Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 45. - Bílé šátky

Bojiště u hradeb Králova přístaviště.

Obr procházel bojištěm, sledoval cestu, kterou prošli dva tmavě odění bojovníci. Mlátil do dřevěných domů svou obrovskou palicí. Třísky odlétávaly metry a metry daleko. Řval a postupně se přibližoval k domu, kam se skryli dva bojovníci. Jeden s mečem a dýkou, druhý s palicí.

Z půdy se sypal prach a stoletá špína, všichni tiše zůstávali v domku. Gendry sebou cukl, naznačil, že by všichni měli vyběhnout ven a snažit se před obrem utéct. Jon však zakroutil hlavou, chtěl, aby měl ještě chvíli strpení. Znal chování obrů, boj je dokázal pohltit a jejich těla spotřebovávala mnoho energie. Příliš dlouhé a únavné boření domků ho za krátkou dobu přestane bavit a mnohem raději se vrhne k ničení svých nepřátel. Jon i Gendry se dívali naproti sobě napjatě do očí. Zářivě modré proti hluboce hnědým.

„Věř mi," špitl Jon, když se ozvala další tříštivá rána blízko domu. Muž se ženou rovněž jen s vystrašenýma očima vyčkávali, zda přežijí.

Další tříštivá rána.

Gendry zatnul zuby, měl nutkání se zvednout, popadnout Jona a dostat se odsud pryč. Rozhlížel se kolem sebe, jestli mohl použít nějaké zbraně. Co však mohlo být účinné proti obrovi, až zničí střechu nad jejich hlavami?

Proti hrozivému obrovi z armády Nočního krále byla vržena dřevorubecká sekera a zahryzla se mu do ramene.

„Ty seš ale hnusná ku*va," zanadával muž, co hodil sekerou. Byl to Sandor. Netrvalo dlouho a obr se po něm ohnal palicí, Sandor sotva stačil utéci z rozcestí, na kterém do té doby stál. Ani nevěděl, po kom obr předtím šel, ale Jon s Gendrym mu mohli být vděční, že obra odlákal od nich dál.

Vyšli na rozcestí u domu, žena a muž je následovali. Dostávali se dál do středu města, kde boj ještě nezuřil. Přidalo se k nim pár obyvatel, vyšli z úkrytů ve svých domovech. Ne všichni se šli schovat k Rudé baště na pozvání královny Cersei.

V dálce u pevnosti, kam měli výhled, přistál Drogon. Bedlivě si prohlédl své okolí, natahoval dlouhý černý krk do stran, poté jednou krátce zařval a nastavil tvář proti slunci. Vychrlil sloupec žhavého ohně do nebe.

Před branami Rudé bašty se šikovali Neposkvrnění.

Gendry s Jonem se zastavili, aby popadli dech a také aby si pořádně prohlédli chrlícího Drogona. Obyvatelé Králova přístaviště kolem Jona s Gendrym vytáhli ze svých kapes a ruksaků kusy bílé látky. Dívali se na sebe a postupně všichni si kolem krku uvázali bílé šátky. Někteří čistě bílé, jiní trochu pošedlé, ostatní měli dokonce šátek špinavý.

„Co to?" zamračil se Gendry, otočil se za sebe i s Jonem kolem krku. Jon se ho pustil, zkusil koleno, jestli se mu již lépe stojí. Vytasil meč, vytušil již ze svých bojových zkušeností, ve tvářích mužů i žen, že hodlají zaútočit. Gendry stačil jen polknout, když zpozoroval, že obyvatelé města, kde vyrůstal, vytáhli kuchyňské nože, dýky, sekáčky na maso, dřevěné palice a všechno možné, co lze v běžných domácnostech Králova přístaviště najít.

Vrhli se na ně. Vrhli se na každého, kdo neměl kolem krku uvázaný bílý šátek.

„Zastavte!" snažil se Gendry, nechtěl jít proti obyčejným lidem. Tušil, že to neměli ze svých hlav, že museli být nějak zmanipulovaní a někteří to mohli dělat jen ze strachu. Do poslední chvíle nepozvedl svoji palici. Jenže potom Jon za jeho zády odhodil mečem velký sekáč, co šel proti jeho hlavě. Odstrčil od sebe útočícího muže. Nemohl uvěřit svým očím stejně jako Gendry.

Bránili se, odstrkovali lidi od sebe, Gendry schytal jednu řeznou ránu nožem do paže od mladé ženy. Nemohl proti ní zasáhnout, na místě by ji zabil. Popadl ji za zápěstí a vykroutil jí nůž z rukou, ona sama se ho dobrovolně vzdala. Když Gendryho předtím zasáhla, vytřeštila oči, jakoby sama netušila, co dělá. Ten ji odstrčil dál od sebe, aby nemohla útočit.

Pohlédl za sebe na Jona, beze slova si porozuměli. Musejí pokračovat dál, proběhnout městem a dostat se ke středu tohoto šílenství.