Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 16. - Malé cesty

Citadela v sobě skrývala ohromnou spoustu moudrosti. Místní mistři jakoby zapomněli na skryté poklady, které se v mnohým knihách nacházely. Samwell Tarly jich prošel již nespočet a psal si perem pečlivě poznámky, podle kterých mohl vědět jen on, co znamenají.

Jednoho dne zavřel tlustou knihu vázanou v tmavě hnědé kůži a uložil ji pečlivě na místo mezi knihy na polici. Naposledy se nadechl těžkého vzduchu, držícího se v obrovské místnosti. Vzal za ruku Fialku, která po celou dobu trpělivě čekala a sama se snažila číst v knihách, alespoň procvičovat čtení. Snad poprvé za celý svůj život dostala ždibíček vzdělání a byla za něj neskutečně vděčná.

Nasedli na svůj skromný celodřevěný vůz tažený pouze jedním hnědákem a rozjeli se po vyjeté cestě směrem na sever, ke středu Západozemí. Královo přístaviště mělo být jejich cílové místo. Sam uschoval do vozu rodinné dědictví, Srdcezhoubu, valyrijský meč prvotřídní kvality. Fialka pevně držela svého malého chlapečka v náručí, zvědavě pokukoval po okolí a natahoval paže, aby ukázal své matce, co právě spatřil během cesty.

„Všechno uvidíš, zatím tady s..." Fialka se zadívala na Sama, protože přemýšlela, jak by mu měla před malým říkat. Přede všemi říkali, že je Sam jeho otcem, aby zakryli případné otázky kolem nich. Hráli si na rodinku a možná to tak i oběma svým způsobem vyhovovalo.

„Zatím tady s tatínkem budeme ještě chvíli cestovat," opatrně na něj mrkla a potutelně se usmála, dál k malému jen zašeptala, „a potom se možná i někde usadíme."

Cesta pokračovala dál a dál. Snad jim bude přát štěstí a slunce nad jejich hlavami bude dál poklidně hřát. Sam již naposled vzal mezi dva prsty útržek pergamenu, kde bylo tenkou linií napsáno Targaryen a hned vedle rychle načrtnutá pokroucená hlava vlka.

-----------

U pevné železné brány Zimohradu postávala lady Sansa v těžkém teplém kabátě. Nanosila se takových odmala stovky, její ramena již byla zvyklá na tíhu takových kožešin. Ráda tu tíhu opět uvítala, protože přesně to jí připomínalo domov. Žádné jiné místo na světě, ač jakkoliv lákavé, umožňující mít na sobě lehounké šaty povlávající v mírném větříku kolem nohou, se nevyrovnalo známým studeným zdem hradu. Od Branovy poslední vize často vycházela ven i na hradby, potřebovala se přesvědčit na vlastní oči, že ještě nevidí zástupy chodců. Nechtěla jen očekávat rozrušené zprávy od hlídky.

Když se vrátila nazpět k teplu krbu, zastihl ji zde Petyr Baelish, „lady Sanso," na tváři se mu vykouzlil úsměv, ale to se již nedalo říct o Sanse.

„Petyre, očekáváš nějaké novinky ode mě?" zeptala se, protože dnes jí zkřížil cestu již po třetí. Neustále se na něco nového vyptával a pak jen zadumaně odkráčel pryč. Petyr zakroutil hlavou, „právě naopak, přišel jsem ti navrhnout jeden skvělý nápad. Co kdybys poslala lady Brienne dopředu společně s Wymanem Manderlym, aby přichystali lodě v Bílém přístavu? Budou předvojem a zajistí nám tak bezpečnou cestu," navrhl Petyr. Sansa chvíli zpracovávala nápad, který jí předložil, „proč by cesta k Bílému přístavu měla být nebezpečná?" přimhouřila oči, stále tomuto muži nevěřila a nechtěla si jej pouštět k tělu. Věděla ale, že Petyr se snažil dělat to, co bylo pro ni nejlepší a právě toho se snažila využít. Bohužel si Petyr snad myslel, že když mu Sansa naslouchá, získává si tak její důvěru a dokonce i šanci na něco víc než být jen dlouholetý rodinný přítel.

Petyr se usadil na lavici u krbu, „má lady, na Severu je několik rodů a ne všichni mohou být se současnou situací spokojeni," pokyvoval přitom hlavou, „ne všichni chtějí utvořit spojenectví s Daenerys Targaryen. Jistě víš, jak tato situace skončí. Jon," odkašlal si, „náš král Severu," opravil se a zatvářil se přitom jakoby samotného Jona zesměšňoval, „přeci jen nemusí přesvědčit Daenerys, aby se přidala na naši stranu a vůbec, aby ji v současnosti zajímaly problémy Severu. Ten si nejspíš může dobýt a zbavit ho chodců, až se jí zamane," pokrčil Petyr rameny. Sansa se nadechla teplého vzduchu z krbu, „na cestách by nemělo být žádné nebezpečí," podotkla znovu, ale když přehodnotila slova, která jí Petyr předkládal, bylo rozumnější i samotné chystání celého hradu k odchodu urychlit.

„Pošlu pro Brienne, ať se nachystá na cestu. Snad její cesta bude bezpečná," rozhodla. Bude trochu nesvá, že její ochránkyni má poslat pryč, ale věřila, že se se zbývající posádkou hradu dokáží dostat do Bílého přístavu bez potíží. O svoji sestru strach neměla. Arya, jak již mohla přesvědčit celý Zimohrad, se o sebe umí účinně postarat sama. Byla na svoji mladší sestru pyšná, i přes neblahá slova, která k ní občas měla. Vidět ji šermovat s tenkým mečem, bylo jako sledovat exotickou tanečnici vystupovat před diváky.

„Doufám také, že v Bílém přístavu na nás bude čekat Jon," obrátila se Sansa k Petyrovi a pohlédla mu přísně do očí, „a dnes již budu jen ve svých komnatách. Vše je nachystáno, myslím, že už nepotřebujeme nic probírat, Petyre," jemně a přitom s nádechem pohrdání se usmála a nechala lorda Baelishe sedět na lavici u krbu. O tom, že Jon stihnul odeslat odpověď na její zprávu, dosud nikomu neřekla.

{[Stolen-Relic] Chtěla jsem jen čtenářům napsat, že ikdyž teď jedou další a další díly GOT, tak tento příběh mám vymyšlený od začátku až do konce, takže jakékoliv podobnosti s touto sérií budou čistě náhodné. Doufám jen, že skutečnost seriálu bude jiná, než co jsem si do budoucna namyslela :D Aby to právě nevypadalo, že jen kopíruju podle televize. Tak uvidíme, uvidíme :3}