Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 51. - Pravda a soud

„Nemohu najít Tyriona, rozdělili jsme se u malého domku, kudy můžeme potom všichni utéct. Měli jsme se setkat zde," Sam se snažil rychle vysvětlit Jonovi situaci. Stál proti němu s Gendrym, poslouchali a dozvídali se, co se ve skutečnosti děje. O tom, že Sam byl uvězněn na lodi královny Daenerys společně s Tyrionem.

„Něco pro tebe mám, Jone," Samovi se zatřásly rty, vytáhl z pod kabátu svůj rodinný valyrijský meč Srdcezhoubu. Pověděl mu o svém rodinném dědictví a s úctou mu jej předal.

„A ještě něco," polkl a zhluboka se nadechl, „tvoje matka."

Jon svíral Srdcezhoubu, velký a těžký meč bojového rodu Tarlyů. V těchto složitých časech ani nedoufal, že by se mohl dozvědět dávno ztracenou pravdu o své matce. Předpokládal, že smrtí jeho otce Neda Starka se toto tajemství zcela ztratilo a již nemohl nijak pátrat.

„Lyanna Stark. Ned nebyl tvůj otec, byl tvůj strýc, ale chtěl tě vychovat jako vlastního," pověděl mu Sam. Ozval se křik.

To všechny vytrhlo z napětí, „máme zrádce," slyšeli z hlavního sálu, „Tyriona Lannistera."

Neposkvrnění dotáhli Tyriona až k nohám své královny Daenerys. Tyrion k ní potupně vzhlédl, skousl si zevnitř tvář, cítil zlost.

„Jak si dovoluješ se tady ještě objevovat?" hleděla na něj, stála na několika prvních schodech k Železnému trůnu. Nenávist k Lannisterům v ní jen narůstala.

„Ale předpokládám, že nezískám své právoplatné dědictví, dokud budeš naživu a kazit mé plány," mluvila stejně jako Cersei. Sváděla na něj vinu zcela stejně. Jak by se všechno mohlo bortit kvůli jednomu chytrému trpaslíkovi? Byl totiž jedním z nejlepších hráčů o trůny.

„Protože jsme uprostřed bitvy, vykonám rozsudek na místě," rozhodla o jeho osudu Daenerys. Tyrion se křivě pousmál, „doufám, že se ukážeš v pravém světle, mladá královno," řekl jí pevně. Neuhýbal očima, díval se na ni přímo, až se téměř zdálo, že z toho Daenerys znervózněla.

„Vojáku, popravte zde našeho zajatce," věnovala Tyrionovi poslední chladný pohled, „ať každý ví, že pro novou královnu lordi nic neznamenají. Tahle vládnoucí vrstva brzy přestane existovat."

Neposkvrněný popadl Tyriona za rameno a táhl ho dál od trůnu, „nezapomeň, že každý tyran v historii byl potrestán," zavolal na ni, ale ona ho již ignorovala. Táhli malého Tyriona dál od ní, vzpouzel se, ale to bylo to jediné co zmohl.

„Daenerys," Jon přišel právě včas. U pasu měl již připnutý valyrijský meč, „přestaň s tím. Nech Tyriona žít," rychle se podíval na Lannistera a poté zpět na královnu. Neposkvrnění prozatím pozastavili svůj popravčí úkol a ještě vyčkávali.

Daenerys si zklamaně povzdechla, moc dobře věděla, že Jonovo srdce oplývá soucitem. Na jednu stranu v tom pro ni byla slabost, ale přitom pokaždé, když byl před ní takto soucitný, dokázalo jí bodnout u srdce. Přešla k němu.

„Jone, ty sám víš, jak se k tobě lordi chovali odjakživa. Narodil ses jako bastard a ať už jsi králem Severu nebo ne, vždy v jejich očích budeš bastardem," mluvila pevně a když se dívala Jonovi do očí, dokázala jej sledovat tak mile, „a Tyrion je jen zrádce."

Do trůnního sálu se nahrnuli Neposkvrnění, postavili se kolem Železného trůnu. Velká část vojska se rozmístila na strategická stanoviště kolem Rudé bašty a hodlala ji bránit, jak dlouho to bude třeba.
„Ale v mých očích můžeš být mnohem víc," stáhla smutně obočí.

Gendry se Samem zůstávali v ústraní za sloupovým, nyní se nechtěli do ničeho míchat. Avšak Samwell byl jako na trní, „ano, to by měl," zašeptal Sam zlostně a Gendry se na něj zamračil, dožadoval se vysvětlení a vzal Sama od nich ještě o kus dál.