Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 49. - Přízrak za bílého dne

Jon a Gendry se dostali k Rudé baště. Neposkvrnění běhali okolo, zajišťovali prostor.

„Daenerys obsazuje Rudou baštu!" Gendry vytřeštil oči. Za nimi šílení obyvatelé města s bílými šátky, před nimi Neposkvrnění.
Jon zasunul meč do pochvy a rovněž schoval i dýku.

„Co to děláš?" zeptal se ho mladý Baratheon. Jon se díval před sebe na vojáky, „chceme se dostat dovnitř, ne?" ukázal na vstupní bránu do pevnosti otevřenou dokořán.

„Bez tebe bych si myslel, že se Daenerys snaží zajistit Rudou baštu a ochránit tak obyvatele uvnitř, ale dostatečným důkazem pro mne byly bílé šátky."

Společně se dostali přes brány, hlídané Neposkvrněnými, Jon se vždy představil jako vazal královny Daenerys. Postupně procházeli přes jednotlivá stanoviště vojáků, obezřetně sledovali každý pohyb. Gendry držel palici nízko, ale velmi pevně. Původně měl Jona odvést jen do přístavu, aby mohli odsud odjet, až přijde na nejhorší a Noční král obsadí město, ale i on se během boje přesvědčil, že odsud nemohou jen tak odejít.

Prošli otevřenou vstupní bránou do pevnosti, odkud pochodovali po menších oddílech vojáci. Prošli chodbou, vyšli nahoru po širokých schodech, kde se poté před nimi rozprostřel obrovský trůnní sál se Železným trůnem na jeho konci. U sloupů nalevo stála Daenerys, za jejími zády služebná a ona sama promlouvala pravděpodobně s velitelem Neposkvrněných.

„Jone?" všimla si ho hned, „blíží se Noční král? Proto jsi tady i s bojovníkem?" zeptala se a změřila si Gendryho pohledem. Neměl na sobě správné brnění, které by náleželo královským strážím anebo žoldnéřům, nemohla si jej proto zařadit.

Zdála se Jonovi tak bezbranná, byl si jist, že v jejích očích vidí obavy.

„Kde jsou královské stráže?" zašeptal Gendry otázku u Jonova ucha, neviděl tu nikoho, kdo by patřil ke královně Cersei. Pouze Neposkvrnění byli v sále a před pevností.

„Kde je královna Cersei?" zeptal se místo toho Jon. Otázku směřoval na Daenerys. Té zmizel bezbranný pohled z tváře, „lady Cersei již pravděpodobně odjela do bezpečí, zde v pevnosti není," usmála se mile, „Jone, jistě jsi skvělý stratég, pomohl bys veliteli s obranou Rudé bašty? Ráda bych ti svěřila tento úkol."

Navrhla to a zatím poslala svého velitele dál, aby se již věnoval vojákům a provedl rozkazy, které mu dala. Jona s Gendrym vzala o kus dál do ústraní. Jon stále kvůli koleni pokulhával.

„A co zbytek města?" zamračil se Jon. Navíc se zamračil i při označení Cersei jako pouhé lady a ne již jako královny.

„Domy jsou opuštěné přeci, obyvatelé jsou schováni v kryptách," podivila se Daenerys nad Jonovými otázkami.

„To se pleteš," Gendry zatnul zuby.
„Mohu vědět, kdo mi říká, že se pletu?" rozhodně nesouhlasila, aby na ni mluvil tímhle tónem. Jon na něj spěšně pohlédl a jejich oči se setkaly, „jsem Gendry, kovář Gendry," neprozradil se.

„Kovář," usmála se na něj náhle, předtím si myslela, že by se snad mohlo jednat o nějakého lorda, co ztratil své blýskavé brnění, „jsi z prostého lidu, obyvatel města. Nemusíš stát na straně lordů, aby si měl jejich přízeň. Tohle všechno brzy přestane existovat. Obrovské paláce pro pár lidí, zlaté věci sloužící pouze k okrase těch nejbohatších."

„Plánuješ snad takové velké změny?" Jon přemýšlel o jejích slovech.

Uvnitř sálu byl slyšet velitel Neposkvrněných, jak urgentně vydává rozkazy, pohyb vojáků se urychlil a to si získalo pozornost všech tří. Tří lidí, kteří měli právo na Železný trůn.

„Jone, žádám tě o pomoc s obranou Rudé bašty," požádala jej Daenerys znovu a zadívala se do jeho hlubokých očí. Gendry mohl téměř spatřit jiskru mezi nimi. Již zcela pochopil, proč se Jon neustále snažil hledat ideály v samotné Daenerys, byl jí zcela okouzlen. A ona, Daenerys Targaryen, přísná, neústupná a velmi hrdá žena, již podruhé žádala Jona o pomoc.

Nejspíš nebyl nikdy čas, aby mezi nimi mohlo něco opravdového vzniknout, avšak jiskra byla zažehnuta. Gendry odešel z ústraní, kde zůstal Jon s Daenerys a šel se raději podívat, co se před pevností skutečně dělo. Připadal si jako jediný, který ještě dokáže myslet jasně.

Z města bylo slyšet volání lidí, pokřikovali na Neposkvrněné před Rudou baštou. Gendrymu to nedalo a sešel k otevřené bráně. Královští vojáci se snažili dostat dovnitř do Rudé bašty, dožadovali se toho, že budou bránit pevnost před chodci, ale šedí vojáci je nechtěli pustit. Kde jsou lidé s bílými šátky? Kam ti zmizeli? Ti mohli být vpouštěni dovnitř do pevnosti a královští vojáci ne?

Z vršku, kde stál, mohl vidět, že chodci byli již za polovinou města a stále se blížili. Drogon, co zatím obhlížel okolí pevnosti, se nyní vznesl a odletěl směrem k přístavu. Mladému Baratheonovi bodlo u srdce, doufal, že přístav byl v pořádku a nenapadli jej chodci. Byl tam Davos i s Theonem a Bronnem a především to již byla poslední úniková cesta z tohoto pekla.

Kdy však doopravdy bodlo Gendrymu u srdce, bylo právě teď. Před sešikované šedé vojáky přiklusal kůň s žebry trčící mu do stran, polorozpadlými nozdrami a prořídlou hřívou. Poskočil hravě před vojáky a zaržál, v jeho sedle nebyl nikdo jiný než Arya Stark.

Vypadala starší, již nějakou dobu se neviděli, ale její tvář by poznal všude. Mnohé dny o ní přemýšlel, zda ji ještě někdy spatří, ale ani v nočních můrách si nepředstavoval, že by to mohlo být takhle. Na opačných stranách, jeden na straně živých a druhý mrtvých.

Arya zdvihla paži vysoko nad hlavu. Z vyšších domů, co stály nejblíže branám Rudé bašty, vykoukli v oknech chodci, namířily luky s připravenými šípy a mířili na Neposkvrněné. Ti se okamžitě schovali za štíty. Arya bleskurychle pokynula paží svým nemrtvým lučištníkům, aby vystřelili.

Smršť šípů zaplavila první řady Neposkvrněných. Zasáhli i několik královských vojáků před branou, kteří se snažili dostat dovnitř do pevnosti. Ostatní se rozprchli.

Přišla další smršť šípů.

Gendry se otočil k pevnosti, na vrchu ke vstupní bráně přikulhal Jon i s velitelem Neposkvrněných, bylo vidět, že s něčím zásadně nesouhlasí a s velitelem se dohaduje. Velitel však nakonec kývl a vydal se ke svým vojákům dolů k branám.

Šípy chodců ustaly a všichni se opět skryli v domech. I Arya odjela s koněm a zmizela kdesi v chaosu města. Gendry zalapal po dechu, zjevila se mu jako přízrak a stejně tak rychle zmizela. Zamrkal a zakroutil párkrát hlavou, aby se probral z šoku.

„K pevnosti! Chraňte královnu!" zavelel velitel Neposkvrněných na vojáky a dovolil, aby přeživší z královských vojáků a zbytky obyvatel byli vpuštěni do pevnosti. Gendry se vydal nazpět nahoru k Rudé baště, Jon mezitím v davu zpozoroval známého muže. Samwell!

O svém příteli z Noční hlídky neslyšel pěknou dobu, předpokládal, že stále byl v bezpečí velké knihovny v Citadele. Co tu dělal?

Jon se na něj neodvážil zavolat. Pohled se mu střetl s Gendrym, který mířil nahoru. Ukázal mu směrem k Samovi a Gendry pokýval hlavou, pochopil, že má muže vzít někam do ústraní.

„Kdo...?" nestačil ani vyhrknout Sam, když k němu Gendry přispěchal, lekl se, že se jedná o nějakou stráž Daenerys, „jsem přítel Jona, pojď se mnou," vysvětlil mu polohlasně a odvedl ho pryč.