Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 5. - Vlci a lvi

Jon Sníh postrádal na Dračím kameni svého věrného zlovlka, když sledoval draky létající nad hradbami temného hradu. Velký tmavý Drogon byl ukrytý v podzemních místnostech, ošetřovali jeho ránu z bitvy. Oblohu brázdil pouze zelený Rhaegal a krémový Viserion. Šel z nich strach, byli o něco menší než Drogon, ale zato stejně tak nebezpeční.

Jon zůstával zachmuřený, královna neposlouchala jeho naléhání s Bílými chodci, jakoby hrozba pro ni neexistovala. Přemýšlel, jak ji přimět věřit, jaká slova by měl volit. Jediný, kdo by mu mohl pomoci, byl Tyrion, ale i ten vypadal, že si není hrozbou Bílých chodců stoprocentně jistý.

Jon nemohl na Dračím kameni zůstávat dlouho, brzy bude muset odjet, jeho lidé ho potřebují na Zimohradu.

Otočil se a dlouhý černý kabát z kožešin se zatočil s ním. Vyšel ze svých komnat, míjel jedny dveře za druhými v dlouhé chodbě z tmavých kamenů. Zastavil se u vstupu do menší síně, spatřil tam Daenerys s Tyrionem, ale kdo ho především zaujal, byl Jaime Lannister. Vedle něj byl na každé straně jeden voják z armády Neposkvrněných, hlídali každý jeho krok. Jon nechtěl šmírovat, proto raději vstoupil do síně a mírně si odkašlal, aby upozornil na svoji přítomnost.

Daenerys mu pohybem ruky pokynula, aby vešel. Od Jaimeho se mu dostal užaslý pohled, neočekával ho tady. Naposledy se ti dva viděli před velmi dlouhou dobou, kdy Lannisterové i s Robertem Baratheonem přijeli na Zimohrad. Byl to tehdy chlapec, který se chystal strávit svůj život na Zdi v bratrstvu Noční hlídky.

Osudy všech se mění.

„Jon Sníh," pousmál se, svým způsobem ho tu rád viděl. Dračí kámen se začínal plnit čestnými lidmi, které Jaime znal. Alespoň tyto vlastnosti Jonovi přisuzoval.

„Zdravím," řekl mu Jon, když přišel blíže.

„Měl by sis od něj vzít příklad, Jone Sněhu. Ser Jaime dnes poklekl a slíbil mi věrnost," pousmála se Daenerys na Jona.
„Opravdu?" vyhrkl překvapeně, když se zadíval na rytíře. Byla si jistá, kým tento muž je? Že tento muž sloužil ve službách jejího otce a bodl ho do zad? Jon se významně podíval na Tyriona, zda jí tuhle informaci nezatajil. Tyrion vypadal, že má něco na srdci, něco, co je pouze pro Jonovi uši.

„Zanedlouho se vypravíš zpět do Králova přístaviště. Samozřejmě v doprovodu mých vojáků," oznámila Daenerys Jaimemu. Hodlala ho poslat ke královně Cersei s Neposkvrněnými za jeho zády. Její rádkyně Missandei, žena, které věřila, půjde také a dohlédne na Jaimeho, že bude mluvit s Cersei pouze o podmínkách příměří a o ničem jiném. Prakticky bude stále vězněm.

I nyní zůstával v železných okovech kolem svých rukou. Jaime neměl problém se z okovů dostat, stačilo jen sundat svoji umělou ruku a kovová pouta na předloktí sundat, ale nechtěl dělat zbytečné problémy.

„Rozumím," přikývl Jaime, zůstával pevný.

Večer nad Dračím kamenem bouřilo. Draci se schovali v kobkách před mohutnými blesky, takže výhled zůstal pro Jona jen na prudké kapky deště a probleskující blesky. Tu noc přišel do jeho komnat Tyrion. Povyprávěl mu o bitvě, o tom jak Daenerys napadla jednotky Lannisterů a jak se sem na Dračí kámen dostal Jaime. Mluvil i o tom, že Daenerys nechala pokleknout několik přeživších a ti jsou na hradě také.

„Co Jaime zamýšlí?" zeptal se Jon potichu, tušil, že bratři něco chystají. Daenerys Targaryen byla pro něj také cizinkou, ale přesto měl pocit, že jí nesmí nikdo ublížit. Vypadala křehce a přitom se dívala tak pevně a nebojácně, za to ji obdivoval.

Navíc, krom Tyriona, neměl Lannistery nikdy moc v lásce. Bylo těžké volit, koho podpoří na trůně, zda Cersei nebo Daenerys. Jediné, co teď řešil, byli Bílý chodci, ale věděl, že dřív nebo později si bude muset zvolit stranu.

„Jaime zatím zůstává zde. Plány naší královny si již slyšel, Jone," řekl mu místo přímé odpovědi. Jon se jen zašklebil a přestal se ptát. Bylo zřejmé, že Tyrion na svého bratra nic neprozradí.

„Ale kdybys byl tak hodný, mohl bys královnu trochu zaměstnat, až Jaime odjede. Budu mít v té době své záležitosti, které musím zařídit," navrhl mu Tyrion.

„Zaměstnat?" přimhouřil Jon oči. Nelíbilo se mu, kam tohle celé směřovalo.

„Jsi ještě mladý Jone, určitě něco vymyslíš," poklepal ho po rameni a seskočil ze židle, na které seděl.
„Přeji dobrou noc," mávl na něj u dveří a zavřel za sebou dveře. Jon si jen těžce povzdechl a přichystal se ke spánku.

Nebyl unavený, ale přesto si lehl do měkké postele. Zajel rukou pod polštář, aby si jím lépe podepřel hlavu. V rukou ho něco zašimralo, byl to kus papíru. Nechápavě ho vytáhl zpod polštáře a zvědavě začal číst, co na něm stálo.
„Za tři dny ode dneška se se mnou sejdi v podzemních kobkách Dračího kamene. Buď připravený k boji, pokud půjde vše podle plánu, zůstanou ti lvi navždy zavázáni. Pokud se rozhodneš pro draka, nebudu ti to mít za zlé. Věř však, že jsme společně schopní porazit hrozbu za Zdí i hrozby uvnitř Západozemí."