Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 23. - Davos

Šplouchání vln o skaliska Dračího kamene nemohlo Davose Mořského omrzet snad nikdy. Strávil společně se Stannisem Baratheonem na tomto místě mnoho času a tak noční život zdejších zvířat mu byl blízký. Charakteristické švitoření hmyzu v oblasti se stalo součástí mnoha jeho nocí. Bylo zvláštní, že se na Dračí kámen dostal znovu, tentokrát však s jiným pánem, o kterém již nepochyboval, že se bude rozhodovat správně. Přesto od časů Stannise se již bál svěřit důvěru do nového nadějného muže, schopného dobře bojovat. Dny se táhly a Davos začínal být ve velké pevnosti nervózní, protože královna Daenerys chtěla po Jonovi, aby jeho vazal zůstal na Dračím kameni, mezitím co ona i on odjedou pryč. Jistě musela mít takové kroky promyšlené, jediné co chtěla, bylo oddělit co nejvíce věrných lidí z Jonova dosahu. Davos doufal alespoň v nějaké zprávy, ale žádných se mu nedostávalo, část armády Neposkvrněných, chránící pevnost, muselo snad vrány či holuby se zprávami odchytávat, aby se nedostaly k jejich příjemcům.

Další z vazalů královny Daenerys byla část železných, kteří nyní přišli o svoji flotilu, byla zničena Euronem Greyjoyem, Železným ve službách Cersei Lannister. Yara byla zajata samotným Euronem a Theon se po svém úprku dostal na Dračí kámen, kde zbývající přeživší Železných mužů nemohly svého šlechtice vystát a dávali mu to velmi dobře najevo. Davos se již párkrát setkal s Theonem, jak se sám potuluje po hradu, zdál se mu krapet nepřítomný, jeho výraz především. Když na něj promluvil, dostal pár tichých slov a déle se Theon s lidmi zdržovat nechtěl. Avšak zrovna dnes odpoledne se mladý Železný rozpovídal o své sestře, o své zradě a slabošství, velmi si vyčítal události za posledních několik dnů. Davos v jeho očích mohl spatřit odpor, který vůči strýci Euronovi měl, a také znovunabytí jeho vratké sebedůvěry.

„Nevěš hlavu, nebuď zničený z toho, že jsi svůj život neobětoval jisté smrti rukou svého strýce," Davos se snažil mladého Greyjoye uklidnit a nasměrovat jej k nějakému cíli, „své muže můžeš získat zpět, lodě se postaví znovu, ale život zpátky nevrátíš," zakroutil hlavou. Nechtěl poznamenat nic o Jonu Sněhovi, který povstal z mrtvých, aby si více mladých bláznivých hochů nemyslelo, že zázraky se dějí a i oni mohou povstat znovu z jisté smrti. Davos Mořský si porozuměl s mužem, mající stejný vztah k lodím a srdcem patřil na moře. Nemohl si pomoci, ale připomínal mu jeho zemřelého syna, o kterého přišel při bitvě u Černovody. Zatřásl se při té vzpomínce.

Theon Greyjoy zvedl hlavu a bylo vidět, že sebelítost jej opustila. Oči mu zazářily.

Oné noci již nevydržel ani jeden déle nečinně setrvávat na Dračím kameni. Pod rouškou tmy se vykradli i společně se dvěma posledními Železnými, kteří ještě nad Theonem nezlomili hůl, ke břehům pod pevností. Proklouzli Neposkvrněným starými chodbami, které Davos znal a věděl přesně, kam je zavedou. V několika úsecích neměli možnost použít louč a tak postupovali v naprosté tmě chodbami, aby nebyli prozrazeni. Davos si v duchu šťastně zavzpomínal na staré dobré časy, kdy ještě býval známým pašerákem přes Úzké moře. Svým způsobem byl svobodný a nezávislý podnikatel, což se mnohým v Západozemí ani nesnilo. Doufal, že po válce o trůn, bude moci odjet na své léno – Mys bouří, které mu Stannis Baratheon věnoval, potom, co mu zachránil život před vyhladověním. Avšak to se zdá dnes jak dávná historie.

Vypluli na černé moře na menší lodi vstříc Králově přístavišti, zatím nikým nezpozorováni. Z Theona opadl strach a výčitky, cítil, že když se opět pohybuje někam dál, může to být jen dobré. Neustále myslel na svoji sestru Yaru, představoval si den, kdy ji zachrání ze zajetí jejich strýce. Vyšel nahoru na palubu, kde se na přídi setkal s Davosem, nechávající si ošlehávat tvář chladivým nočním větrem. Davos se krapet pousmál, i když to v tmavé noci nebylo ani vidět, „co tví muži?" zeptal se Theona.
„Říkají, že to bylo riskantní, ale doufají, že přispějí tak k ukončení války," prozradil Theon. Davos pokýval hlavou, „riskantní to rozhodně je, ale ne o moc více, než jsme zatím zažili. Navíc plout v noci patří mezi mé nejlepší schopnosti, naše malá posádka nemusí mít strach," ujistil Theona, který se po chvíli nadechl a ještě se musel zeptat, „opravdu věříš, že ten hoch bude schopný?"

Davos zapřemýšlel, sklopil hlavu a pohladil okraj lodi, „jsem loajální, někdy má loajalita může být téměř slepá, ale snažím se věci vidět z jiné perspektivy. Měl jsem obrovskou víru ve Stannise Baratheona. Až byl pryč, řekl jsem si, že již nikdy nebudu věřit legendám a už vůbec ne proroctvím!"

Zpropadená Melisandra! Dralo se Davosovi na jazyk, ale nevyslovil to.

„Jenže potom jsem se setkal s Jonem Sněhem a mým přesvědčením to opět otřáslo," pomyslel na jeho vstání z mrtvých, „proto jsem znovu přehodnotil svá přesvědčení, ale nyní vidím svět mnohem kritičtěji nežli předtím. Zvážil jsem všechny možnosti, dokonce i tuhle novou mladou a nadějnou královnu Daenerys. Nic z toho se mému srdci nezamlouvá, pouze on, pouze ten jeden hoch."
Vydechl, jakoby při svých slovech zadržoval dech, „až se s ním setkáš Theone, poznáš, že je toho hoden. Hned brzy ráno zavítáme do místní kovárny s výhledem na Rudou baštu, tam jsem jej ponechal."
„Víš naprosto, že je Baratheonem?"

Davos zaťal zuby, měl radost, když o něm mluvil, „jen pouhým pohledem je Baratheonem! Disciplinovanější než byl Robert, vlídnější než byl Stannis. Je ještě mladý, to vím, ale cítím, že má dobré srdce. Navíc Melisandra mi dala potvrzení z jeho krve, že je opravdu Robertovým levobočkem," potvrdil Theonovi. Ten se již na nic dál nevyptával, uvěřil starému pašerákovi, že tentokrát vložil víru do dobrého člověka.