Oathbreaker [Alternativní konec] [GOT]

Část 58. - Bitevní ztráty

Melisandra sledovala skrze Měsíční dveře, jak se pod Branem zformovaly vrány a v tu ránu se objevil obrovský černý drak. Potom rychle uzavřela Měsíční dveře, aby se jí z toho co viděla, nezatočila hlava.

„Můj pane," pronesla. Ucítila ve svých žilách horko, téměř spalující horko, ovšem příjemné. Zhluboka dýchala, pán Světla se k ní navrátil. Síla, kterou vládla předtím, již opět dřímala v ní. Téměř jí zahořely oči. Vyšla ze sálu a v chodbě před ní se ozvalo zakrákání vrány. Zastavila se a znejistěla nad svojí nově nabitou mocí.

„Pane Světla," promluvila Melisandra ke zbožné entitě, jejíž sílu cítila uvnitř sebe, plápolal v ní jako jemný plamínek, „omlouvám se ti, ale opustil jsi mne. Byla jsem," hledala slova, bloudila pohledem po podlaze, „zdrcena. Jenže pak jsem si uvědomila, že jsi neměl pravdu, tvá moc vidět není všemohoucí, jak jsi mě přesvědčoval," pohlédla vzhůru ke stropu, „nepřeji si, aby ses ke mně navrátil," zatnula zuby. Musela pohlédnout na své ruce, rozevřela doširoka dlaně, pálily, barvily se do červena.

„Poznala jsem staré bohy," zakřičela do prázdna chodby. Vykřikla bolestí, malý plamínek začal žhnout a měnil se v oheň v jejích útrobách.

„Jdi pryč! Chci zůstat po boku svého nového pána!" řvala v bolestech. Pán Světla si chtěl opět svoji kněžku přivlastnit, polapit ji nazpět do svých služeb. Ale když nechtěla a vzpouzela se mu, rozhodl se spálit její tělo.

Zatřepotala černá křídla a chodbou přiletěla drobnější vrána, usadila se Melisandře na rameno. Hlasitě zakrákala do jejího ucha. Plameny uvnitř Melisandry přestaly žhnout. Vrána ještě jednou takto zakrákala a plameny zmizely nadobro.

-------------------------------------------

Bylo po všem.

Armáda chodců za Zdí byla poražena. Brienne dlouze pohlédla na Lannistera. Ten si připadal, že si tentokrát vyměnili role, Brienne nyní byla ta, která skočila přímo do ringu s medvědem a zachránila ho od jisté smrti. Zachránila je všechny.

Ze všech začínalo opadat napětí z bitvy a přicházela potutelná radost z vítězství. Především z vítězství, že tímto zázrakem přežili jistou smrt. I Brienne se potutelně usmívala, uvědomila si, že magie Lesních dětí fungovala a šipky doopravdy dokázaly zbavit Nočního krále vlády.

„Nečekal jsi mě snad, rytíři?" podívala se na Jaimeho, kterému se náhle rozlil široký úsměv na tváři, „ale čekal lady Brienne, na to bych vsadil ruku," pozvedl svoji zlatou protézu a zároveň se zvedl na nohy. Na její tváři však úsměv dlouho nezůstal, „bojím se však, že bitva ještě neskončila, na tuhle ale už nebudou potřeba zbraně," zvážněla. Naznačovala boj o trůn. Neměla tušení, co všechno se v Králově přístavišti událo, ale věděla, že by nerada viděla Cersei na trůně, jak tomu bylo doposud.

„Toho se obávám," polkl Jaime a podíval se za sebe na Jona.

--------------------------------------

Arya vyšla pomalými krůčky chodbou, oba muže nechávala jít za sebou. Míjela mrtvé vojáky, matně si vzpomínala, že je zabila ona. Krev prolita na zdech a zemi. Šlapala v ní a postupovala dál.

Sandor zvedl opatrně mrtvou Daenerys Targaryen do náručí a nesl ji společně s nimi. Došli až do trůnního sálu v naprosté tichosti jako pohřební průvod. Arya šla vepředu, spatřila obličeje všech přeživších jako první, instinktivně se rychlými kroky rozešla za Jonem.
„Jone,"

„Aryo?" nemeškal a zvedl ji do náručí, pevně ji objímal velkými pažemi, svoji malou sestřičku. Brienne i ostatní tajili dech, když spatřili, že prolomili jakousi kletbu, kterou Noční král na Bílé chodce uvrhl. Znamenalo to tedy, že i ostatní se probrali k životu a jen obyčejní chodci se rozpadli. Jon položil sestru opět na nohy na zem a ona mezitím za jeho zády zpozorovala mrtvého muže, ležícího na zemi v brnění Nočního krále.
„To je on?" zatajila dech, pustila se Jona a opatrně došla k muži. Konsternovaně ho sledovala, vypadal zcela jako normální muž. Prvotní nadšení všech blízkých Aryi Stark, že je naživu, vystřídal šok, když uviděli Sandora, nesoucí v náručí Daenerys Targaryen. Jaimemu zvláštně bodlo u srdce. Pootevřel ústa, nebyl schopen slova, přistoupil k Sandorovi, který se zastavil, až byl u skupinky přeživších. Jaime i Jon hleděli na její bezvládné tělo, za jejich zády stáli divocí s Brienne a Tormundem, královští vojáci, Samwell Tarly i Tyrion Lannister. Opodál postávala Arya s hlavou k zemi. Vedle Sandora byl Gendry, „může za to Noční král," řekl a měl pravdu. Za její smrt nemohla Arya nést jakékoliv následky, byla v tu dobu Bílým chodcem, zcela pod nadvládou Nočního krále.

„Mohou za to Lesní děti," řekl Jon, protože všichni viděli, že i Noční král byl pouhou loutkou. Brienne ho rychle poopravila, „pouze část Lesních dětí, nejsou jednotní. Ty šípy jsem měla od nich, jen díky nim tu dnes ještě stojíme," upozornila na fakta. Rozhodla se čelit bezpráví hned od začátku. Tato válka, tato hra se táhla již příliš dlouho a nebylo potřeba si dělat další nepřátele.

Jon se chtěl Daenerys dotknout, zda je opravdu mrtvá, ale bál se. Bál se o tom přesvědčit, odmítal fakt, že je to pravda. Jaime ani nepromluvil, místo toho se otočil a musel odejít dál, opřít se o sloup. Začal si vše vyčítat. Brienne si moc dobře povšimla jeho reakce, ale nešla za ním, ke sloupům se k němu přemístil jeho bratr.

„Někdy není v našich silách ochránit všechny," řekl mu Tyrion jemně. Jaime neodpovídal, díval se do prázdna před sebe.

„Nechtěl jsem nic z toho," ujišťoval ho malý bratr, protože věděl, že smrt Cersei byla jeho chybou. Dnes jim zemřely dvě královny. Jaime zakroutil hlavou, „měl jsem s ní utéct," přehodnocoval rytíř minulost. Tyrion se poposunul blíže, „to ano, možná jsi měl, alespoň bys nemusel běžet sem a zachraňovat mě," zakroutil hlavou Tyrion.

„Možná jsem měl s ní odletět," přehodnocoval znovu, které rozhodnutí by bylo to správné? Anebo udělal jen dobrá rozhodnutí? Jak mohou být dobrá rozhodnutí ta, při kterých zemřou takové ženy? Nebo měly zemřít ženy, kterým Železný trůn nepatřil?

„Odletět?" zamračil se Tyrion. Jaime na něj pohlédl, „setkal jsem se s ní v chodbách Rudé bašty," polkl, „chtěla, abych odletěl s ní na Rhaegalovi," prozradil. Byl s rozumem v koncích. Tyrion pozvedl obočí, žádal, aby bratr promluvil víc.

„Cítím se za to zodpovědný, protože mám pocit, že snad čekala na mě, že se vrátím."

„Proč by to dělala, Jaime?" Tyrion začínal být podezřívavý a Jaime se zmučeně zadíval na svého bratra, „možná jsem ji trochu políbil," přiznal se. Tyrion ihned ztišil hlas, „co tě to proboha napadlo?" rozčílil se.

„Neuvažoval jsem," Jaime rovněž tišil hlas, „trochu mi připomněla Cersei, když byla mladá, nevím, co mě to napadlo, bratře," zatínal zuby. Neměl jak utišit své svědomí, že mohl za smrt obou královen. Co to byl jen za člověka? Tyrion se pokusil relativně uklidnit, „tohle už stejnak minulost nezmění, nemůžeme to vyřešit," pověděl. Týrat se vinou mohou až později.

{[Stolen-Relic] Bitva s Nočním králem je vyhraná, ale možná nás ještě čekají spory o Železný trůn. Koho byste rádi viděli na trůnu?}