Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 11. - Domovské město

Černovoda protékala kolem Králova přístaviště. Město se zdálo z vrchu oblohy tiché a Rudá bašta se nezdála tak impozantně velká, jako tomu bylo z pohledu ze země. Jaimemu se naskytl pohled jaký nikomu jinému ze Západozemí. Na vlastní oči mohl vidět uspořádání města, nejen jak vypadalo na mapách z archívů. Hnědé střechy s nádechem oranžové tvořily známé ulice.

Viserion se natočil směrem doprava a Jaime pevněji sevřel osten na krku draka a přikrčil se více, když se začali v mírném větru otáčet nad hlavním městem. Muselo si jich všimnout již nespočet očí a stráže jistě už měli nejvyšší pohotovost. On sám by nereagoval klidně, kdyby se nad jeho hlavou prohánělo takové nebezpečné stvoření.

Zaměřil svůj pohled k Rudé baště, „támhle," řekl drakovi neutrálně, sledujíc široké terasy pevnosti, které se mu zdály jako dobré místo pro přistání. Museli však být rychlí, aby se nestihli zmobilizovat střelci. Viserion se pohyboval tiše, nevydával zbytečné zvuky, ani jemně nezavrčel, byl si vědom toho, že se nachází na neznámé půdě lidí, které nesměl vystrašit, pokud chtěl rytíře v pořádku dopravit. Se zaduněním, avšak na draka přesto lehce, přistál před Rudou baštou, za zády se mu tyčila kamenná hradba s věžemi a bránou vprostřed. Jaime zvedl jednu ruku vzhůru, „zadržte palbu," zvolal nahlas s přísným tónem, „coby velitel vojsk, dávám rozkaz nestřílet," těkal očima po vojácích z věží, kteří již měli nachystané samostříly. Napětí by se dalo krájet. Viserion ještě stále pomalu skládal svá křídla k tělu a našlapoval po upraveném povrchu cesty dlážděné kameny a zastřiženém okrasném trávníku, aby se mohl pohodlně položit na zem. Při zahlédnutí nachystaných špičatých šipek v kuších krátce zavrčel, „klid," zašeptal a položil mu rychle dlaň na drsné šupiny. Nevěřil, jak dokáže za tak krátkou dobu mít o draka takový strach. Samozřejmě mu šlo o blaho všech, cokoliv se mohlo zvrtnout při takovém nečekaném setkání. Velmi riskoval, když se s Viserionem snesl až za brány Rudé bašty, protože tu mohl nadělat obrovskou paseku.

Celé město by mohlo shořet.

Při té představě se Jaime zatřásl. Zároveň by určitě nechtěl vidět šíp zabodnutý v krku tohoto vznešeného stvoření. Přehodil nohu přes dračí krk a bez prudších pohybů sklouzl na pevnou zem. Bylo rozhodně příjemnější cítit, že nohy mu pevně stojí na zemi a nejsou stovky metrů na nebi. Vojáci se samostříly nemířili na Viseriona tak urputně jako před chvílí, ale stále se měli na pozoru.

Vzhlédl vzhůru k oknům komnat, kde se mohla zdržovat Cersei, ale za okny nikdo nestál. Rozhodl se dojít za ní sám, prošel hlavním vchodem bez problémů, všichni jej se značným zájmem pozorovali. Nohavice jeho kožených šedých kalhot byly stále potřísněny od krve Neposkvrněného, kterého dnes zabil. Vojáci před jejich velitelem stáli v pozoru a ani se nehnuli.

„Když jsem slyšela zprávu o tvém zajetí, tušila jsem, že tě dlouho neudrží," setkali se naproti sobě v chodbě, vedoucí k východu z Rudé bašty, „můj bratře," šeptla, ve tváři měla pobavení a v očích se zračila úleva. Bez optání přistoupil k ní a políbil ji, srdce mu bušilo, zarytý strach z prozrazení byl v něm odmalička pevně zahnízděn.

Rytíř se po svém návratu do domova převlékl ze zakrváceného oblečení, než se znovu shledal se svojí sestrou v komnatách. Sluneční kotouč na obloze postoupil, ale ještě bude trvat dlouho, než se vymění s měsícem.

„Příchodem, kterým jsi nás poctil k dnešnímu odpoledni, jsme nikdo neočekával," zdvihla Cersei obočí a otočila se od okna, odkud mohla vidět na nejbližší terasu Rudé bašty. Před pár minutami z ní vyletěl zlatavý drak a rozhodl se brázdit oblohu nad zalesněnými kopci.