Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 6. - Stará proroctví

Dny se táhly. Bronn byl také propuštěn z vězení a stal se znovu žoldákem Tyriona Lannistera. Mezitím rytíř se zlatými vlasy zůstával ve svých přidělených komnatách. Bylo to jen luxusnější vězení.

Měl mnoho času na přemýšlení o sobě a o osudu celé země. Myslel na proroctví, které bylo kdysi dávno řečeno Cersei od staré čarodějnice. O tom, jak budou její tři děti mít zlaté hlavy a zároveň jak je všechny přežije.

Proč se tahle proroctví plní?

Po smrti Tommena uvěřil Cersei, že proroctví mohou být pravdivá, byl proto odhodlaný, že už nikdy k jeho sestře nepustí Tyriona. Poslední část proroctví totiž zněla takto, „a až tě tvoje slzy vysuší, valonquar stiskne svýma rukama tvoje bledé bílé hrdlo a vymáčkne z tebe život." Ve valyrijštině valonquar znamená malý bratr.

Jaké proroctví je pro něj? Má nějaké anebo je stejné jako to pro Cersei? Je dost možné, že mají stejné, jsou neoddělitelní, proto mají i neoddělitelné proroctví. Jeho tři děti se zlatými hlavami zemřely, znamená to, že smrt rukou Tyriona čeká na ně na oba?

Od setkání s Daenerys a jejím plánem uběhly přesně tři dny. Když se stal hostem této pevnosti, bylo mu nabídnuto i čisté oblečení. Byl nyní oblečen do tmavě šedé tuniky z jemných vláken, vcelku upnuté kolem krku. Tenké kožené kalhoty byly o něco světlejší, než byla tunika. Byl tak oblečený nejspíš proto, aby vzhledem zapadl mezi ostatní na Dračím kameni. Téměř všichni tu chodili v těchto tmavě šedých barvách. Od armády Neposkvrněných až k samotné Matce draků.

Ta se s ním každý den osobně setkala v doprovodu stráží a mluvila o podmínkách, které pro Cersei má. Bylo to dlouhé a Daenerys si chtěla být jistá, že Jaime řekne a své sestře vysvětlí opravdu všechno.

Na jeho dveře někdo zaklepal. Jaime se zvedl ze židle u stolu, u kterého přemítal. Otevřel a za dveřmi stál jeden z vojáků Daenerys, „královna si vás přeje vidět, následujte mě," přikázal mu monotónně. Jaime bez řečí následoval vojáka až do Síně malovaného stolu, než však mohl vyjít z komnat, voják mu zepředu nasadil okovy na ruce. Jaime jen nad tím zakroutil hlavou, že Daenerys mu musela stále připomínat, že je zde pouze vězeň.

S vojákem došli do Síně malovaného stolu, kde byla Daenerys a její služebnice Missandei.

„Nechte nás zde osamotě," pokynula Daenerys svému vojákovi i Missandei. Oba odešli a v síni zůstal jen Jaime a ona. Rytíř samozřejmě nebyl ozbrojený, mohl královnu ohrozit jen svýma holýma rukama, které měl navíc v okovech.

„Sere Jaime," oslovila ho, „nemohu tě nijak přesvědčit o tom, že nechci ve vašem městě rozpoutat peklo," semkla rty, hledala správná slova, „máš pouze mé slovo, jenže to nepostačí k tomu, abys tak nic nezamýšlel proti mně."

Natáhla se ke stolu ke karafě s vínem a nalila ho do zlatého poháru. Ona svůj pohár už měla nalitý. Vzala do rukou oba a přešla k rytíři, aby mu pohár podala. Jaime ho přijal, ale nebyl si jistý, co si má o změně chování u královny myslet. Připadal si, že jsou to jeho poslední chvíle na tomto světě.

„Jsem obeznámena i s tím, kdo zabil mého otce," řekla, když od něj o několik kroků poodstoupila. Jaime polkl, to víno teď rozhodně pít nebude.

„Co byla jeho poslední slova, sere Jaime?" zeptala se, její hlas nezněl pevně jako vždy. Byl tichý, plný emocí. Sedla si ke stolu a napila se svého vína. Jaime své víno odložil vedle sebe na stůl, „to, co už opakoval celé hodiny předtím, než zemřel, všechny je spalte," řekl pravdu jako kdysi Robertu Baratheonovi, když se ho na to ptal.