Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 4. - Ve spárech draka

Žoldák se procházel po cele, ve které byl zavřený. Hned naproti němu byla cela sera Jaimeho, který zatím nepromluvil ani slovo. Byl naštvaný, že je zajatcem, byl zoufalý, že selhal. Bronn jen doufal, že jeho pán vymýšlí nějaký plán, nebo spíš, že uzavřou dohodu s Tyrionem. Dlouhé čekání bez jídla, jen s pár doušky vody po cestě, bylo vyčerpávající. Bronnovi hlasitě zakručelo v břiše, přitom se smutně zatvářil. V některých vězeních bylo vždy alespoň něco. Ostatní vězni, proběhla myš, poházená sláma nebo šum vojáků, kteří si polohlasně vyprávěli příběhy. Jenže tady nebylo nic, absolutní nic a to Bronna užíralo ze všeho nejvíc. Nedalo se na nic zaměřit a tím čas ubíhal neskutečně pomalu. Jediné, co mohl vnímat, bylo kručení jeho břicha. Ve chvíli, kdy se chtěl zastavit a sednout si na kamenný blok, se ozvalo zacinkání vchodových dveří do věznice. Bronn zvědavě vykoukl, aby viděl skrze mříže. Přicházel Tyrion.

Jeho bývalý lord se na něj rychle podíval a kývl hlavou, ale zůstal stát u Jaimeho cely. Rytíř ani nevzhlédl, aby se podíval na svého bratra.

„Jaime," promluvil Tyrion soucitně. Nerad bratra viděl v takovém stavu, byl zkroušený. Jaime se mu podíval do očí, byly plné beznaděje.

„Proč jsi neodjel, Jaime?" zeptal se ho. Chtěl vědět, proč neotočil koně na bitevním poli a neuháněl zpátky domů. Jaime na něj chvíli hleděl a pak promluvil, „protože zanedlouho by Matka draků přiletěla za mnou. Do mého domova. Do našeho domova, Tyrione. Neodpustil bych si, kdybych to nezkusil a pak viděl lehnout Královo přístaviště popelem," sklopil svůj zrak, „teď tam přiletí a já si alespoň nebudu muset vyčítat, že jsem nezkusil město znovu zachránit."

„Záchrana Králova přístaviště není na tvých bedrech, bratře," Tyrion se chytil jedné mříže od Jaimeho cely, „tuhle možnost jsem Daenerys již dvakrát vymluvil," po těchto slovech se Jaime rychle zadíval zpět na bratra. V očích mu zahořela naděje a obrovský vděk.

„Cersei," zašeptal Jaime. Tyrion zatnul zuby, těžce se mu o rodinných záležitostech mluvilo, „ještě je stále v nebezpečí. Sedí na Železném trůně," řekl.

„Na čí jsi straně, Tyrione?" zamračil se Jaime a přisunul se blíž k mřížím. Byl tváří v tvář svému bratrovi, zdál se mu stejný jako kdysi, ale něco se na něm změnilo. Už to nebyl ten bezstarostný Tyrion, který se jen zajímal kde je jeho víno.

„Mně nezáleží na tom, kdo sedí na Železném trůně, tobě ano?" zeptal se ho Tyrion namísto odpovědi. Jaime se zasmál, tohle jeho bratr rád dělával, vyhýbal se přímým otázkám. Jenže hned na to se zamyslel, tušil, kam tím jeho bratr míří, „sám nechci, aby byla Cersei na trůně, ne protože bych jí to nepřál, ale jsou to složité časy. Mám o ni strach a na trůně je moc velkým cílem pro nepřátele."

„Říkáš to teď jako její bratr?" Tyrion zvýšil hlas místo toho, aby ho raději ztišil. Jaime pootočil nechápavě hlavu, netušil, proč bratr zvýšil tak hlas, „moc dobře víš, jak to říkám," dosvědčil.

„Daenerys je nakloněna vyjednávání," nadhodil Tyrion, zůstával už tak nahlas mluvit, „již bys nebyl zajatcem, ale podmínka zní, že bys Matce draků musel sloužit."

Jaime se prudce zvedl a přistoupil k mřížím, chytil Tyriona za předloktí, „Tyrione," šeptal, „věřím ti, že mě odsud dostaneš. Musím se vrátit k Cersei, nemohu tu zůstat, ty to víš," naléhal na něj. Tyrion se mu nevzpíral, nechal se držet za předloktí, „slibuju, že se Cersei nic nestane."

„Nerozumíš mi. Ona je jediná na světě, je všechno co mám," poklekl ve své cele, aby ho Tyrion lépe slyšel, „dokonce i Tommen. Zabil se, skočil ze svého pokoje. Cersei pomalu blázní a já musím být u ní," doléhal na něj. Tyrion jen sklopil hlavu. Nedokázal si představit, že by prožíval utrpení jako jeho bratr. Vždy mu záviděl, byl vysoký a pohledný. Mohl mít všechno, na co si jen ukázal, jakoukoliv dívku, hrad i bohatství. To všechno vyměnil za Cersei, obětoval jí celý svůj život. Stal se rytířem, aby se nemusel ženit, překousl veškeré posměšky, jen aby zachoval tajemství mezi jím a jeho sestrou. Byl jí věrný, byla jedinou dívkou v jeho životě. Věrně stál po jejím boku, chránil každý její krok. Již od počátku jejich stvoření patřili k sobě, potom se narodili a ať se je tento krutý svět snažil sebevíc oddělit, nedokázal to. Tyrion si uvědomoval, jak to bylo zvrácené, ale přesto těm dvěma vždy krapet záviděl.

Když Tyrion nemluvil, tak znovu promluvil Jaime, „má dcera mi zemřela v náručí. Víš, co mi řekla chvíli předtím než zemřela?" odmlčel se a počkal až se na něj Tyrion znovu podívá, „že je ráda, že já jsem její otec a hned nato mi zemřela přímo v náručí," Jaimemu se zachvěly rty. Při vzpomínce na jeho malou princeznu v nádherných růžových šatech, jak na něj hledí modrounké oči z andělského obličeje lemovaném zlatými vlasy. Mrtvé oči již nikdo neprobudí, už mu ji nic nevrátí.

„Myrcella?" ozval se Bronn z protější cely, „takže je to pravda," poznamenal tiše, než se na něj oba zahleděli. Bronn se nikdy nechtěl zeptat, zda jsou tyhle drby o dvojčatech pravdivé.

Tyrion zůstal stát jako přimražený. Soucítil s bratrem. Informace, které se k němu dostaly, byly jedna věc, ale na vlastní uši slyšet utrpení z úst člověka, který si to prožil...

„Proto musíš navrhnout Cersei příměří," nadechl se Tyrion zhluboka, jeho plán mu těžkopádně vycházel, stál mu však spoustu nervů a emocí.

„Ona na to nepřistoupí, přece ji znáš," zakroutil Jaime hlavou a odvrátil ji, protože se do jeho očí nahrnuly slzy. Chtěl jakýmkoliv způsobem ochránit ty, které miloval, alespoň ty, kteří zbyli.

„I jeden muž může zvrátit osud celého Západozemí," ozval se hlas Daenerys. Ta vystoupila zpoza rohu u vstupních dveří do vězení.

„Ona tu byla celou dobu?" zeptal se překvapeně Bronn. Nemusel se tak ptát sám Jaime. Tyrion nasadil omluvný pohled a Daenerys došla k Jaimeho cele. Ten mezitím pustil Tyriona, zvedl se a o pár kroků poodstoupil od mříží.

Cítil se zrazen, tohle od Tyriona nečekal. Daenerys si nevšímala jejich pohledů, „ani si nedovedu představit, jaký zažíváš zármutek," řekla soucitně, blíž k mřížím se už nepřibližovala, „mohu zařídit, aby se královně Cersei nic nestalo. Mám však podmínky," řekla pevněji. Jaime měl zaťaté zuby, ona byla ta poslední, u které by chtěl, aby se to dozvěděla. Zdálo se, že jí Tyrion opravdu slouží a dělá to ze své svobodné vůle.

„Poklekni, přijmi mě za svoji královnu, staň se rytířem v mých službách a já tvoji rodinu nechám žít," navrhla. Byla tak pevná a rozhodnutá si Železný trůn vzít. Jaime sledoval její mladou tvář, mohla být snad jen o pár let starší než by byla jeho dcera. Jaime zvažoval možnosti, které měl, a právě teď se mu jedna možnost z téhle bezvýchodné situace naskytovala.

Udělal krok vpřed a poklekl na jedno koleno, svěsil hlavu, „já ser Jaime z rodu Lannisterů, budu sloužit královně Daenerys Targaryen, až do konce svých dnů," odpřisáhl okamžitě. Tyrion neukazoval radost, kterou z Jaimeho měl. Jeho bratr byl chytrý, moc dobře věděl, že jako mrtvý bude Cersei k ničemu. Pýcha tu šla stranou, začínala zuřit válka a přežití tu bylo hlavní. Královna Daenerys jen překvapeně zvedla obočí, bratři Lannisterové ji dnes ve všem překvapovali. Bylo očividné, že Jaime nemyslí svoji přísahu čestně, ale mohlo se to tak zdát jen Tyrionovi. Daenerys byla zvyklá, že většina lidí jí strachem padá k nohám a právě teď nabídla Jaimemu ochranu Cersei za jeho služby.

Matka draků vypadala spokojeně, když viděla, že jí postupně lvi padají k nohám.

{[Stolen-Relic] Smrt Myrcelly v Jaimeho náručí}