil se tak s ní rozzuřeně na Cersei, „na ničem takovém, jsme se nedomlouvali," zachvátil jej vztek, svíral Daenerys více než to bylo nutné, možná až bolestné.

„Kde je protilék Cersei? Nebudu se ptát znovu!" zakřičel přes celou místnost. Královna vytřeštila oči a krapet zbělala jako její protivnice, „podívejme na tebe," zakroutila hlavou. Možná měla na jazyku další slova, ale nemohla je vyslovit. Byla příliš zaskočená, že zrovna Jaime pokazil její plány. Mohli si žít spokojeně bez výstrah od mladé Targaryenky, ale on to prostě musel pokazit. Proč vlastně?

„Tohle, nedovolím," Jaime strhl ze Cersei pohled a s Daenerys v náručí běžel tam, kde doufal, že jí pomohou.

„Jaime?" zavolal na něj Tyrion a běžel mu za patami.

Alchymista!

Cersei dala práci novému nadějnému alchymistovi přímo na jejich dvoře. Měla ho velmi v oblibě, pravděpodobně proto, že souhlasil s každou špatností. Obrněnými zády rozrazil dveře od alchymistické laboratoře, „Alaricku!" řval z plna hrdla. Točil se po úzkém prostoru, loktem shodil několik knih položených na vysokém stole, „je tu někdo?"

Alchymista byl za rohem místnosti, vyskočil vystrašeně od svého stolu, kde pracoval a přiběhl ke zdroji hluku ve své pracovně. Mohl být o něco mladší než Jaime, hubený s lišáckým výrazem ve tváři. Přesně typ muže, kterého Cersei potřebovala, aby jí pomohl dosáhnout všech jejích ambicí. Již dávno zmoudřela a věděla, že moci nedosáhne pouze skrze silné muže bojovníky, musela především využít intelekt lidí, které měla ve svém městě.
Když Alarick spatřil Daenerys Targaryen v rukou Jaimeho Lannistera, cukl sebou a chvíli se bál zareagovat.

„Po-pojď," vykoktal ze sebe a zavedl je k malému lůžku, takovému kteří mají k dispozici i královští lékaři.

Dívka slábla v jeho náručí, opatrně ji položil a očekával, že se Alarick bude činit, ale ten si Daenerys prohlížel, jakoby její příznaky viděl poprvé v životě. Třas zachvátil její tělo, sípavě dýchala, „protilátku," zamračil se Jaime na alchymistu. Alarick znovu cukl hlavou a zadíval se na rytíře ve zbroji, „o žádné nevím," pokrčil rameny.