Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 26. - Legenda o Jaimem a drakovi

Věž sotva stála, téměř celá její půlka byla smetena společně s hradbou. Opevnění zde chybělo v asi dvakrát větší míře, než tomu bylo na západní straně, ne-li více. Kusy zdiva se povalovaly dokonce i v ulicích, byly na střechách domů, poničily tak dost vnitřní zástavby hradu. Jaime pomalu šel k rozbořené hradbě, cestou šlapal po skle, vysypaném z okenic budov. Špatně viděl skrze změť prachu, vojáci za ním se rovněž obezřetně táhli bojištěm. Jaime provířil rukou vzduch před sebou, ale ničemu to nepomohlo. Voják za ním si odkašlal, trocha prachu se mu dostala do plic. Vysoko nad sebou mohli slyšet vrčení draka, vždy nervózně zakroužil nad padlou hradbou a poté zase zamířil k východu, aby spálil hrstku chodců, co se přibližovali. Zdálo se, že Bílý chodci přeskupují své síly. Určitě plánují plně zaútočit na východní stranu a poté i nadále bombardovat průnik na západě, alespoň tak by to udělal Jaime.

Na zemi narazili na první vojáky, „vezměte je s sebou do budov," dal Jaime rozkaz, přitom smutně povzdechl. Uvnitř se třásl, protože tušil, co nastane. Hrstka vojáků pomáhala zraněným se dostat do bezpečí. Pokud se vnitřku budov dalo říkat bezpečí, protože ve skutečnosti, až bitva bude prohrána, chodci proběhnou všechny domy a zničí všechno, co je ještě živé. Rukojmí a zranění neexistují, pouze smrt.

---------------------------

Arya vystoupala na půdu jejich rodinného sídla, odkud mohla malými okny vidět z vrchu padlou hradbu na východě. Za sutí a prachem byli formující se chodci, před nimi na mrtvém bílo šedém koni rychle poklusával Bílý chodec. Máchal s dlouhým mečem ve své ruce, jeho kůň zuřivě přešlapoval sem a tam, z nozder mu vycházela pára do okolní zimy. Rozjel se proti poletujícímu prachu k Zimohradu.

Arya rychle našla cestu na střechu, na opatrnost nebyl čas, běžela po kluzké střeše s vrstvou sněhu, na zádech měla malý luk a posledních pár šípů. Vzdálenost byla obrovská, jenže to Aryu nemohlo odradit. Kdo na Zimohradu mohl střílet lépe nežli ona?

---------------------------

Nebylo slyšet řinčení mečů a zbroje chodců, proto vojáci Zimohradu věděli, že mají ještě čas a mohou se připravit k boji. Ošetřovali zraněné a očišťovali meče či části zbroje. Kolem Jaimeho bylo prázdno, každý se někde snažil pomoci anebo si ukrást chvíli klidu, vyrovnat se se situací, nabral znovu síly a pozvednout meč proti chodcům. Rytíř se opřel o stěnu nízké budovy a oddechoval, před očima mu probíhala smrt desítky vojáků. Myslel jak na dívky Starkovi, které chtěl ochránit, tak na svoji sestru v Králově přístavišti. Ponechal ji tam společně s Daenerys Targaryen, o které netušil, čeho je schopná. Mohl jen doufat, že je Tyrion nepustí k sobě, i když jsou takhle blízko. Cersei nyní bude obezřetnější, nedovolí si podniknout cokoliv podobného jako je otrávení Targaryenky. Kdyby skutečně zemřela, každý by věděl, kdo je za tím. Záleželo však na tom ještě Cersei? Odmítal uvěřit, že by Cersei ztratila veškeré zábrany. Dokonce se přestala bát i jakéhokoliv prozrazení.

„sere Jaime? Kde je Arya?" z úvah byl vytržen ženským hlasem, k jeho zděšení zjistil, že patřil lady Sanse. Zrovna přemýšlel i o udržení bezpečí Starkových a najednou i ta druhá z nich se mu vrátila na bitevní pole.
„Co tu děláš? Máš být už dávno na cestě pryč!" zatnul zuby, protože teď byla ta nejhorší chvíle, kdy se tu mohla objevit. Dostal však od ní ten nejpevnější pohled, který viděl. Něco podobného mohl vidět pouze v očích své Cersei.

„Přijela jsem pro svoji sestru, bez ní neodjedu," řekla pevně. Ona musela být tím jezdcem z jihu. Bohové, proč ji jen vojáci u brány pouštěli? Jenže možná to bylo osudem Starkových, že Sansa přijela, aby vytáhla svoji malou sestru z bitevního pole. Měly šanci se obě zachránit. Jaime natáhl paži k rodinnému sídlu Starků, „je ve vašem domě, stará se o zraněné," pohlédl směrem k domu a spatřil Aryu na jeho střeše. Znovu se zhrozil a vytřeštil oči.